18. Zákoník práce

Zákoník práce upravuje tři základní druhy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu:

• obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu,
• zvláštní odpovědnost zaměstnavatele za škodu
  • odpovědnost zaměstnavatele za škodu při odvracení škod,
  • odpovědnost zaměstnavatele za škodu na odložených věcech,
  • odpovědnost zaměstnavatele při pracovním úrazu a nemoci z povolání.

Obecná odpovědnost

Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu zaměstnanci je obecnou povinností, jejímž cílem je nahradit škodu zaměstnanci, kterou utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům, a to v plném rozsahu.

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele též zaměstnanci jednající jeho jménem.

Předpoklady vzniku této obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci jsou:

• vznik škody na straně zaměstnance,
• porušení právní povinnosti nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům 
  (zaměstnavatelem, jinými zaměstnanci, ale i třetími osobami),
• příčinná souvislost mezi porušením právních povinností a vznikem škody.

Zaměstnavatel není povinen nahradit zaměstnanci škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu, ani škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.

Zvláštní odpovědnost

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci věcnou škodu a dále účelně vynaložené náklady, kterou utrpěl zaměstnanec při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem.

Právo na náhradu škody má ve stejném rozsahu i zaměstnanec, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by byl povinen škodu nahradit zaměstnavatel.

Zákoník práce tímto vyjadřuje, že zaměstnanci mají na jedné straně zákonem dánu prevenční povinnost zakročit proti hrozící škodě a její vznik pokud možno odvrátit, avšak pokud při tom sami škodu utrpí, musí jim ji zaměstnavatel nahradit.

Ke zvláštním druhům povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu vzniklou zaměstnanci patří náhrada škody na odložených věcech, které obvykle nosí do práce a které si odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.

Důkazní břemeno nese zaměstnanec, který vznik škody musí prokázat.

Zaměstnavatel odpovídá i za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí, avšak v tomto případě, pokud je nepřevzal do zvláštní úschovy, je výše náhrady škody limitována částkou 10000 Kč.

Zvláštním druhem povinnosti zaměstnavatele je povinnost nahradit škodu a nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Pro vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem musí být vždy splněny stanovené předpoklady:

• škodní událost (pracovní úraz nebo nemoc z povolání),
• vznik škody,
• příčinná souvislost mezi škodní událostí a vznikem škody.

Pracovní úraz je definován jako poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo­‑li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Zákoník práce rovněž definuje, co se považuje za plnění pracovních úkolů a za přímou souvislost splněním pracovních úkolů. Jedná se především očinnosti vyplývající z pracovních povinností, činnosti na příkaz zaměstnavatele a činnosti, které jsou předmětem pracovní cesty.

Přímou souvislostí s plněním pracovních úkolů jsou například úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé, úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb a cesta na a z ošetření, je­‑li konána v objektu zaměstnavatele, či účast zaměstnance na seminářích, školeních nebo přednáškách organizovaných zaměstnavatelem. Za přímou souvislost s plněním pracovních úkolů však nelze považovat cestu do zaměstnání a zpět.

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu vzniklou nemocí z povolání.

Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek. Nemoci z povolání jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb.

Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu a nemajetkovou újmu vzniklou zaměstnanci v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání je vždy odpovědností objektivní, která vzniká bez ohledu na jeho zavinění, tj. i v případě, že dodržel veškeré povinnosti vyplývající z předpisů o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, samozřejmě s výjimkou případů, kdy se své odpovědnosti zprostí zcela nebo zčásti.

Druhy náhrady škody v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání 

Vznikne­‑li zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání škoda nebo nemajetková újma, pak je zaměstnavatel povinen poskytnout:

• náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti,
• náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,
• náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,
• náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
• náhradu za věcnou škodu,
• jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance.

Druhy náhrady škody při úmrtí zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání

Na náhradu škody nebo nemajetkové újmy mají právo rovněž i pozůstalí po zaměstnanci, který v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel. Pozůstalými jsou v případě náhrady nákladů na výživu pozůstalých všichni ti, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat; v případě jednorázového odškodnění pozůstalých manžel, partner, dítě a rodiče zemřelého.

Pozůstalým přísluší:

• náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
• náhrada nákladů na výživu pozůstalých,
• jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých,
• náhrada věcné škody.