1. Právo na informace

Právo na informace je v českém právním řádu zakotveno v Listině základních práv a svobod.

Podle čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod:

„Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.“

Podmínky stanovuje především zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), který představuje obecný předpis pro poskytování informací státem, územními samosprávami a tzv. veřejnými institucemi. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím je postupováno ve všech případech, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Speciálním právním předpisem pro právo na informace o životním prostředí je zákon č. 123/1998 Sb. Některé zákony (např. zákon č. 499/2004 Sb., zákon č. 257/2001 Sb., zákon č. 89/1995 Sb.) upravují právo na informace v dílčích aspektech.

Zákon o svobodném přístupu k informacím tedy:

  • zapracovává příslušné předpisy EU [směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a o opakovaném použití informací veřejného sektoru],
  • upravuje pravidla pro poskytování informací,
  • upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.

Zákon o svobodném přístupu k informacím se nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.