18. Zákoník práce

Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Zaměstnavatelem, který vystupuje v pracovněprávních vztazích svým jménem a na vlastní odpovědnost, může být právnická i fyzická osoba.

Fyzickými osobami jsou občané, kteří provozují svoji činnost podle zvláštních právních předpisů (např. živnostenský zákon, notářský řád apod.).
Právnickými osobami jsou osoby obecně upravené v občanském zákoníku (např. společnost s ručením omezeným, akciová společnost, družstvo apod.). Je­‑li zaměstnavatelem stát – ČR, který se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu, pak za tuto osobu v pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu (vizte zákon o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích).

Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

Způsobilost fyzické osoby zavázat se k výkonu závislé práce již zákoník práce neupravuje, neboť statusové otázky jsou upraveny v základním právním předpisu soukromého práva, kterým je občanský zákoník. Podle občanského zákoníku se nezletilý, který dovršil patnácti let, může zavázat k výkonu závislé práce podle zákoníku práce. Jako den nástupu do práce nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku.

Vedoucím zaměstnancem je jakýkoli zaměstnanec zaměstnavatele, který je na jednotlivém stupni řízení oprávněn stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny.

Vedoucím zaměstnancem je, nebo se za něho považuje také vedoucí organizační složky státu (např. člen vlády pověřený řízením ministerstva).
V pracovněprávních vztazích jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení a zákaz diskriminace. Srov. kapitolu 4 - Státní služba.