Zákon posouvá digitalizaci od „možnosti“ k „povinnosti“ – služby se nemají digitalizovat jen dobrovolně, ale na základě jasného seznamu. Obsahuje seznam služeb a termíny, do kdy mají být dostupné v digitální podobě. Zákon se opírá o katalog služeb a principy, jako je „pouze jednou“ či interoperabilita. Pro úřady znamená nutnost nejen vyvinout digitální formuláře, ale i upravit vnitřní procesy, aby byly skutečně digitální. Zákon také zakotvuje povinnost státu komunikovat s občany srozumitelným a digitálně přívětivým způsobem. Je důležitým motorem pro modernizaci státní správy a sjednocování přístupu k eGovernmentu napříč resorty. Bez této právní opory by se digitalizace snadno zpomalovala a zůstávala by na úrovni dílčích projektů. V praxi zákon vyžaduje koordinaci mezi právníky, architekty, IT a jednotlivými agendami.
