Zákon o právu na digitální služby zavádí pojem digitálního úkonu jako základní jednotky elektronické komunikace mezi občanem a státem. Patří sem odeslání žádosti, přijetí rozhodnutí, zaplacení poplatku i jiná právně relevantní komunikace. Digitální úkon musí splňovat požadavky na identifikaci, autenticitu a integritu, aby měl stejné účinky jako listinný. Pro úřady to znamená nastavit procesy tak, aby digitální úkony byly rovnocennou alternativou k osobní návštěvě. Z technického pohledu je potřeba zajistit průkazné záznamy o provedení úkonu, včetně časových razítek a auditní stopy. Digitální úkony jsou úzce provázány s elektronickou identitou, elektronickými podpisy a datovými schránkami. Nesprávně navržené rozhraní může vést k chybám v podání nebo k tomu, že uživatel úkon považuje za dokončený, i když nebyl formálně přijat. V praxi je dobré uživatele jasně informovat o stavu úkonu a poskytnout jim možnost zpětného dohledání všech provedených kroků.
