18. Zákoník práce

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou:

• dohoda o provedení práce,
• dohoda o pracovní činnosti.

Tyto dohody jsou též základními pracovněprávními vztahy.

Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, pracovní poměr je tedy zákoníkem práce preferován.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou v praxi využívány pro takové práce, kdy je z důvodu většinou jejich malého rozsahu, nárazovosti, apod. pro zaměstnavatele nepraktické řešení formou pracovního poměru.

Zákoník práce sice stanoví, že se na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud zákoník práce nestanoví jinak, vztahuje úprava pro výkon práce v pracovním poměru, avšak současně upravuje výjimky, které tak podléhají speciální právní úpravě. Např. je typické, že v případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel oprávněn přidělit zaměstnance k jinému zaměstnavateli. Mezi tyto výjimky spadá i způsob skončení tohoto pracovněprávního vtahu. Nicméně není vyloučeno, aby si zaměstnanec a zaměstnavatel – za dodržení podmínek zákoníku práce – přesto sjednali, že se i na dohodu bude vztahovat úprava těchto otázek (např. právo na cestovní náhrady).

Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřeny písemně, jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci.
Dohoda o provedení práce limituje rozsah práce, na který může být uzavřena, na 300 hodin v kalendářním roce pro všechny dohody uzavřené u jednoho zaměstnavatele.

Na základě dohody o pracovní činnosti lze vykonávat práce, i když jejich rozsah nebude přesahovat 300 hodin v kalendářním roce, není však možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.