Slovník pojmů eGovernmentu

MLOps přenáší DevOps principy do ML: verze dat, kódu i modelů, automatizované testy a CI/CD pipeline. Sledování metrik (precision/recall, latency, náklady) a driftu chrání kvalitu. Registry modelů, featur a experimentů udržují pořádek a reprodukovatelnost. řízení a dohled definuje schvalování modelů do produkce a rollback strategii. Observabilita pokrývá i vysvětlitelnost a fairness. Bezpečnost řeší citlivá data, útoky na model a ochranu promptů. Chybí-li MLOps se ML rychle zvrhne v nespolehlivé „one-off“ projekty.

Mainframy nabízejí extrémní dostupnost, transakční propustnost a bezpečnost pro registrace, dávky a platby. Jsou páteří mnoha starších IS a integrují se s okolím přes moderní API. Modernizace často znamená „wrap & renew“ – vystavit služby a postupně migrovat. TCO závisí na licencích, dovednostech a konsolidaci workloadů. Provoz vyžaduje přesné kapacitní plánování a silný change management. Rizikem je nedostatek odborníků a vendor lock-in. Strategií je oddělit doménové funkce a zmenšovat závislost jen tam, kde dává smysl. Chybí-li měření obchodní hodnoty může mainframe brzdit inovace i zbytečně.

MIS konsoliduje data z operativních systémů a poskytuje přehledy výkonu, rizik a nákladů. Pro veřejnou správu sleduje KPI služeb, čerpání rozpočtů a efektivitu procesů. Podstatné je ověřit „single source of truth“ a rodokmen dat. Dashboardy musí být akční: co když metrika padá, kdo koná a jak rychle. Bezpečnost a klasifikace brání únikům citlivých informací. Verzování definic metrik předchází neporozumění mezi rezorty. Integrace s plánováním umožňuje scénáře „co kdyby“. Chybí-li kvalitních metadat se MIS mění v tabulkový chaos.

Mapa ukazuje, kdo má rozhodovací pravomoc, kdo je ovlivněn a kdo může pomoci. Segmentace umožňuje cílit komunikaci a zapojení efektivně. Průběžná aktualizace odráží změny v organizaci a politickém kontextu. Doplnění o persony a potřeby zvyšuje empatii a kvalitu návrhu. Propojení s rizikovým registrem ukáže, kde hrozí odpor. Sdílený artefakt sjednocuje tým v tom, „pro koho to děláme“. Mapu je vhodné zveřejnit v týmu i vedení. Chybí-li mapy se řeší symptomy místo skutečných vztahů.

Pomáhá odhalit třecí místa a prioritizovat zlepšení podle dopadu. V eGovernmentu se mapují životní situace napříč úřady a kanály. Artefakt se propojuje s metrikami (čas, úspěšnost, NPS) a backlogem. Validace s reálnými uživateli je nutná pro věrohodnost. Mapy se verzují a udržují aktuální podle změn služby. Vznikají i varianty pro persony s odlišnými potřebami. Chybí-li návaznosti na rozhodování se z map stane „tapeta“.

Metadata zajišťují dohledatelnost, porozumění a správné použití dat. Dělí se na technická (schéma), byznysová (definice), provozní (kvalita) a bezpečnostní (klasifikace). V katalozích dat propojují zdroje, API a vlastnictví. Umožňují řídicí rámec – kdo mění definici, kdo schvaluje, kdo vidí. Při sdílení napříč úřady jsou klíčová pro sémantickou shodu. Automatizovaný sběr a synchronizace s ETL snižuje ruční práci. Chybí-li metadat se datové iniciativy rozpadnou na izolované ostrůvky.

Metamodel určuje, co v repozitáři evidujeme (např. aplikace, rozhraní, entity, toky, rizika) a jaké jsou mezi nimi vazby. Díky tomu lze dělat automatické kontroly kvality a generovat reporty. Přizpůsobení metamodelu potřebám organizace brání „overengineer“ i „under-modeling“. Včasné vyjasnění názvosloví předchází nekonečným sporům o význam pojmů. Metamodel má být štíhlý a evoluční – přidávej pouze prvky, které budeš reálně řídit. Dobře navržený metamodel zlepšuje vyhledávání a opakované použití artefaktů. Mapování na standardní jazyky (ArchiMate) usnadňuje sdílení. Chybí-li metamodelu se repozitář změní v neuspořádané úložiště souborů.