18. Zákoník práce

Základní zásady stanovené v zákoníku práce vyjadřují smysl a účel zákoníku práce a v souladu s těmito základními zásadami (tj. jejich optikou) je třeba postupovat i při případném použití občanského zákoníku.

Základní zásady pracovněprávních vztahů jsou zejména:

• zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,
• uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce,
• spravedlivé odměňování zaměstnance,
• řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele,
• rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

Zákoník práce stanoví, že základní zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.

Toto pravidlo má význam i pro posuzování platnosti právních jednání. Občanský zákoník totiž mj. stanoví, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Je třeba zdůraznit, že vedle těchto zásad pro zákoník práce jinak platí iobecné soukromoprávní zásady (např. zásada smluvní volnosti, ochrana dobrých mravů, zásada neznalost zákona neomlouvá atd.), což vyplývá ze vztahu zákoníku práce a občanského zákoníku, vyjádřeného principem subsidiarity.

Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce). Posouzení, zda daná osoba vykonává závislou práci, je určující pro to, zda se daný právní vztah bude řídit zákoníkem práce.

Pro tento účel stanoví zákoník práce tzv. pojmové znaky závislé práce. Tyto pojmové znaky musí být při výkonu posuzované činnosti všechny současně přítomny. Jsou jimi:

• osobní výkon práce zaměstnancem,
• dle pokynů zaměstnavatele,
• práce konaná jménem zaměstnavatele,
• vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance.

Splňuje­‑li daná činnost současně všechny výše uvedené pojmové znaky, nelze ji vykonávat jinak než v některém ze základních pracovněprávních vztahů a bude se na ni vztahovat zákoník práce, i kdyby daný právní vztah navenek byl účastníky právního vztahu označován jinak. Stanoví­‑li to zvláštní právní předpis, lze výjimečně závislou práci vykonávat v jiném než v pracovněprávním vztahu (např. služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů).

Zákoník práce dále stanoví zákonné podmínky (tedy již ne pojmové znaky) výkonu závislé práce, a to:

• za odměnu,
• na náklady a odpovědnost zaměstnavatele,
• v pracovní době,
• na pracovišti nebo na jiném dohodnutém místě.