21. Politiky EU

Politikami EU se v širším smyslu rozumějí veškeré záležitosti, o nichž se jedná na úrovní EU, bez ohledu na to, jaké jsou pravomoci EU v dané oblasti (viz dále).

EU má pouze ty pravomoci, které jí na základě článku 5 Smlouvy o EU jsou svěřeny tzv. „Smlouvami“ – „Smlouvou o EU“ a „Smlouvou o fungování EU“, což jsou smlouvy, na kterých je založena EU, mají stejnou právní sílu a tvoří primární právo EU.

Podle zásady svěření pravomocí jedná EU pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách členskými státy a pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách.

Pravomoci, které nejsou Smlouvami svěřeny EU, náležejí členským státům.

Výkon pravomocí EU se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality.

Podle zásady subsidiarity jedná EU v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy (na úrovni ústřední, regionální či místní), ale může jich být lépe dosaženo na úrovni EU.

Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti EU rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv. Orgány EU uplatňují zásadu subsidiarity a proporcionality v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality.

Lisabonská smlouva zpřesnila rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy. Pravomoci EU rozděluje na výlučné, sdílené a takové, kde EU provádí pouze podpůrné, koordinační či doplňkové činnosti.

Výlučná pravomoc znamená, že v dané oblasti je EU svěřena výlučná působnost přijímat závazné právní akty, takže členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou‑li zmocněny EU nebo provádějí‑li akty přijaté EU. EU má výlučné pravomoci v těchto oblastech (článek 3 Smlouvy o fungování EU):

• celní unie,
• stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu,
• měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro,
• zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky,
• společná obchodní politika.

V rámci společné obchodní politiky přísluší Komisi hlavní odpovědnost za sjednávání a řízení mezinárodních obchodních dohod, jejichž smluvní stranou je EU. Za povšimnutí stojí, že většina oblastí ve výlučné pravomoci EU [tj. s výjimkou bodu 4.] se týká vnitřního trhu a stanovení pravidel, bez nichž by nemohl fungovat.

Sdílená pravomoc znamená, že ve vymezených oblastech mají jak EU, tak i členské státy pravomoc přijímat závazné právní akty. Členské státy v tomto případě vykonávají svou působnost v rozsahu, v jakém ji nevykonala EU nebo se rozhodla přestat ji vykonávat. Převážná část oblastí patřících do sdílené pravomoci se týká vnitřního trhu a doprovodných politik. EU sdílí pravomoc s členskými státy v těchto hlavních oblastech (článek 4 Smlouvy o fungování EU):

• vnitřní trh,
• sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená v této Smlouvě,
• hospodářská, sociální a územní soudržnost,
• zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů,
• životní prostředí,
• ochrana spotřebitele,
• doprava,
• transevropské sítě,
• energetika,
• prostor svobody, bezpečnosti a práva,
• společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě.

Smlouvy dále stanoví, že v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, stejně jako v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci může EU vyvíjet činnost, ale její činnost nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.

Členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci EU. Rada přijímá hlavní směry těchto politik. Zvláštní ustanovení se vztahují na členské státy, které používají společnou měnu euro.

EU přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států, zejména vymezuje směry těchto politik.

Oblasti, v nichž EU provádí pouze podpůrné, koordinační či doplňkové činnosti jsou takové, v nichž hlavní pravomoc přijímat závazné právní akty mají členské státy.

Jsou to následující oblasti (článek 6 Smlouvy o fungování EU):

• ochrana a zlepšování lidského zdraví,
• průmysl,
• kultura,
• cestovní ruch,
• všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport,
• civilní spolupráce,
• správní spolupráce.

Za povšimnutí stojí, že jde převážně o činnosti, které se vnitřního trhu dotýkají jen okrajově.