AI se rychle stává běžnou součástí služeb pro občany i řízení organizací. Veřejná správa tak stojí před otázkou, jak tyto nástroje používat tak, aby pomáhaly a zároveň neoslabovaly její poslání – poskytovat veřejné služby, chránit práva lidí, zajišťovat dodržování principu rovného zacházení a udržovat důvěru občanů. U AI proto nejde jen o její funkčnost a efektivitu, ale i o to, zda její využití podporuje spravedlnost, rozmanitost, respekt k lidské důstojnosti a další hodnoty naší společnosti.

Etický rozměr využívání AI

Zákony určují, co je dovoleno a co zakázáno, ale samy o sobě nestačí. Etika, která studuje morální normy, umožňující lidem žít a spolupracovat ve složitých společenstvích, není pouhým teoretickým cvičením, ale velmi užitečným nástrojem, který pomáhá společnosti fungovat a předcházet konfliktům. Proto je přínosné, ne-li nezbytné, nahlížet na AI z etického hlediska. To napomáhá předcházet nežádoucím jevům a udržovat rovnováhu mezi lidskými hodnotami a technologickým pokrokem.

ⓘ  Etika pomáhá odpovědět na otázku, co je správné a žádoucí. U AI to znamená přemýšlet o tom, jaké vstupy používá a jaké výstupy poskytuje, kdo nese odpovědnost za výsledná rozhodnutí, a kde už AI zapojit nechceme.
I při formálně dostatečné lidské kontrole se mohou objevovat zkreslení, vycházející z použitých kritérií nebo vstupů. K nim se přidávají i naše vlastní, přirozené předsudky a zkratky v uvažování. U generativních systémů, které pracují s „nejpravděpodobnější kombinací prvků“, je toto riziko ještě výraznější. Proto je nutné pečlivě zvažovat, kde je využití AI vůbec vhodné, předem posuzovat rizika, nastavit jasná pravidla pro lidský dohled a kriticky hodnotit každý výstup.

Nejde jen o úsporu času a zrychlení agendy, ale také o to, aby rozhodování zůstalo srozumitelné, kontrolovatelné a nediskriminační. Pokud občané získají pocit, že AI je „černá skříňka“, která rozhoduje nespravedlivě, manipulativně, v rozporu s hodnotami společnosti nebo je možné ji snadno zneužít, ztratí důvěru nejen v technologii, ale i ve veřejnou správu. Zaměstnanci veřejné správy už dnes podléhají etickým pravidlům a zodpovídají za své jednání vůči občanům. Stejné nároky musí platit i pro využívání AI – ta má lidský úsudek a odpovědnost doplňovat, nikoli nahrazovat. Tím, že veřejná správa vědomě otevírá otázky etiky a odpovědného využívání AI, ukazuje, že si uvědomuje svoji zvláštní roli a vyšší míru odpovědnosti.

Kontext lidských práv a inkluzivního přístupu

Lidská práva s etikou souvisejí, ale nejsou to totožné kategorie. Lidská práva a základní svobody jsou garantovány a chráněny ústavním pořádkem, zákony a mezinárodními úmluvami, které určují, co stát a jeho orgány dělat nesmí a co naopak musí zajistit. Etika říká, co je správné a žádoucí i tam, kde právo mlčí. U AI nástrojů ve veřejné správě proto potřebujeme obě perspektivy – právní pohled jako pevný rámec a etický pohled jako kompas, který pomáhá rozhodnout, jak nástroj využít s ohledem na důstojnost, spravedlnost, rozmanitost a důvěru občanů. 

Lidská práva musí být respektována, chráněna a podporována ve všech fázích životního cyklu AI nástroje – od návrhu a vývoje, přes každodenní využívání až po jeho vyřazení z provozu. Moderní AI nástroje jsou schopné a flexibilní, nesou s sebou ovšem i nezanedbatelná rizika. I zdánlivě neškodná aplikace může poškodit jednotlivce nebo skupiny, prohloubit nerovnosti, oslabit důvěru ve veřejnou správu nebo zasáhnout do demokratických procesů.

⚠  Za diskriminaci se považuje nerovné zacházení ze zakázaných důvodů, které dopadá především na historicky znevýhodněné skupiny osob. Zcela nepřijatelné je využívání AI k represivním, diskriminačním, profilačním nebo jiným obdobně závažným postupům, které ohrožují lidskou důstojnost a další základní lidská práva.

Obzvlášť rizikové se na mnoha zdokumentovaných případech ukázalo být nesprávné využití AI v oblastech týkajících se zdravotnictví, školství, justičního a správního rozhodování nebo bezpečnosti a policejního dohledu. AI je pouhý nástroj. Při nezodpovědném nebo nepozorném využití může napáchat značné škody v oblasti lidských práv, přičemž tyto škody mohou mít původ ve zdánlivě nevýznamném podcenění rizik, nedostatečném zapojení lidského faktoru či v podceněné průběžné kontrole.

Inkluzivním přístupem k využívání AI je myšleno to, že AI ani pravidla pro její využívání nesmí vytvářet nové bariéry a nerovnosti nebo prohlubovat ty stávající. AI nástroje by měly být navrhovány a využívány tak, aby byly, pokud možno, přístupné a prospěšné pro všechny, bez ohledu na osobní či sociální situaci.

⚠  Podpora využívání AI by neměla vést k vyloučení těch, kteří ji z různých důvodů neumí, nemohou nebo nechtějí využívat. Neméně důležité je také zamezení nevhodného sociálního hodnocení těch, kteří AI využívají – neměli bychom se setkat s jejich označováním za méně pracovité, méně kompetentní či lenivější.

Stejně inkluzivně by mělo být nastaveno i vzdělávání v oblasti AI gramotnosti – s respektem k různým výchozím podmínkám zaměstnanců.

Vztah mezi etikou, odpovědností, právem a bezpečností

Etika

Etika je základní hodnotový rámec. Pomáhá určit, co je správné, přiměřené a férové při vývoji a využívání AI.

Odpovědnost

Odpovědnost převádí etické zásady do praxe. Znamená vědomé rozhodování, dohled nad dopady AI a jasné určení, kdo za výstupy odpovídá.

Právo

Právo stanovuje závazná pravidla. Určuje limity, povinnosti, odpovědnostní režimy a sankce při nesprávném využívání AI.

Bezpečnost

Bezpečnost chrání lidi, data, procesy i organizaci. Je výsledkem etického, odpovědného a právně ukotveného přístupu k AI.

 

Ohled na životní prostředí

Součástí odpovědného přístupu je také ohled na životní prostředí. AI nástroje jsou energeticky náročné, a proto by se měly používat tam, kde skutečně přinášejí přidanou hodnotu – zvyšují efektivitu, kvalitu služeb nebo dostupnost informací. V některých agendách se jejich využití nemusí vyplatit ekonomicky ani environmentálně, a může znamenat jen zbytečné zatížení infrastruktury i životního prostředí.

✓  Při vývoji nebo využití AI by organizace i jednotliví zaměstnanci měli zvažovat nejen funkčnost a přínos, ale i energetickou náročnost, dopady na životní prostředí a připravenost digitální infrastruktury.

 

Etika a nevyužívání AI 

Debata o AI ve veřejné správě se většinou soustředí na souvislosti jejího využívání. Méně si všímáme etiky jejího nevyužití – situací, kdy organizace veřejné správy technologii nezavede, i když existují bezpečné a ověřené nástroje, které by mohly zlepšit služby občanům nebo podmínky pro zaměstnance. Pokud lze díky AI zjednodušit rutinní agendu, ušetřit čas a peníze a přesunout lidi tam, kde je potřeba jejich úsudek a empatie, pak dlouhodobé přehlížení těchto možností není jen technické rozhodnutí, ale i etická volba – občané i zaměstnanci nesou náklady v podobě zbytečných průtahů, výdajů, chyb či nerovností, kterým šlo předejít.

Zároveň ale platí, že neimplementovat AI může být v některých případech správné a odpovědné – pokud chybí důkazy o přínosu, hrozí nepřiměřená rizika, nejsou kapacity pro bezpečný provoz nebo je právní rámec nejasný.

ⓘ  Eticky přiměřený postup stojí na proporcionalitě a opatrnosti. Tento Průvodce nechce AI ani nekriticky prosazovat, ani odmítat. Nabízí způsob, jak o ní racionálně uvažovat.

Veřejnosprávní organizace, které se ani nepokusí rozumně využít dostupný potenciál, mohou ztrácet důvěru a legitimitu. Ty, které inovují přiměřeně, s jasnými pojistkami a vysvětlením, naopak důvěru veřejnosti posilují.

Naposledy změněno: pátek, 22. května 2026, 10.17