21. Politiky EU

1. Obecně o politikách EU

Politikami EU se v širším smyslu rozumějí veškeré záležitosti, o nichž se jedná na úrovní EU, bez ohledu na to, jaké jsou pravomoci EU v dané oblasti (viz dále).

EU má pouze ty pravomoci, které jí na základě článku 5 Smlouvy o EU jsou svěřeny tzv. „Smlouvami“ – „Smlouvou o EU“ a „Smlouvou o fungování EU“, což jsou smlouvy, na kterých je založena EU, mají stejnou právní sílu a tvoří primární právo EU.

Podle zásady svěření pravomocí jedná EU pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách členskými státy a pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách.

Pravomoci, které nejsou Smlouvami svěřeny EU, náležejí členským státům.

Výkon pravomocí EU se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality.

Podle zásady subsidiarity jedná EU v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy (na úrovni ústřední, regionální či místní), ale může jich být lépe dosaženo na úrovni EU.

Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti EU rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv. Orgány EU uplatňují zásadu subsidiarity a proporcionality v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality.

Lisabonská smlouva zpřesnila rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy. Pravomoci EU rozděluje na výlučné, sdílené a takové, kde EU provádí pouze podpůrné, koordinační či doplňkové činnosti.

Výlučná pravomoc znamená, že v dané oblasti je EU svěřena výlučná působnost přijímat závazné právní akty, takže členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou‑li zmocněny EU nebo provádějí‑li akty přijaté EU. EU má výlučné pravomoci v těchto oblastech (článek 3 Smlouvy o fungování EU):

• celní unie,
• stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu,
• měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro,
• zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky,
• společná obchodní politika.

V rámci společné obchodní politiky přísluší Komisi hlavní odpovědnost za sjednávání a řízení mezinárodních obchodních dohod, jejichž smluvní stranou je EU. Za povšimnutí stojí, že většina oblastí ve výlučné pravomoci EU [tj. s výjimkou bodu 4.] se týká vnitřního trhu a stanovení pravidel, bez nichž by nemohl fungovat.

Sdílená pravomoc znamená, že ve vymezených oblastech mají jak EU, tak i členské státy pravomoc přijímat závazné právní akty. Členské státy v tomto případě vykonávají svou působnost v rozsahu, v jakém ji nevykonala EU nebo se rozhodla přestat ji vykonávat. Převážná část oblastí patřících do sdílené pravomoci se týká vnitřního trhu a doprovodných politik. EU sdílí pravomoc s členskými státy v těchto hlavních oblastech (článek 4 Smlouvy o fungování EU):

• vnitřní trh,
• sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená v této Smlouvě,
• hospodářská, sociální a územní soudržnost,
• zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů,
• životní prostředí,
• ochrana spotřebitele,
• doprava,
• transevropské sítě,
• energetika,
• prostor svobody, bezpečnosti a práva,
• společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě.

Smlouvy dále stanoví, že v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, stejně jako v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci může EU vyvíjet činnost, ale její činnost nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.

Členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci EU. Rada přijímá hlavní směry těchto politik. Zvláštní ustanovení se vztahují na členské státy, které používají společnou měnu euro.

EU přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států, zejména vymezuje směry těchto politik.

Oblasti, v nichž EU provádí pouze podpůrné, koordinační či doplňkové činnosti jsou takové, v nichž hlavní pravomoc přijímat závazné právní akty mají členské státy.

Jsou to následující oblasti (článek 6 Smlouvy o fungování EU):

• ochrana a zlepšování lidského zdraví,
• průmysl,
• kultura,
• cestovní ruch,
• všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport,
• civilní spolupráce,
• správní spolupráce.

Za povšimnutí stojí, že jde převážně o činnosti, které se vnitřního trhu dotýkají jen okrajově.

2. Vybrané politiky EU

Vybrané politiky EU

2.1. Vnitřní trh

Dříve nazývaný také „společný trh“ nebo „jednotný trh“ zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

Volný pohyb zboží znamená vytvoření takových podmínek, aby obchod mezi členskými státy probíhal bez ohledu na hranice mezi nimi (tj. vytvoření celní unie). Pouze ve vyjmenovaných případech (např. ohrožení zdraví, bezpečnosti nebo mravnosti občanů) má členský stát právo zakázat dovoz nebo tranzit určitého zboží.

Volný pohyb osob se týkal nejdříve jen volného pohybu ekonomicky činných osob (zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných), později byl rozšířen také na studenty, důchodce a osoby žijící z nezávislých příjmů. Odstranění překážek pro osoby při přechodu hranic mělo usnadnit hledání lepších pracovních a životních podmínek, zvyšování kvalifikace a bylo spojeno s právem pracovat, usadit se a žít v kterékoli členské zemi. Měla se tím také ulehčit situace na pracovním trhu dvou skupin zemí: těch s nedostatkem a těch s přebytkem pracovních sil. V neposlední řadě to mělo přispět ke stále užšímu spojení evropských národů, k jejich vzájemnému poznání a porozumění.

Volný pohyb služeb znamená, že poskytovatel služby (obchodník, podnikatel, živnostník, zástupce svobodných povolání aj.) může provozovat svou činnost v kterémkoli jiném členském státě, za stejných podmínek jako příslušníci tohoto státu, tj.bez diskriminace na základě státní příslušnosti za stejných podmínek jako příslušníci hostitelského státu.

Volný pohyb kapitálu má mezi čtyřmi svobodami klíčové postavení. Teprve po odstranění překážek převodu peněz a přesunu kapitálu lze zajistit bezbariérový pohyb zboží a služeb mezi členskými státy, podmínky pro usazování v kterémkoli členském státě, pro pohyb pracovníků azejména pro celoevropské působení bank, pojišťoven, investičních fondů a operace na trhu cenných papírů.

V poslední době se často diskutuje o páté svobodě – volném pohybu poznatků.V této souvislosti se hovoří o tzv. znalostním trojúhelníku, který tvoří dosažená úroveň vzdělání společnosti, výsledky vědeckého výzkumu a rychlost zavádění nových poznatků do praxe, inovace. Ve všech těchto oblastech EU zatím zaostává, zejména za USA.

Prostor svobody, bezpečnosti a práva znamená, že na vnitřních hranicích neprobíhá kontrola osob, rozvíjí se společná politika v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic.

V oblasti hospodářské a sociální politiky EU koordinuje politiky členských států a vymezuje společné cíle. Tato politika je prováděna v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží. Proces je součástí rámce pro správu ekonomických záležitostí EU a je souhrnně označován evropský semestr již od r. 2011 v reakci na dopady hospodářské krize z r. 2008. V jeho rámci členské státy uvádějí každoročně své rozpočtové a hospodářské politiky do souladu s pravidly dohodnutými na úrovni EU. 

Vzhledem k ekonomické provázanosti mezi členskými státy je cílem přispět k zajištění konvergence a stability v EU jako celku i v jejích členských státech.

V oblasti zaměstnanosti pak spolupracují členské státy a EU na zajištění vysoké úrovně zaměstnanosti, podpoře kvalifikace, vzdělání a přizpůsobivosti pracovní síly a na schopnosti trhů práce reagovat na hospodářské změny.

EU dále provádí jednotnou měnovou a devizovou politiku, jejichž cílem je udržet cenovou stabilitu. Vytvoření měnové unie se společnou měnou bylo motivováno rozhodnutím o dokončení vnitřního trhu. Bez měnové unie a společné měny je vnitřní trh neúplný, po zavedení společné měny se podařilo vnitřní trh stabilizovat a odpadly náklady spojené se směnou (konverzí) měn členských států. Dále došlo k udržení nízké míry inflace, snížení úrokových měr a tím příznivějších podmínek pro růst HDP, investic a zaměstnanosti.

Politika soudržnosti (kohezní politika) slouží především k podpoře hospodářského růstu členských států EU a ke snižování sociálních a ekonomických nerovností mezi státy a regiony prostřednictvím strategických investic. 

Pro programové období 2014-2020 byly stanoveny čtyři priority:

• výzkum a inovace,
• informační a komunikační technologie,
• konkurenceschopnost malých a středních podniků a
• přechod na nízkouhlíkové hospodářství.

Prostředky na politiku soudržnosti jsou poskytovány prostřednictvím Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). V programovém období 2014–2020 lze v ČR čerpat prostředky z pěti fondů: Evropský fond pro regionální rozvoj, Fond soudržnosti, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond. V reakci na rozsáhlé povodně ve střední Evropě v roce 2002 byl vytvořen Fond solidarity (není však součástí ESIF), z něhož lze čerpat prostředky v případě přírodních katastrof.

V současné době probíhá aktuální programovací období pro léta 2021 - 2027. Pro toto období navrhla Komise nové priority s odpovídajícím navýšením prostředků: migrace a ochrana hranic, bezpečnost, opatření na ochranu klimatu, podpora výzkumu, inovací a digitální ekonomiky. Již v reakci na krizi způsobenou pandemií COVID-19 vydala Evropská komise 27. května 2020 své sdělení „Rozpočet EU, který je motorem evropského plánu na podporu oživení“, ve kterém vytyčila komplexní plán na podporu oživení v Evropě. Vlastní rozpočet tak navrhla v rámci iniciativy tzv. „EU příští generace“, doplnit o dočasný ústřední prvek, kterým je Nástroj pro oživení a odolnost. Prostřednictvím tohoto nástroje získává Komise finanční prostředky výpůjčkami na kapitálových trzích (dluhopisy vydávané jménem EU).

Cílem bylo posílit rozpočet EU prostředky ve výši 723 mld. EUR. Nařízení zřizující tento nástroj vstoupilo v platnost 19. února 2021, přičemž financování  reforem a investic členských států z tohoto nástroje je umožněno do 31.prosince 2026.

Čerpání prostředků je podmíněno předložením národních plánů pro oživení a odolnost, kde bylo potřeba přidělit nejméně 37 % rozpočtu na ekologická opatření a 20 % na digitální opatření. Proplacení prostředků je dále podmíněno dosažením dohodnutých milníků a cílů uvedených v rámci reformních opatření v samotném plánu.

2.2. Vnější činnost EU

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU (SZBP) byla založena Maastrichtskou smlouvou v roce 1993. Její zřízení ovšem neznamenalo ani počátek spolupráce členských zemí v těchto oblastech, ani převzetí pravomocí v otázkách bezpečnosti a ve vztazích členských států se třetími zeměmi. Jednalo se o jeden z postupných kroků dlouhodobého vývoje evropské integrace.

V rámci SZBP nemůže EU přijímat žádná legislativní opatření. To znamená, že se všechna rozhodnutí, která vymezují společný postoj Unie, vztahují pouze ke 
konkrétním situacím a nemají obecnou platnost. Pro členské státy jsou sice závazná, ale vzhledem k tomu, že evropské právo nezná žádné sankce za jejich porušení, tlak na jejich dodržování je pouze politický – státy jsou vedeny snahou zůstat spolehlivým partnerem.

2.3. Rozvojová pomoc

Více než polovina veškeré světové rozvojové pomoci pochází z EU a jejích členských států. Jsou tak společně největším poskytovatelem této pomoci na světě. Většina těchto prostředků jde do zemí s nízkými příjmy a do nejméně rozvinutých zemí. Řadu let podporuje Unie snahu mnoha zemí eliminovat chudobu a vytvořit pro tamní obyvatele lepší budoucnost. Místní obyvatelé jsou zapojeni tak, aby se na rozvoji své komunity spolupodíleli vlastními silami. Často se však jedná o dlouhodobý proces.

2.4. Humanitární pomoc a civilní ochrana

EU je odhodlána pomáhat obětem přírodních i člověkem způsobených katastrof po celém světě. Každoročně se humanitární pomoc EU dostane více než 120 milionům lidí. Orgány EU spolu se členskými zeměmi Unie jsou největšími dárci humanitární pomoci na světě.

2.5. Evropská politika sousedství

Evropská politika sousedství (ENP) se vztahuje na země, které s EU bezprostředně sousedí (na souši nebo na moři), ale u nichž se nepředpokládá, že by do EU někdy vstoupily. Jde o partnerství založené na sdílených hodnotách, jako jsou demokracie, respekt k lidským právům, právní stát, tržní ekonomika, udržitelný rozvoj, apod. Tato politika vznikla jako reakce na největší rozšíření Unie v roce 2004.

Cílem ENP je sdílet výhody rozšíření z roku 2004 se zeměmi sousedství posilováním stability, bezpečnosti a blahobytu všech, jichž se to týká. Jedním z cílů je i hledání společných závazků v oblasti boje proti terorismu a řešení konfliktů.