13. Ochrana osobních údajů

Pro případ předání osobních údajů do zahraničí, čímž je míněno předávání mimo státy EU, mezi nimiž panuje režim volného pohybu těchto údajů, je třeba zajistit, nejsou‑li dány stanovené výjimky, aby byly osobní údaje v zahraničí chráněny jako v ČR, resp. v rámci EU.

GDPR v této oblasti svěřuje významné pravomoci Evropské komisi, která by na základě stanovených kritérií měla posoudit a rozhodnout, zda určitá třetí země nebo její teritorium, případně konkrétní odvětví anebo mezinárodní organizace odpovídající úroveň ochrany osobních údajů poskytují či nikoli.

V kladném případě pak není třeba k přenosu dat žádné další povolení. Totéž platí i pro případy uvedené v čl. 46 odst. 2 GDPR, tedy jsou‑li pro případ předání osobních údajů k dispozici vymahatelná práva subjektu údajů a účinná právní ochrana subjektu údajů, jako kupř. závazná podniková pravidla v souladu s čl. 47 GDPR, jedná‑li se o aplikaci standardních smluvních doložek apod. Žádné povolení také nevyžaduje uplatnění výjimek pro specifické situace uvedené v čl. 49 GDPR. Jedná se např. o přenos dat na základě souhlasu subjektu údajů, přenos dat ve veřejném zájmu apod. Zvláště nutno doplnit, že těmto výjimkám náleží i případ jednorázového předání týkajícího se omezeného počtu subjektů údajů, pokud to je nezbytné pro účely závažných oprávněných zájmů správce, které převažují nad zájmy subjektů údajů a jsou poskytnuty vhodné záruky pro ochranu osobních údajů.

Naproti tomu v případech dle čl. 46 odst. 3 GDPR, zejména jedná‑li se o aplikaci nestandardních smluvních doložek, je vyžadováno povolení dozorového úřadu. V případě absence o rozhodnutí o odpovídající ochraně pak právo členského státu nebo právo EU může ve veřejném zájmu dále omezit předávání určitých kategorií osobních údajů.