Co je úplatek

Úplatek nemusí mít podobu peněz. Důležité je porozumět tomu, jaké výhody mohou být považovány za úplatek a proč je jejich přijímání nebo nabízení problematické.

Úplatek je pojem definovaný trestním zákoníkem. Pro účely našeho kurzu si vystačíme s tímto vymezením:

Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem osobě jiné, a na kterou není nárok.

Z první lekce už víme, že neoprávněná výhoda může mít majetkovou i nemajetkovou povahu. Totéž platí pro úplatek (nemusí jít jen o peníze). Úplatkem může být věcný dar, ale i protislužba, zvýhodnění známého nebo takzvaný sponzorský dar. Rozhodující není podoba, ale skutečnost, že jde o výhodu, na kterou není nárok.

Úplatek nemá spodní hranici

Důležité a často překvapivé pravidlo: zákon nestanoví žádnou nejnižší hodnotu úplatku. Neplatí tedy, že by drobná částka nebo levný dárek byly automaticky neškodné.

Zákon nestanoví žádnou minimální hodnotu úplatku.

Záleží na oblasti, ve které k jednání dochází. Zatímco u některých služeb je například spropitné běžné a přípustné, při výkonu státní moci a správy nelze tolerovat žádné úplatky, a to ani nepatrné hodnoty. Důvodem je veřejný zájem na nestrannosti a důvěryhodnosti veřejné správy.

Souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu

Ne každou výhodu lze označit za úplatek. Musí být spojená s prací zaměstnance, tedy s tím, co vyřizuje, o čem rozhoduje nebo co připravuje. Smyslem úplatku je totiž ovlivnit, jakým způsobem zaměstnanec svou práci vykoná.

Stojí za pozornost, že o úplatek může jít i tehdy, když zaměstnanec udělá přesně to, co by udělal i bez něj, například vydá zákonné rozhodnutí nebo věc jen vyřídí rychleji. Není podstatné, že výsledek byl správný. Podstatné je, že za výkon své práce přijal něco, na co není nárok.

Tři podoby podplacení

Trestnost podplacení se neváže až na okamžik, kdy úplatek fyzicky změní majitele. Rozlišujeme tři podoby:

  • poskytnutí úplatku – úplatek byl předán a příjemce s ním může nakládat,
  • nabídnutí úplatku – pachatel projeví ochotu úplatek poskytnout,
  • slíbení úplatku – pachatel se zaváže úplatek poskytnout v budoucnu.

K tomu, aby šlo o trestný čin, není nutné, aby k předání úplatku skutečně došlo. Už samotná nabídka nebo slib jsou postižitelné.

Jak odmítnout, aby nešlo o přijetí

Z toho plyne praktický důsledek pro uplácenou stranu. Pokud zaměstnanec nabídku úplatku výslovně neodmítne a mlčky či jinak s ní souhlasí, může už jít o takzvané přijetí slibu úplatku.

Úplatek je nutné odmítnout jednoznačně a zřetelně dát najevo, že přijat nebude.

Nestačí téma obejít nebo nechat bez reakce.

Hranice mezi darem a úplatkem

Ne každá pozornost je úplatek. Například květinu nebo láhev vína jako projev díků veřejnost toleruje, i když by ani ty neměly být běžnou praxí a zaměstnanec by se jejich přijímání měl ve vlastním zájmu vyhýbat.

Běžné občerstvení, jako káva, voda nebo chlebíček, není úplatkem, ale pohoštěním.

Úplatek – neoprávněná výhoda, na kterou není nárok.

Zdvořilostní dar – společensky tolerovaný projev poděkování.

Pohoštění – běžné občerstvení poskytované v souvislosti s jednáním.

Podrobná pravidla pro přijímání darů, která se navíc liší podle kategorií zaměstnanců, jsou předmětem další lekce. Pro tuto lekci je podstatné rozlišení tří situací: úplatek, zdvořilostní dar a pohoštění.