10. Správní řízení

Přerušení řízení je fakultativní institut, který správní orgán může a nemusí využít (výjimka § 64 odst. 2 SŘ). Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou, přičemž správní orgán přihlédne k návrhu účastníka řízení. Správní orgán přeruší řízení usnesením.

Přerušení řízení je stav, kdy lhůty v řízení neběží, lze provádět jen úkony směřující k odstranění důvodu přerušení, správní orgán může rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138 SŘ (přerušení řízení platí jak pro účastníka řízení, tak i pro správní orgán, tj. nenařizuje se jednání, neprovádí se dokazování, nevydává se rozhodnutí ve věci).

Důvody přerušení jsou stanoveny zákonem (§ 64 odst. 1 SŘ, další důvody v SŘ a ve zvláštních zákonech) např.:

• současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti,
• současně s výzvou k zaplacení správního poplatku,
• probíhá‑li řízení o předběžné otázce.

V řízení o žádosti – na požádání žadatele (více žadatelů – musí s přerušením souhlasit všichni).

V řízení z moci úřední – z důležitých důvodů, není‑li to v rozporu s veřejným zájmem; na požádání účastníka – musí souhlasit všichni neopomenutelní účastníci [§ 27 odst. 1 písm. b) SŘ].

Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem (bylo‑li přerušeno na požádání, lze pokračovat také na požádání tohoto účastníka). O pokračování v řízení správní orgán vyrozumí všechny účastníky a provede o tom záznam do spisu.