19. Občanský zákoník

Občanské právo je odvětvím práva soukromého a lze jej vymezit jako soubor právních norem, které upravují osobní, osobnostní (statusové) a majetkové (zejména vlastnické) poměry subjektů (osob) na principu vzájemně rovného postavení, jakož i vznik, zajištění, změny a zánik práv a povinností (zejména závazkové právo – smlouvy), včetně sankcí za porušení subjektivních práv a povinností (např. náhrada škody na majetku nebo náhrada újmy na zdraví a poskytnutí zadostiučinění).

Občanské právo, občanský zákoník, je dále vnitřně členěno. Má své vlastní funkční uspořádání spočívající v členění do jednotlivých vzájemně propojených a na sebe navazujících částí podle předmětu právní úpravy:

• obecná část,
• rodinné právo,
• absolutní majetková práva,
• relativní majetková práva,
• ustanovení společná, přechodná a závěrečná.

Vedle právního řádu, který upravuje práva a povinnosti jednotlivých subjektů občanského práva, je zapotřebí zajistit také jejich prosazení a vymáhání a subjektům umožnit ochranu těchto (subjektivních) práv.

Nedohodnou‑li se ­­subjekty práv na uspořádání jejich vzájemných vztahů stižených sporem (konfliktem), což by měla být preferovaná varianta řešení sporů (uzavření dohody nebo smíru), je stěžejním nástrojem ochrany práva soudní proces. Ten je upraven v zákoně č.99/1963 Sb., občanský soudní řád. Občanský soudní řád upravuje postup soudů a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.

V tomto smyslu právní doktrína rozlišuje mezi občanským právem hmotným – v zásadě občanský zákoník (kterému se tento studijní materiál blíže věnuje) a občanským právem procesním, neboli civilním procesem.