2. Ústava ČR

Čl. 3 Ústavy deklaruje, že součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod.

Listina nemá definovánu právní sílu, byla vyhlášena předsednictvím České národní rady a zařazením do ústavního pořádku je nutné ji posuzovat jako právní předpis stejné právní síly - jako ústavní zákon. Stejně ji posuzuje Ústavní soud i Parlament. Podle ustanovení § 148 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ČR je listina vnímána jako hmotněprávní zdroj ústavnosti závazný pro vnitřní právo ČR. Při zjišťování, zda byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele, vychází Ústavní soud z Listiny základních práv a svobod a z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána.

Listina je výrazem plnohodnotného zapojení ČR do celoevropských snah. Vychází z ústřední zásady, že lidská práva a svobody jsou nezcizitelná, nepromlčitelná, nezrušitelná a jejich omezování nebo zeslabování lze pouze ve výjimečných případech, při splnění přísně stanovených podmínek a při zabezpečení soudní ochrany.

Listina základní práv a svobod je součástí ústavního pořádku ČR. To je proto, že Ústava ČR sama neobsahuje základní práva a svobody, které patří k základní znakům demokratického státu, který se deklaruje jako právní stát.

Listina vychází ze základních dokumentů mezinárodního práva v této oblasti, jako jsou např. Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. 

Listina se skládá z preambule, 6 hlav a 44 článků, které se věnují 5 základním okruhům práv.

• Hlava první - Obecná ustanovení
• Hlava druhá - Lidská práva a základní svobody
• Hlava třetí - Práva národnostních a etnických menšin
• Hlava čtvrtá - Hospodářská, sociální a kulturní práva
• Hlava pátá - Právo na soudní a jinou právní ochranu
• Hlava šestá - Ustanovení společná