10. Správní řízení

1. Některá obecná ustanovení o správním řízení

Některá obecná ustanovení o správním řízení

1.1. Příslušnost správních orgánů

Příslušnost správních orgánů je upravena v hlavě II, dílu 1 zákona č. 500/2004 Sb., SŘ, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“).

Věcná příslušnost (§ 10 SŘ)

Věcná příslušnost správních orgánu určuje, který konkrétní správní orgán je povolán jednat a rozhodovat. Musí být stanovena zákonem nebo na základě zákona. Zpravidla ji stanoví zvláštní zákony; spojení se zásadou legality v § 2 odst. 1 SŘ, sám SŘ stanoví věcnou příslušnost jen u exekuce – § 106, § 107 a v řízení o určení právního vztahu – § 142; požadavek opory v zákoně se vztahuje i na převod působnosti na základě zákonného zmocnění.

Pozitivní vymezení působnosti (§ 1 odst. 1 SŘ) definuje (ve spojení s některými dalšími ustanoveními – zejména § 9, § 154, § 159 odst. 1 a § 171 SŘ) věcnou působnost tohoto zákona, tzn. na jaké formy správní činnosti a na jaké správní orgány se SŘ vztahuje.

Subsidiarita znamená obecnost úpravy (přednost zvláštních úprav procesu v jiných zákonech před obecnou úpravou v SŘ – § 1 odst. 2 SŘ).

Negativní vymezení působnosti je stanoveno v § 1 odst. 3 SŘ. Nevztahuje se:

• na právní jednání prováděná správními orgány (tj. jsou‑li správní orgány subjekty soukromoprávních vztahů),
• na vztahy mezi orgány téhož územního samosprávného celku při výkonu 
  samostatné působnosti (např. pozastavení výkonu usnesení rady hl. m. Prahy primátorem hl. m. Prahy – § 73 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze) a
• na vzájemné vztahy mezi zastupitelstvem, radou, úřadem, výbory nebo 
  komisemi atd.).

Místní příslušnost (§ 11 SŘ)

Místní příslušnost je území, v němž vykonávají správní orgány svoji působnost. Zpravidla je stanovena v těch zákonech, které stanoví věcnou působnost správního orgánu, např. ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava ČR. Samostatné správní obvody např. báňských úřadů, správ národních parků, chráněných krajinných oblastí atd. jsou stanoveny ve zvláštních zákonech.

Obecná kritéria pro určení místní příslušnosti jsou stanovena v § 11 odst. 1 SŘ:

• místo činnosti (místo spáchání přestupku, místo konání shromáždění atd.),
• místo nemovitosti,
• místo podnikání (podnikající fyzická osoba – místo podnikání, zapsané 
  v obchodním rejstříku, živnostenském rejstříku apod.),
• trvalý pobyt fyzické osoby,
• sídlo právnické osoby.

Ustanovení § 11 odst. 2 SŘ dále řeší postup v případě, je‑li místně příslušných více správních orgánů: správní orgány se dohodnou, správní orgán, u kterého byla žádost podána jako první, nebo který z moci úřední učinil úkon jako první. V ostatních případech nebo nelze‑li takto místní příslušnost určit, určí ji usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán, popř. ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc patří.

Pokud jiné zákony stanoví místní příslušnost správního orgánu podle jiných kritérií (např. zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), jedná se o zvláštní ustanovení místní příslušnosti, která má přednost před obecným ustanovením o místní příslušnosti ve SŘ.

Funkční příslušnost (součást věcné příslušnosti)

Výjimečně je u územních samosprávných celků určena zvláštním zákonem (např. matrika, stavební úřad, živnostenský úřad), určitým vodítkem jsou i zákony o obcích, krajích a hl. m. Praze (např. § 81 odst. 3 zákona o hl. m. Praze). Pokud zvláštní zákon stanoví, že řízení provádí územní samosprávní celek, aniž by určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je jím dle § 130 odst. 1 SŘ v případě:

• kraje krajský úřad a
• obce obecní úřad.

Identifikace konkrétního odboru je dána organizačním řádem úřadu; totéž platí zejména pro ministerstva a jiné ústřední správní úřady či územní orgány státní správy, jimž zákony svěřují kompetence jako celku a neurčují jejich funkčně příslušný vnitřní útvar.

Změny místní příslušnosti

Důvody, pro které může dojít ke změně příslušnosti, jsou v zákoně stanoveny taxativně, tj. ke změně místní příslušnosti může dojít jen v případech stanovených zákonem.

Atrakce (nadřízený orgán věc odejme podřízenému orgánu a sám o ní rozhodne) – § 131 odst. 1 SŘ, důvody jsou uvedeny ve SŘ. Atrakce je možná na základě podnětu příslušného správního orgánu nebo na požádání účastníka řízení, z vlastní iniciativy nadřízeného úřadu je možná jen ve spojení s § 80 SŘ – nečinnost.

Delegace (nadřízený orgán vyřízením věci pověří jiný podřízený správní orgán než ten, který by byl jinak místně příslušný) – § 131 odst. 2 SŘ, důvody jsou uvedeny ve SŘ.

Atrakci a delegaci nelze uplatnit k orgánům územních samosprávných celků při výkonu jejich samostatné působnosti (§ 131 odst. 3 SŘ).

O změně místní příslušnosti rozhodne nadřízený správní orgán usnesením, usnesení se oznamuje zpravidla veřejnou vyhláškou a účastníci řízení se vhodným způsobem vyrozumí (131 odst. 7 SŘ).

Pro určení příslušnosti jsou rozhodující okolnosti v době zahájení řízení, změní‑li se tyto okolnosti v průběhu řízení, řízení dokončí správní orgán původně příslušný. O tom informuje správní orgán, na který by příslušnost přešla (§ 132 SŘ).

Postoupení

Postoupení věci dle § 12 SŘ pro nepříslušnost (častý případ – usnesením poznamenaným do spisu, účastník neformálně informován, opakované postoupení či vrácení musí schválit nadřízený orgán).

Postoupení dle § 131 odst. 5 SŘ z důvodu vhodnosti – je to výjimka – proto umístěna v části třetí SŘ. V takovém případě musí být souhlas správního orgánu, kterému se věc postupuje; souhlasu není třeba, pokud má účastník trvalý pobyt nebo sídlo ve správním obvodu správního orgánu, jemuž se postupuje, popř. se v tomto územním obvodu zdržuje. V řízení o žádosti pouze na požádání nebo se souhlasem žadatele.

Spory o věcnou příslušnost (kompetenční spory)

SŘ stanoví obecné podpůrné pravidlo pro určení věcné příslušnosti a řešení sporů o věcnou příslušnost: § 133 odst. 1 SŘ – pokud nelze určit věcnou příslušnost na základě zvláštního zákona, provede řízení v prvním stupni ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží; případně, jehož obor působnosti je rozhodované věci nejbližší.

Pozitivní kompetenční spor (všichni chtějí ve věci rozhodnout) – dle § 133 odst. 2 a 3 SŘ rozhoduje nejblíže společně nadřízený správní orgán. Pokud správní orgány nemají společně nadřízený správní orgán, projednají spor o příslušnost ústřední správní úřady, které jsou jim nadřízeny. Ústřední správní úřady projednají spor v dohodovacím řízení, nedohodnou­­­­‑li se do 15 dní od zahájení dohodovacího řízení, vzniká kompetenční spor, který se řeší na základě kompetenční žaloby u Nejvyššího správního soudu.

Negativní kompetenční spor (nikdo nechce ve věci rozhodnout) – je možné podat přímo žalobu ve správním soudnictví. Žalobu podává správní orgán nebo ten, kdo by byl účastníkem řízení.

Spory o funkční příslušnost uvnitř příslušného úřadu rozhoduje vedoucí úřadu. Rozhodnutí funkčně nepříslušného útvaru by nebylo zásadní chybou, jestliže navenek je v dané věci dle zákona věcně příslušným správní orgán jako celek.

Uvedené se netýká sporů územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti (§ 133 odst. 5 SŘ).

Při řešení kompetenčního sporu neběží lhůty pro vydání rozhodnutí.

1.2. Vyloučení pro podjatost (§ 14 SŘ)

Důvody podjatosti:

• vztah k účastníkům nebo jejich zástupcům (např. příbuzenský nebo přátelský vztah),
• vztah k věci (např. úředník je sám účastníkem),
• účast v téže věci na jiném stupni řízení (např. účastní‑li se úřední osoba řízení v II. stupni, přičemž se účastnila řízení již v I. stupni).

Další podmínky:

• pochybnost o nepodjatosti musí být důvodná, tj. musí existovat důvodný 
  předpoklad, že úřední osoba má zájem na výsledku řízení,
• účastník řízení musí namítat podjatost úřední osoby bezodkladně (tj. jakmile se o ní dozví), k později uplatněné námitce se nepřihlédne,
• o námitce rozhoduje služebně nadřízený úřední osoby deklaratorním usnesením, správnost tohoto postupu je přezkoumatelná např. v odvolacím řízení,
• „podjatá“ úřední osoba ještě provede úkony, které nesnesou odkladu,
• ustranovení § 14 se nepoužije pro vedoucí ústředních správních úřadů (nemají‑li nadřízený orgán),
• problematika systémové podjatosti – SŘ upravuje v § 14 odst. 2, a to tak, že úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnímu celku; před touto úpravou ve SŘ se problematikou systémové podjatosti podrobněji zabývala Metodická pomůcka k problematice systémové podjatosti (resp. k § 14 SŘ), jež je zveřejněna na webových stránkách Ministerstva vnitra.

1.3. Spis (§ 17 SŘ, vztah k zákonu č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, a k prováděcí vyhlášce č. 259/2012 Sb.)

Spis se obligatorně vede v každé jednotlivé věci, kde se rozhoduje. Musí být označen spisovou značkou. Spisový materiál tvoří všechny písemnosti a listiny vztahující se k téže věci (podání a jejich přílohy, zápisy, protokoly, akty jiných orgánů, rozhodnutí atd.). Přílohu spisu tvoří písemnosti nebo listiny, které se k věci přímo nevztahují, ale jsou v řízení užity jako důkaz.

Soupis všech součástí spisu – spisový přehled, který musí obsahovat každý spis, chronologicky se do něj vyznačí veškeré písemnosti, listiny a přílohy, které byly do spisu vloženy (se zaznamenáním č. j. adata, kdy byly do spisu vloženy).

Přehledné vedení správního spisu je nutno považovat za naplňování základní zásady dobré správy.

Utajované informace jsou písemnosti, které utajované informace obsahují. Uchovávají se odděleně mimo spis (režim nahlížení do spisu v souvislosti s utajovanými informacemi upravuje § 38 odst. 4 SŘ).

Pro každou jednotlivou věc se zakládá jeden spis i pro případ eventuálního řízení v dané věci před orgánem druhého stupně (zasílání spisů – § 17 odst. 2 SŘ).

1.4. Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol je formalizovaný záznam o úkonech souvisejících s řízením v dané věci. Sepisuje se o ústním jednání a ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, o hlasování kolegiálního orgánu, jakož i o jiných úkonech (např. udělení plné moci do protokolu, o poučení, o zajištění důkazu apod.). Zpravidla tedy o všech úkonech, jež nejsou vedeny písemnou formou.

Formální náležitosti protokolu – místo, čas a označení úkonů, které jsou předmětem zápisu, údaje umožňující identifikaci přítomných osob (jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona), vylíčení průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno, příjmení a funkci nebo služební číslo oprávněné úřední osoby, která úkony provedla. Protokol podepisuje oprávněná úřední osoba, případně osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu, a dále všechny osoby, které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily.

Námitky proti protokolu, stížnost – osoby, jež se účastní jednání nebo úkonu, o němž se sepisuje protokol, můžou odepřít podpis protokolu a jejich důvody odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají. Jiné osoby, jichž se obsah protokolu přímo dotýká, mohou bezprostředně po seznámení s protokolem podat stížnost (§ 175 SŘ) proti jeho obsahu.

1.5. Doručování (§ 19–26 SŘ)

Kdo doručuje:

• stanoví § 19 odst. 1 a 2 SŘ,
• obecně správní orgán prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky,
• nelze‑li doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, doručuje ji správní orgán sám, v zákonem stanovených případech písemnost doručuje obecní úřad, jemu na roveň postavený správní orgán, policejní orgán příslušný podle místa doručení (je‑li k řízení příslušný orgán obce – obecní policie),
• není‑li možné doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze doručovat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
• na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu (určí‑li účastník řízení doručovací adresu, doručuje se na ní přednostně). Podmínky jsou blíže stanoveny v § 19 odst. 3, 8 a 9 SŘ.

Režimy doručování:

• do vlastních rukou (taxativně stanoveno SŘ, příp. zvláštním zákonem; obecně § 19 odst. 4 a 5 SŘ),
• doporučenou zásilkou,
• obyčejnou zásilkou.

Doručení písemností musí být doloženo, a to včetně dne, kdy se tak stalo (zpravidla doručenka, příp. duplikát doručenky, písemné vyjádření doručovatele apod.). Nelze‑li doručení prokázat, musí se doručit opakovaně. Písemný doklad o doručení nebo dodání není zapotřebí, pokud z jednání účastníka je zřejmé, že písemnost obdržel (§ 19 odst. 6 SŘ).

Způsoby doručování:

• fyzickým osobám – § 20 SŘ,
• právnickým osobám – § 21 SŘ,
• doručování do ciziny – § 22 SŘ.

Uložení písemnosti (§ 23 SŘ)

Při nezastižení adresáta (fyzická osoba) nebo osoby, které by bylo možno písemnost doručit (právnická osoba) a pokud písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20 a § 21 SŘ. Písemnost se uloží u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, doručuje‑li se jejich prostřednictvím; zásilka se uloží na 10 dní, po uplynutí 10 dnů se vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil.

Oznámení o neúspěšném doručení s výzvou k vyzvednutí písemnosti a  s poučením o právních následcích nepřevzetí zásilky, odmítnutí převzetí nebo neposkytnutí potřebné součinnosti se vloží do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo.

Překážky při doručování (§ 24 SŘ, vztah k navracení v předešlý stav – § 41 SŘ)

Nevyzvedne‑li si adresát uloženou písemnost do 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nastává fikce doručení a písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Fikce doručení nastává i při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, nepřihlásí‑li se do datové schránky oprávněná osoba ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky.

Ustanovení § 24 odst. 2 SŘ umožňuje při prokázání dočasné nepřítomnosti adresáta nebo jiných vážných důvodů, jež vedly k nevyzvednutí písemnosti, za podmínek stanovených v § 41 SŘ požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku doručení.

Převzetí písemnosti před 10. dnem od uložení – doručeno v den skutečného převzetí.

Odmítnutím převzetí písemnosti nebo neposkytnutí nezbytné součinnosti – poučení o právních důsledcích takového jednání. Neumožnění doručení písemnosti i přes poučení – fikce doručení – doručeno dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo (§ 24 odst. 3 a 4 SŘ).

Doručování veřejnou vyhláškou (§ 25 SŘ)

Doručuje se osobám neznámého pobytu nebo sídla; osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat; osobám, které nejsou známy; v dalších případech, které stanoví zákon.

Způsobem provedení se rozumí vyvěšení písemnosti nebo oznámení o možnosti převzít si písemnost po dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který doručuje; současně se písemnost nebo oznámení zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup – podmínka platnosti doručení veřejnou vyhláškou.

Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, pokud byla splněna i povinnost umožnění dálkového přístupu. Nejedná se o lhůtu (nepředpokládá se žádná činnost účastníka), ale o dobu – pravidla o počítání času (§ 40 SŘ) se na ni tedy nevztahují.

Na písemnosti se vyznačí den vyvěšení a den sejmutí z úřední desky a uloží se ve spise.

Doručování ve více správních obvodech (podrobnosti stanovuje § 25 odst. 3 SŘ).

(Speciální ustanovení o doručování veřejnou vyhláškou: např. v zákoně o přestupcích lze takto doručit pouze oznámení o možnosti převzetí doručované písemnosti, dle § 20 stavebního zákona se písemností, jež je zveřejňována veřejnou vyhláškou, rozumí i výkresy, schémata a jiná zobrazení).

Úřední deska (§ 26 SŘ)

Zřizuje ji každý správní orgán. Má být nepřetržitě veřejně přístupná. Slouží nejen k doručování veřejnou vyhláškou, ale i ke zveřejňování jiných dokumentů, jejichž publikaci obligatorně stanoví zvláštní zákon – např. § 36 zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, obdobně § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích atd. 

Obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňující dálkový přístup (zveřejnění způsobem umožňující dálkový přístup je podmínkou platnosti a účinnosti písemnosti jen tam, kde to stanoví zákon. Nemožnost zajištění dálkového přístupu řeší § 26 odst. 3 a 4 SŘ.

1.6. Účastníci řízení a zastoupení (§ 27-38 SŘ)

Účastníci řízení jsou nejdůležitější osoby každého formálního řízení.

Vzájemným kontaktem účastníků a správního orgánu začíná správní řízení, v jeho průběhu dochází k dalším kontaktům na základě zákona nebo z vůle obou stran, o účastnících je závěrečné rozhodnutí, jim musí být doručeno a nebudou‑li plnit v něm uloženou povinnost, musí se podřídit exekuci.

Účastníci mají možnost využít opravných prostředků a žaloby k soudu. Nesprávné určení účastníků správním orgánem nebo opomenutí účastníka, či jejich poškození na procesních právech jsou nejzávažnější porušení SŘ.

Účastníci

Správní orgán, který vede správní řízení, v něm nikdy není účastníkem. SŘ v § 29 výslovně upravuje způsobilost samostatně činit úkony ve správním řízení, tj. procesní způsobilost, tedy způsobilost být účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem mají fyzické osoby, právnické osoby a stát, případně ti, kterým zákon procesní způsobilost přizná (§ 33 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní).

Procesní způsobilost nemají:

• fyzické osoby, které byly způsobilosti k právním úkonům zbaveny soudem pro dušení poruchu, která není jen přechodná (obdobně i v případě nadměrného používání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků a jedů),
• osoby, jejichž způsobilost k právním úkonům byla soudem omezena, a to v rozsahu tohoto omezení,
• nezletilé děti (pokud je schopno formulovat své názory, správní orgán zjistí názor nezletilého dítěte k věci postupem podle § 29 odst. 4 SŘ).

Úkony týkající se společných věcí nebo práv činí účastníci společně, není‑li stanoveno jinak (§ 29 odst. 5 SŘ, § 1126 a násl. občanského zákoníku).

Úkony právnické osoby, tj. osoby, která činí úkony za právnické osoby, stát, územní samosprávný celek upravuje § 30 SŘ. Tyto osoby musí prokázat své oprávnění.

SŘ vychází ze zásady rovnosti všech účastníků (§ 7), ale v některých procesních situacích respektuje zvláštní postavení osob, jimž jsou správním aktem ukládány povinnosti nebo přiznávána práva.

Účastníci se dělí:

• neopominutelní (hlavní) účastníci – § 27 odst. 1 SŘ (v řízení o žádosti – žadatel a další dotčené osoby, na které se vztahuje rozhodnutí správního orgánu; v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají).
• ostatní osoby (vedlejší účastníci) – § 27 odst. 2 SŘ (další dotčené osoby, které mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech). Mají slabší procesní postavení, neboť se na ně některá procesní oprávnění nebo postupy správního orgánu nevztahují (např. § 46 odst. 1, § 64 odst. 3 SŘ).
• účastníci, o kterých to stanoví zvláštního zákon – § 27 odst. 3 SŘ (dle některých zvláštních zákonů jsou v určitých procesech např. vždy účastníkem obce – územní řízení, vodoprávní řízení, řízení dle zákona o geologických pracích, řízení dle horního zákona; speciálně jsou určeni účastníci např. ve stavebním zákoně, zákoně o ochraně přírody a krajiny atd.).
• za účastníka se v pochybnostech považuje i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak § 28 SŘ. O takovém účastenství správní orgán rozhoduje usnesením, které má deklaratorní charakter. Účastenství je hmotně právní skutečností. Nevzniká rozhodnutím správního orgánu, ale objektivně existuje od počátku procesu. Jestliže tedy dodatečně dle § 28 SŘ správní orgán rozhodne, že je další osoba účastníkem již probíhajícího procesu, deklaruje svým rozhodnutím, že účastníkem byla od jeho samého počátku (s možností dodatečně za určitých podmínek provést zmeškaný úkon).

Označení hlavních účastníků musí být vždy uvedeno ve výrokové části rozhodnutí (§ 68 odst. 2 SŘ), vhodné je uvádět i jejich případné zástupce.

Zastoupení účastníků

Zastupování obligatorní [účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen (§ 32 SŘ)]:

• zákonný zástupce – zákonný zástupce nezletilého – zpravidla rodiče, 
  popř. ustanovený poručník; v případě možného střetu zájmů mezi rodiči a dítětem je nezletilému určen opatrovník; zákonným zástupcem osoby, jejíž procesní způsobilost je soudem omezena nebo je jí zbavena je ustanovený opatrovník.
• opatrovník – o ustanovení opatrovníka rozhoduje správní orgán usnesením, které se oznamuje pouze tomu, kdo je ustanovován opatrovníkem, příp. opatrovanci (§ 32 odst. 6 SŘ), a je‑li opatrovník ustanovován místo zákonného zástupce, tak i tomuto zákonnému zástupci. Důvody pro ustanovení opatrovníka SŘ taxativně stanoví v § 32 odst. 2 (neznámý pobyt, přechodná duševní porucha apod.). Opatrovník je stanoven ad hoc (jen pro účely správního řízení) a jeho funkce zaniká přímo ze zákona, jakmile pominou důvody, pro které byl ustanoven.

Zastupování fakultativní (§ 33 SŘ)

• zmocněnec – zastupování zvoleným zástupcem na základě plné moci (zmocnění se prokazuje písemnou plnou mocí; plnou moc lze udělit i ústně do protokolu), v téže věci lze mít současně pouze jednoho zmocněnce; zmocnění může být uděleno k určitému úkonu, skupině úkonů, pro určitou část řízení, pro celé řízení, pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.

Zastupování ve zvláštních případech (§ 35 SŘ)

• společný zmocněnec (určí si ho účastníci, kteří uplatňují v řízení shodný zájem, sami),
• společný zástupce (v případě, že si účastníci sami neurčí společného zmocněnce, ustanoví jim správní orgán usnesením společného zástupce).

Zástupci v řízení vystupují jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Písemnosti se doručují zástupci (s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat).

Úkony účastníků (§ 36 SŘ)

Účastníci jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit další úkony po celou dobu řízení, nestanoví­­‑li zákon jinak (např. námitka podjatosti – § 14 SŘ – musí být vznesena bezodkladně).

Účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko, na poskytnutí informací o řízení, požádají‑li o ně, právo nahlížení do spisu, právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; naopak jsou povinni prokázat správnímu orgánu totožnost.

Pomoc podpůrce (§ 36, 38 a 49 SŘ).

Podání (§ 37 SŘ)

Posuzuje se podle obsahu. Musí být srozumitelné a určité. Musí být patrno, kdo je činí, čeho se týká a co se požaduje. Podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo. U lhůt pro učinění podání a zachování lhůty pro podání platí § 40 SŘ.

Způsob a forma podání (§ 37 odst. 4, 5 a 6 SŘ).

Orgán stanoví lhůtu k odstranění nedostatků podání (v případě žádosti může současně přerušit řízení, ale nemusí) [§ 64 odst. 1 písm. a) SŘ].

Nahlížení do spisu (§ 38 SŘ)

• účastníci (případně se svými podpůrci, není‑li účastník zastoupen) a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci.
• jiné osoby mohou nahlížet do spisu, prokážou‑li odůvodněnost svého požadavku (právním zájem nebo jiný vážný důvod, pokud nebude porušeno právo některého účastníka řízení, dotčených osob nebo veřejný zájem). Správní orgán musí vždy zkoumat oprávněnost takového požadavku. O odepření požadavku nahlížet do spisu vydá správní orgán usnesení (§ 38 odst. 5 a § 76 odst. 2 SŘ).
• nevidomé osoby (§ 38 odst. 3 SŘ).

Části spisu vyloučené z nahlížení (§ 38 odst. 6 SŘ – souvisí s § 17 SŘ).

Vyloučení neplatí v případech, kdy těmito částmi spisu bude prováděn důkaz. Nahlížet pak může pouze účastník řízení nebo jeho zástupce, a to postupem podle § 38 odst. 6 části za středníkem.

O nahlížení do spisu provede správní orgán písemný záznam.

S tímto právem je spojeno právo na výpisy a kopie (úhrada dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích).

2. Řízení v prvním stupni

SŘ před úpravou průběhu řízení v prvním stupni upravuje postup před zahájením řízení, kdy účelem tohoto postupu je zjistit, zda jsou dány zákonné podmínky pro zahájení správního řízení v prvním stupni (zejména u řízení zahajovaného z moci úřední). K institutům patřícím do postupu správního orgánu před zahájením řízení patří: přijímání podnětů k zahájení řízení – § 42 SŘ, odložení věci – § 43 SŘ, vysvětlení – § 137 SŘ, zajištění důkazu – § 138 SŘ, předběžná informace – § 139 SŘ.

Průběh řízení v prvním stupni je upraven v § 44–79 SŘ.

2.1. Zahájení řízení

Na základě žádosti (§ 44 SŘ – o zahájení řízení, § 45 SŘ – o náležitostech žádosti)

Řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh došel věcně 
a místně příslušnému orgánu. Pokud je žádost podána u správního orgánu, který není k jejímu vyřízení věcně nebo místně příslušný, řízení není takovým podáním zahájeno. Správní orgán žádost postupem podle § 12 SŘ postoupí příslušnému správnímu orgánu, žadatele o tom vyrozumí, řízení je pak zahájeno dnem, kdy příslušný správní orgán žádost obdrží.

Více žadatelů společně

Pro zahájení řízení více žadatelů společně je rozhodné, kdy byla podána žádost posledního z nich.

V zájmu zachování lhůty může žadatel podle § 40 odst. 1 SŘ podat žádost u nadřízeného správního orgánu, pokud z vážných důvodů nemůže podat žádost u věcně a místně příslušného správního orgánu.

Žádost musí obsahovat náležitosti § 37 odst. 2 SŘ a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je povinen označit další jemu známé účastníky.

Nemá‑li žádost požadované náležitosti nebo trpí‑li jinými vadami, správní orgán pomůže na místě nedostatky odstranit nebo vyzve k jejich odstranění, přičemž k odstranění vad stanoví přiměřenou lhůtu a poučí žadatele o následcích neodstranění vad v této lhůtě; současně může správní orgán přerušit řízení (§ 64 SŘ).

Žádost zjevně právně nepřístupná – správní orgán ji neprojednává a řízení usnesením zastaví (§ 66 SŘ). Usnesení se oznamuje žadateli a účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědomeni. Tyto osoby se proti usnesení mohou odvolat.

Zúžení předmětu žádosti, zpětvzetí žádosti – žadatel má právo disponovat předmětem řízení, toto právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.

Rozšiřovat nebo jinak měnit předmět žádosti v zásadě nelze. Žadatel může požádat o změnu obsahu podání, správní orgán by ale takovou změnu povolil, pouze pokud by žadateli jinak hrozila vážná újma.

Z moci úřední (§ 46 SŘ – o zahájení řízení, § 47 SŘ – o oznámení účastníkům)

Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení prvnímu 
neopomenutelnému účastníkovi (§ 27 odst. 1 SŘ) doručením oznámení o zahájení řízení nebo ústním prohlášením, není‑li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi.

Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení (ten musí být vymezen tak, aby jej nebylo možné zaměnit – § 48 odst. 1 SŘ), jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Oznámení o zahájení řízení může být spojeno s jiným úkonem v řízení. Ústní prohlášení musí obsahovat shodné údaje, které má písemné oznámení.

Více účastníků uvedených v § 27 odst. 1 – zahájeno oznámením o zahájení řízení prvnímu z nich; těm, kterým se nepodařilo zahájení řízení oznámit, správní orgán ustanoví opatrovníka (usnesení – doručuje se veřejnou vyhláškou).

O zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit i ty, kteří se stali účastníky až po zahájení řízení (nejde‑li o­­­­­osobu, která se jako účastník sama přihlásila).
Oznámení o zahájení řízení lze vedle postupu podle § 46 odst. 1 a 2 SŘ zveřejnit též na úřední desce správního orgánu.

Překážky řízení (§ 48 SŘ)

Litispendence (již zahájené řízení) – správní orgán přihlíží z úřední povinnosti, a to na základě vlastního zjištění nebo námitky účastníka řízení, nelze tedy zahájit řízení, pokud o téže věci z téhož důvodu bylo řízení již zahájeno u jiného správního orgánu.

Res iudicata (věc rozhodnutá) – přiznat právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou; otázka, zda se jedná o totožnou věc a zda se nezměnily podmínky, je věcí posouzení správního orgánu, v případě negativního rozhodnutí (nepovolení, nepřiznání práva) není takové rozhodnutí překážkou řízení.

Zjistí‑li správní orgán některou z překážek řízení – řízení zastaví, případně věc odloží.

Totožnost věci je chápána jako totožnost práva nebo povinnosti, totožnost osob, totožnost předmětu řízení a právní důvod vedení řízení.

2.2. Průběh správního řízení

Ústní jednání

Ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon, a dále, tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práva účastníků nezbytné (uvědomění účastníků o nařízeném ústním jednání – § 49 odst. 1 SŘ).

Ústní jednání je neveřejné, pokud zákon nebo správní orgán neurčí, že jednání nebo jeho část je veřejné (určení veřejného jednání § 49 odst. 2 SŘ). Dále pokud účastník uvedený v § 27 odst. 1 SŘ navrhne, aby jednání bylo veřejné, správní orgán vyhoví, pokud tím nemůže být způsobena újma ostatním účastníkům, rozhodne usnesením, které se pouze poznamená do spisu (v případě negativního rozhodnutí – nutno řádně odůvodnit).

Podklady pro vydání rozhodnutí

• návrhy účastníků,
• důkazy,
• skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti (např. skutečnosti ze správních spisů jiných řízení, poznatky z výkonu správního dozoru), není třeba je dokazovat,
• podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci,
• skutečnosti obecně známé – skutečnosti obecně známé a zjistitelné, se nedokazují; pokud by účastník její existenci zpochybnil, musí být tato skutečnost dokazována,
• čestné prohlášení není obecnou náhradou důkazu, je možné jej připustit v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem.

Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán (účastník – za podmínek § 50 odst. 2 SŘ). Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.

V řízení, v němž má být uložena povinnost – musí i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Správní orgán hodnotí podklady podle své úvahy, není‑li zákonem stanoveno, že některý podklad je pro správní orgán závazný (§ 50 odst. 4 SŘ).

Dokazování

Dokazování dle § 50 a násl. SŘ – vztah k zásadě materiální pravdy v § 3 SŘ, tj. musí být zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Odpovědnost za dokazování nese správní orgán. O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni.

K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

• veřejná listina – zkoumá se z hlediska její pravosti, není‑li zpochybněna její pravost, potvrzuje to, co je v ní uvedeno, dále se zkoumá pravdivost jejího obsahu (zde lze připustit důkaz opaku); má vyšší důkazní sílu,
• soukromé listiny – smlouvy, účetní doklady, potvrzení, listiny sepsané advokáty; je možné zpochybnit její pravost i její obsah,
• čestné prohlášení není obecnou náhradou důkazu, je možné jej připustit 
  v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem (např. § 146 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, stanoví:
  „Orgán nemocenského pojištění může místo důkazu připustit usnesením čestné prohlášení účastníka řízení. V čestném prohlášení je účastník povinen uvést pravdivé údaje. Usnesení o připuštění čestného prohlášení se pouze poznamená do spisu.“

O provedení důkazu listinou se učiní zápis do spisu. Důkaz listinou se provádí jejím přečtením nebo sdělením jejího obsahu.

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ).

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ) - povinnost vypovídat jako svědek – každý, kdo není účastníkem, možnost odepření svědectví, utajované informace a povinnost mlčenlivosti.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ).

Předběžná otázka (§ 57 SŘ, důvod k přerušení řízení dle § 64 SŘ)

Vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout, a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto (nebo mu přísluší rozhodnout, ale ne ve společném řízení). Postup je stanoven v § 57 odst. 1, 2 a 4 SŘ. Pravomocné, popř. předběžně vykonatelné rozhodnutí příslušného orgánu o předběžné otázce je pro dožadující orgán závazné.

2.3. Zajištění účelu a průběhu řízení

SŘ upravuje zajišťovací prostředky (§ 50 až § 63 SŘ), které správní orgán užije pouze v případech, kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém vyžaduje zajištění průběhu a účelu řízení.

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným předstihem.

V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví (pokuta, předvedení).

Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo. Nemůže‑li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Použije se, pokud se účastník nebo svědek bez náležité omluvy nebo bez dostatečných důvodů na předvolání nedostaví.

Vydává se usnesením. Písemné vyhotovení usnesení se doručuje orgánům, které mají předvedení provést; úřední osoby, které plní úkoly těchto orgánů, doručí usnesení předváděnému.

Předvedení na požádání správního orgánu zajišťuje Policie ČR, obecní policie (v řízení před orgány obcí) nebo jiný ozbrojený sbor, o němž to stanoví zvláštní zákon.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Správní orgán před skončením řízení rozhodnutím může nařídit předběžné opatření, je­­­­‑li třeba, aby byly prozatímně upraveny poměry účastníků, nebo je‑li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce.

Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek, nebo věc která může být předmětem exekuce.
Předběžné opatření se nařizuje rozhodnutím. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může uložit pořádkovou pokutu tomu, kdo v řízení ztěžuje jeho postup (jen v případech taxativně uvedených v § 62 odst. 1 a 2 SŘ).

Pořádkovou pokutu lze uložit až do výše 50000 Kč, a to i opakovaně, ale nesmí být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a významu předmětu řízení. Správní orgán pořádkovou pokutu uloží rozhodnutím. Odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek.

Pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji uložil, novým rozhodnutím prominout nebo snížit.

Vykázání z místa konání úkonu (§ 63 SŘ)

Záruka za splnění povinnosti (§ 147 SŘ)

2.4. Přerušení řízení (§ 64 SŘ)

Přerušení řízení je fakultativní institut, který správní orgán může a nemusí využít (výjimka § 64 odst. 2 SŘ). Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou, přičemž správní orgán přihlédne k návrhu účastníka řízení. Správní orgán přeruší řízení usnesením.

Přerušení řízení je stav, kdy lhůty v řízení neběží, lze provádět jen úkony směřující k odstranění důvodu přerušení, správní orgán může rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138 SŘ (přerušení řízení platí jak pro účastníka řízení, tak i pro správní orgán, tj. nenařizuje se jednání, neprovádí se dokazování, nevydává se rozhodnutí ve věci).

Důvody přerušení jsou stanoveny zákonem (§ 64 odst. 1 SŘ, další důvody v SŘ a ve zvláštních zákonech) např.:

• současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti,
• současně s výzvou k zaplacení správního poplatku,
• probíhá‑li řízení o předběžné otázce.

V řízení o žádosti – na požádání žadatele (více žadatelů – musí s přerušením souhlasit všichni).

V řízení z moci úřední – z důležitých důvodů, není‑li to v rozporu s veřejným zájmem; na požádání účastníka – musí souhlasit všichni neopomenutelní účastníci [§ 27 odst. 1 písm. b) SŘ].

Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem (bylo‑li přerušeno na požádání, lze pokračovat také na požádání tohoto účastníka). O pokračování v řízení správní orgán vyrozumí všechny účastníky a provede o tom záznam do spisu.

2.5. Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci, ale správní řízení zastaví. Povinnost 
zastavit řízení, jakmile nastane některý z důvodů předpokládaných v zákoně.

Jedná se o trvalou překážku řízení, která vede k zastavení řízení.

Důvody jsou stanoveny SŘ nebo jiným zákonem.

Řízení o žádosti – zastavuje se usnesením, které se oznámí všem účastníkům řízení (např. žadatel vzal svou žádost zpět a ostatní žadatelé souhlasí; byla podána žádost zjevně nepřípustná; pro překážku řízení atd. § 66 odst. 1 SŘ).

Řízení vedené z moci úřední – zastavuje se usnesením, které se pouze poznamená do spisu, účastníci řízení se vhodným způsobem vyrozumí (např. pro překážku v řízení – litispendence (§ 48 odst. 1 SŘ); v řízení nemohou pokračovat právní nástupci (§ 66 odst. 2 SŘ)).

2.6. Typy vydaného dokumentu – rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ, § 148 – § 151 SŘ)

Typy rozhodnutí

• meritorní – rozhodnutí v konkrétní věci vůči konkrétním adresátům, vyvolává právně závazné důsledky pro fyzické a právnické osoby, představuje stanovení nebo potvrzení konkrétního práva nebo konkrétní povinnosti (forma rozhodnutí),
• procesní – upravuje vedení řízení, případně zajišťuje jeho průběh (forma zpravidla usnesení, může mít i formu rozhodnutí – § 62, § 147 SŘ).

Formy rozhodnutí (SŘ stanoví pravidla, jakou formou rozhoduje správní orgán v konkrétních případech): rozhodnutí, usnesení, příkaz, doklad.

Rozhodnutí

Obsah, forma a náležitosti rozhodnutí stanovuje § 67 až § 70 SŘ.

Rozhodnutí je úkon vůči jmenovité určené osobě nebo konkrétně určené věci, 
kterým se zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti, nebo se v něm prohlašuje, že konkrétní osoba taková práva nebo povinnosti má nebo nemá; 
individuální správní akt (opakem je abstraktní – normativní akt, např. nařízení vlády, nařízení obce, obecně závazná vyhláška obce atd.). V zákonem stanovených případech se jím rozhoduje o procesních otázkách.

Písemná forma (písemně se nevyhotovuje, stanoví‑li tak zákon – § 67 odst. 2 SŘ).

Náležitosti rozhodnutí (§ 68 SŘ)

• Výroková část – uvede se řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, označení všech účastníků dle § 27 odst. 1 SŘ, lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popř. další údaje potřebné k jejímu řádnému splnění; výroková část může obsahovat jeden nebo více výroků (např. výrok o výši nákladů; výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání dle § 85 SŘ – ten musí být vždy zvlášť odůvodněn); výrok musí být jasný, stručný a nesmí poskytovat možnost dvojího výkladu.
• Odůvodnění – bez odůvodnění může být rozhodnutí jen na prvním stupni řízení, pokud se rozhodnutím vyhoví všem účastníkům v plném rozsahu; odůvodňuje se výrok a procesní cesta k němu, vypořádávají se návrhy a námitky účastníků.
• Poučení – uvede se možnost či nemožnost podání řádného opravného prostředku dle SŘ, včetně lhůty pro jeho podání, správního orgánu, který o něm rozhoduje, a u kterého se podává; v případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení se prodlužuje účastníkovi řízení lhůta k odvolání (§ 83 odst. 2 SŘ).
• Formální náležitosti – označení rozhodnutí, označení správního orgánu, který ho vydal, č. j., datum vyhotovení, podpis oprávněné úřední osoby, razítko atd. (§ 69 SŘ).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ).

Vydání rozhodnutí nastává předáním stejnopisu rozhodnutí k doručení, ústním vyhlášením, vyvěšením veřejné vyhlášky (§ 71 odst. 2 SŘ).

Vztah k § 80 SŘ

Nevydá‑li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník.

Rozhodování se zásadně vydává bez zbytečného odkladu.

Nelze‑li vydat rozhodnutí bezodkladně je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů + do dalších 30 dní (např. pokud je třeba nařídit ústní jednání, místní šetření; pokud se jedná o zvlášť složitý případ – uvedené posoudí správní úřad (§ 71 odst. 3 SŘ).

V souladu se zásadou dobré správy je vhodné účastníky o dalším prodloužení základní 30denní lhůty neformálně informovat.

Lhůta pro vydání rozhodnutí neběží po dobu nezbytnou k opatření údajů podle § 6 odst. 2 SŘ.

Nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil (např. neposkytnutím zákonem předpokládané součinnosti apod.).

Oznamování rozhodnutí (§ 72 SŘ)

Rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením (podmínky pro účinky oznámení u ústního vyhlášení jsou uvedeny v § 72 odst. 1 SŘ). Originál rozhodnutí zůstává ve spisu, doručuje se stejnopis (ale lze vyhotovit i více originálů).

Možnost vzdání se nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí je upravena v § 72 odst. 2, 3 SŘ.

Právní moc (§ 73 SŘ)

V právní moci je rozhodnutí, které bylo oznámeno a nelze proti němu podat odvolání, nestanoví‑li SŘ jinak (formální znak právní moci). Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány, pro jiné osoby jen v případech a v rozsahu stanovených zákonem; rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého; rozhodnutí o právech a povinnostech k věcem i pro právní nástupce (materiální znak právní moci).

Vykonatelnost (§ 74 SŘ)

V užším (exekučním) smyslu – způsobilost k exekuci, se týká rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost k plnění a tato povinnost nebyla ve lhůtě dobrovolně splněna; v širším smyslu je vykonatelné i rozhodnutí, které nelze exekučně vykonat, ale je nutno je respektovat – osobní stav, občanství atd.

Neukládá‑li správní rozhodnutí povinnost plnění – vykonatelnost a účinnost rozhodnutí nastávají ve stejný okamžik.

Ukládá­­­­­‑li správní rozhodnutí povinnost plnění, podmínkou jeho vykonatelnosti je marné uplynutí lhůty stanovené ve výrokové části k dobrovolnému splnění uložené povinnosti.

Obvyklý je nástup vykonatelnosti spolu s právní mocí nebo později (po uplynutí lhůty k plnění povinnosti).

Předběžná vykonatelnost – nastává, pokud odvolání nebo rozklad nemá odkladný účinek (např. § 168 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě).

Předběžná vykonatelnost nemá vliv na nástup právní moci. Rozhodnutí ukládající povinnost je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek a stanovená lhůta ke splnění povinnosti uplynula.

Vyznačení doložky právní moci nebo vykonatelnosti (§ 75 SŘ).

Usnesení (§ 76 SŘ)

Správní orgán rozhoduje usnesením pouze v případech výslovně stanovených zákonem, jedná se o procesní správní akt. Zpravidla má význam pouze pro vedení řízení (postoupení věci, změny příslušnosti v souvislosti s nečinností správního orgánu, odepření nahlédnout do spisu atd.).

Některé mají i hmotněprávní důsledky (uložení předběžného opatření, přerušení 
řízení apod.). Usnesení má obdobné náležitosti jako rozhodnutí.

Obecně se usnesení oznamuje podle stejných pravidel, která platí pro oznamování rozhodnutí, zpravidla jen některému nebo některým účastníkům řízení (těm, kterých se dotýkají, ostatní se pouze vyrozumívají). Pravidla pro oznamování se nepoužijí v těch případech, v nichž zákon výslovně stanoví, že se usnesení poznamenávají do spisu (o tom se účastníci vhodným způsobem vyrozumí).

Odvolání proti usnesení může podat jen účastník, jemuž se usnesení oznamuje. Odvolání nemá odkladný účinek. Proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Příkazní řízení je zkrácená forma obecného správního řízení, kdy je možné 
rozhodnout jen na základě spisového materiálu.

Písemným příkazem se ukládá povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení.

Příkaz má stejné náležitosti jako správní rozhodnutí, včetně poučení o opravném prostředku.

Má povahu meritorního rozhodnutí ve věci samé, tj. může jím řízení skončit.
Jediným podkladem pro vydání příkazu může být kontrolní protokol, pokud kontrolní orgán (osoba provádějící kontrolu) může být i oprávněnou úřední osobou pro vedení na kontrolu navazujícího příkazního řízení, a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem protokolu nebo byl k seznámení řádně vyzván, příp. pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky kontrolovaného vůči protokolu (§ 150 odst. 2 SŘ).

Jako opravný prostředek lze ve lhůtě do 8 dnů ode dne oznámení příkazu podat odpor, tím se příkaz ze zákona ruší a řízení běžně pokračuje podle druhé části SŘ s novými lhůtami pro vydání rozhodnutí. Podaný odpor nelze vzít zpět.

Není‑li podán proti příkazu odpor, nastává právní moc a vykonatelnost.

Příkaz vydaný na místě (jen je‑li účastník přítomný a plně uznává důvody vydání příkazu), peněžní povinnost do 10000 Kč nebo povinnost k nepeněžitému plnění, může‑li ji účastník splnit hned na místě. Podepsáním takového příkazu se příkaz stává pravomocným a vykonatelným, účastník o tom musí být předem prokazatelně poučen. Odůvodnění lze nahradit prohlášením povinného o tom, že s uložením povinnosti souhlasí.

Vydání dokladu (§ 151 SŘ)

Deklaratorní správní akt, který osvědčuje existenci daného práva, které bylo přiznáno ve správním řízení na základě žádosti. Má charakter veřejné listiny.
Správní orgán ho vydá, pokud zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem (např. povolení k pobytu, řidičský průkaz, zbrojní průkaz). Vydává se místo běžného rozhodnutí (je možné i vedle dokladu vydat předmětné správní rozhodnutí), rozhodnutí dnem převzetí dokladu nabývá právní moci a jiných právních účinků.

O vydání dokladu se učiní záznam do spisu (náležitosti záznamu § 67 odst. 2 SŘ), namísto odůvodnění se v záznamu uvede seznam podkladů rozhodnutí.
Formální vady dokladu – odstraní se vydáním nového dokladu.

Zrušením rozhodnutí poté, co nabylo právní moci (na základě mimořádných opravných prostředků), pozbývá vydaný doklad platnosti.

Další rozhodnutí (§ 148 – § 149 SŘ)

• Mezitímní rozhodnutí – umožňuje‑li to povaha věci, správní orgán rozhoduje předběžně o základu věci, aby do určité míry předem upravil právní poměry účastníků, než rozhodne o věci s konečnou platností (zpravidla ve sporném řízení), tj. nejdříve rozhodne o základu věci a po právní moci rozhodnutí bude provádět zjištění, která povedou ke stanovení rozsahu nároku (neprodlužuje lhůtu pro vydání konečného rozhodnutí).
• Rozhodnutí v části věci – umožňuje‑li to povaha věci, rozhodne správní orgán buď jen o některých účastnících nebo o právech nebo povinnostech jen do určitého rozsahu (v řízení sporném i nesporném). Rozhoduje se jen o té části věci, která je schopna samostatné právní existence, je samostatně vykonatelná a nepodmiňuje další rozhodování ve věci (neprodlužuje lhůtu pro vydání konečného rozhodnutí).
• Rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem – závazné stanovisko je 
  definováno v § 149 odst.1 SŘ; pokud se správní orgán doví, že probíhá řízení, v němž má být vydáno závazné stanovisko, usnesením přeruší řízení. V řízení o žádosti, bylo‑li vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí se další dokazování a žádost se zamítne. Závazné stanovisko není samostatným rozhodnutím, ale podkladem pro konečné rozhodnutí, je‑li tedy v odvolání proti takovému rozhodnutí účastníkem napaden obsah závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od příslušného správního orgánu (§ 149 odst. 4 SŘ), po dobu vyřizování věci příslušným nadřízeným orgánem neběží lhůta podle § 88 odst. 1 SŘ. Nezákonné závazné stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení. Zrušení nebo změna závazného stanoviska je důvodem obnovy řízení podmíněného pravomocného rozhodnutí v případě, že rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, již nabylo právní moci.

2.7. Nicotnost (§ 78 SŘ)

Nicotné je rozhodnutí (nebo jeho výrok nebo vedlejší ustanovení výroku):

• k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný (to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu),
• které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.

Nicotnost zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal (správní orgán, který rozhodnutí vydal, v případě zjištění nicotnosti svého rozhodnutí, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k prohlášení nicotnosti), a to kdykoliv.

Účastníci řízení uvedení v § 77 odst. 3 SŘ mohou dát podnět k prohlášení nicotnosti.

Proti rozhodnutí, jímž správní orgán prohlásil nicotnost, nelze podat odvolání.

2.8. Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočené a odměna za zastupování.

Rozhodnutí o náhradě nákladů může být ve výrokové části jiného rozhodnutí (zpravidla rozhodnutí ve věci) nebo může být vydáno samostatně.

Správní orgán, dotčený orgán a účastník si nesou každý své náklady (pokud zákon nestanoví něco jiného).

Správní orgán podle zvláštního předpisu (vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení) hradí hotové výdaje a ušlý výdělek jiným osobám (např. opatrovníkovi, svědkovi, znalci a dalším osobám ve spojení s náklady důkazů).

Nárok na náhradu nákladů musí být uplatněn u správního orgánu do 8 dnů poté, co náklady vznikly.

Bylo‑li řízení zahájeno v důsledku porušení právní povinnosti účastníka (§ 79 odst. 5 SŘ), uloží správní orgán obligatorně náhradu nákladů řízení tomuto účastníkovi, a to paušální částkou (vyhláška č. 520/2005 Sb.). Snížit výši paušální částky lze na žádost povinného účastníka, až po té, co rozhodnutí nybude právní moci, v případech hodných zvláštního zřetele – zpravidla z důvodu sociální situace povinného (rozhodnutí o snížení musí být odůvodněno).

O nákladech řízení musí být rozhodnuto i v případech, kdy se od uložení povinnosti nahradit náklady řízení upouští zcela nebo zčásti, a správní orgán musí svůj postup zdůvodnit.

Funkce preventivní – např. správní poplatky (mají snížit riziko zneužívání rozhodovací činnosti správních orgánů.

Funkce represivní (sankční) – pokud někdo porušením své povinnosti způsobil, že správnímu orgánu vznikly náklady, které by bez tohoto porušení nebyly (např. zmaření ústního jednání, nepředložení dokladů, nedostavení se na předvolání apod.). V takovém případě může správní orgán uložit jejich náhradu.

3. Řádné opravné prostředky (§ 81 – § 93 SŘ, § 152 SŘ, § 150 SŘ)

Řádné opravné prostředky

3.1. Odvolání (§ 81 - § 93 SŘ)

Odvolání je obecným řádným opravným prostředkem, který může účastník řízení podat proti rozhodnutí správního orgánu, pokud to zákon nevylučuje nebo neupravuje jiný opravný prostředek (viz § 81 SŘ).

Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné. Náležitosti odvolání jsou stanoveny v § 82 odst. 2 SŘ.

Odvolání se podává v odvolací lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení je odvolací lhůta stanovena v § 83 odst. 2 SŘ a v § 84 SŘ je pak stanovena odvolací lhůta při neoznámení rozhodnutí. Na lhůtu pro podání odvolání se vztahují pravidla pro počítání času podle § 40 SŘ.

Včas podané a přípustné odvolání má odkladný účinek, nestanoví‑li zákon jinak. (§ 85 SŘ).

Odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

Postup správního orgánu I. stupně, který napadené rozhodnutí vydal - § 86–88 SŘ

Postup odvolacího správního orgánu - § 89–92 SŘ.

3.2. Rozklad (§ 152 SŘ)

Rozklad je řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni. Pro řízení orozkladu, nevylučuje‑li to povaha věci, platí ustanovení oodvolání. Návrh rozhodnutí předkládá rozkladová komise, která má nejméně 5 členů. O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu.

3.3. Odpor (§ 150 odst. 3 SŘ)

Odpor je specifickým řádným opravným prostředkem, který může ten, jemuž se povinnost ukládá podat, a to ve lhůtě 8 dní ode dne oznámení příkazu. Včas podaným a přípustným odporem se příkaz ruší a správní řízení pokračuje.

4. Opravné prostředky proti pravomocným rozhodnutím správních orgánů

Opravné prostředky proti pravomocným rozhodnutím správních orgánů

4.1. Přezkumné řízení (§ 94–99 SŘ)

V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení se zahajuje z moci úřední, účastník řízení může dát podle § 95 odst. 2 podnět k přezkumnému řízení, ten však není návrhem na zahájení přezkumného řízení a jeho podáním není přezkumné řízení zahájeno. V přezkumném řízení rozhoduje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, s výjimkou uvedenou v § 95 odst. 2 SŘ.

Rozhodnutí v přezkumném řízení - § 97 SŘ.

Zkrácené přezkumné řízení - § 98 SŘ.

Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení - § 99 SŘ.

4.2. Obnova řízení a nové rozhodnutí (§ 100–102 SŘ)

Obnova řízení (§ 100 SŘ) – řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se obnoví:

• na žádost účastníka řízení z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) a b) SŘ. Žádost se podává u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se účastník řízení o důvodech obnovy dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí,
• z moci úřední podle § 100 odst. 3 SŘ ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí; a dále z moci úřední též v případě dle § 100 odst. 4 SŘ,
• rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

Nové rozhodnutí (§ 101 SŘ)

• provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí lze pouze z důvodů, které jsou stanoveny v § 101 SŘ, popř. v dalších zvláštních zákonech,
• k novému řízení je příslušný správní orgán, který byl příslušný k původnímu řízení v prvním stupni,
• nové řízení lze zahájit z moci úřední i na žádost účastníka řízení (§ 102 odst. 3 a 4 SŘ).

5. Stížnost (§ 175 SŘ)

Stížností mají dotčené osoby právo obracet se na správní orgány proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje‑li SŘ jiný prostředek ochrany.

Stížnost se podává u správního orgánu, který vede řízení a musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. Stěžovatel musí být o vyřízení stížnosti vyrozuměn.

Stěžovatel může požádat nadřízený správní orgán o přešetření způsobu vyřízení stížnosti, má‑li za to, že stížnost nebyla řádně vyřízena (§ 175 odst. 7 SŘ).

6. Veřejnoprávní smlouvy (§ 159 – § 170 SŘ)

Veřejnoprávní smlouvy jsou dvoustranné nebo vícestranné právní úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.

Rozhodující pro zařazení smlouvy mezi smlouvy veřejnoprávní je skutečný obsah veřejnoprávní smlouvy, jímž musí být úprava práv a povinností v oblasti veřejného práva. Rozhodující tedy není to, kdo je smluvní stranou takové smlouvy, ani jak je v právním předpise smlouva označena.

Zásady, které je nutno při uzavírání veřejnoprávních smluv dodržovat:

• uplatní se základní zásady činnosti správních orgánů,
• nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmějí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem (konkrétní veřejný zájem, který je vyjádřen ve zvláštních zákonech v daném konkrétním případě),
• veřejnoprávní smlouva je vždy posuzována podle svého skutečného obsahu (§ 159 odst. 3 SŘ),
• nesmí být uzavřena v neprospěch obecných zájmů a nesmí snižovat důvěryhodnost samotné veřejné správy a její uzavření musí být účelné (§ 159 odst. 3 SŘ).

Použití SŘ a subsidiární použití občanského zákoníku s uvedenými výjimkami upravuje § 170 SŘ.

6.1. Typy veřejnoprávních smluv (VPS)

Veřejnoprávní smlouva koordinační (§ 160 SŘ)

Uzavírají se mezi subjekty veřejné správy (subjekty vymezeny v § 161 odst. 1 až 3 SŘ).

Veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy, mohou být uzavřeny, jen stanoví‑li tak zvláštní zákon (výslovné zákonné zmocnění) a jen se souhlasem nadřízeného správní orgánu (ten posuzuje smlouvu z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem). Souhlas nadřízeného správního orgánu se vydává ve formě správního rozhodnutí.

Smlouva je uzavřena dnem, kdy souhlas nabude právní moci.

Spory z dohod uzavřených podle § 160 odst. 3 SŘ (veřejnoprávní smlouvy uzavřené správními orgány, které jsou organizačními složkami státu) řeší správní orgán nejblíže společně nadřízený správním orgánům, jež jsou smluvními stranami, není‑li, proběhne dohodovací řízení ústředních správních úřadů nadřízených těmto správním orgánům.

Veřejnoprávní smlouva subordinační (§ 161 SŘ)

Pouze pokud tak stanoví zvláštní zákon, může správní orgán s účastníkem řízení místo vydání rozhodnutí uzavřít veřejnoprávní smlouvu. Závazek, který by účastníkovi řízení mohl vzniknout rozhodnutím, bude obsažen ve veřejnoprávní smlouvě. Uzavření této veřejnoprávní smlouvy je možné typicky v řízení o žádosti (např. § 116 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon).

Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je písemný souhlas ostatních osob, které by byly účastníky podle § 27 odst. 2 nebo 3 SŘ (postup správního orgánu – § 168 SŘ). Nebyl‑li souhlas dán, správní řízení pokračuje k vydání rozhodnutí.

Veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít i po zahájení řízení; jakmile je uzavřena, správní orgán usnesením řízení zastaví [§ 66 odst. 1 písm. h) SŘ].

Veřejnoprávní smlouva mezi účastníky řízení (§ 162 SŘ)

Veřejnoprávní smlouvu mohou uzavřít účastníci správního řízení, resp. ti, kdož by jimi byli, kdyby řízení probíhalo, za podmínek, že to nevylučuje povaha věci nebo nestanoví‑li zvláštní zákon jinak.

Veřejnoprávní smlouva upravuje převod nebo způsob výkonu práv účastníků nebo povinností.

Nutný je předchozí souhlas správního orgánu (ten posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem); pokud k veřejnoprávní smlouvě přistoupí i správní orgán, pak platí, že k uzavření udělil souhlas.

6.2. Uzavírání veřejnoprávních smluv (§ 163, § 164 SŘ)

Návrh na uzavření smlouvy má písemnou formu. Působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Může být navrhovatelem zrušen, pokud dojde projev o zrušení osobě, které je určen dříve nebo alespoň současně s návrhem smlouvy (platí i pro neodvolatelný návrh).

Zánik návrhu:

• uplynutím lhůty pro přijetí, pokud v ní nebyl přijat,
• nebyla‑li lhůta určena, tak po přiměřené době,
• okamžikem, kdy dojde navrhovateli projev o odmítnutí.

Potenciální zájemci mohou být k předložení nebo přijetí návrhu vyzváni postupem dle § 146 odst. 2 SŘ (ustanovení části třetí SŘ o řízení formou výběru se použije obdobně).

Smlouva

Smlouva se uzavírá písemně, podpisy všech smluvních stran musí být na téže listině.

Smlouva je uzavřena posledním podpisem v přítomnosti všech osob, nejsou‑li přítomni všichni, pak okamžikem, kdy návrh veřejnoprávní smlouvy opatřený podpisy ostatních osob dojde navrhovateli.

Pokud zákon stanoví, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu, je smlouva uzavřena dnem, kdy tento souhlas nabude právní moci (tento správní orgán pak musí uzavřenou veřejnoprávní smlouvu zveřejnit na své úřední desce).

Překlad veřejnoprávní smlouvy (týkající se záležitostí národnostních menšin – § 164 odst. 4 SŘ).

6.3. Přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy (§ 165 SŘ)

Přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy je možné pouze z úřední povinnosti. Každá ze smluvních stran, která není správním orgánem, může dát podnět k provedení přezkumného řízení, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy se o důvodu zahájení řízení dozvěděla.

Správní orgán zruší veřejnoprávní smlouvu, která je v rozporu s právními předpisy; lze přezkoumávat a rušit i jen část veřejnoprávní smlouvy (je‑li oddělitelná).

Příslušnost správního orgánu k přezkoumání je určena v § 165 odst.5 (rozdíl v přezkumném orgánu podle typu smluv).

Účastníky řízení o přezkumu jsou smluvní strany a u smluv dle § 162 i správní orgán, jehož souhlasu je k uzavření veřejnoprávní smlouvy třeba.

Zachování platnosti úkonů vůči třetím osobám po zrušení veřejnoprávní smlouvy (§ 165 odst. 4 SŘ).

6.4. Změna obsahu, výpověď a zrušení veřejnoprávní smlouvy (§ 166, § 167 SŘ)

Změna je možná jen písemnou dohodou smluvních stran. Bylo‑li k uzavření třeba souhlasu správního orgánu nebo třetí osoby, je tohoto souhlasu třeba i k uzavření této dohody o změně.

Výpověď veřejnoprávní smlouvy – písemně a jen bylo‑li to ve smlouvě dohodnuto a byla‑li ve smlouvě dohodnuta výpovědní lhůta.

Písemný návrh na zrušení veřejnoprávní smlouvy z důvodů stanovených v § 167 odst. 1 SŘ:

• bylo to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto,
• změnily se podstatně poměry,
• veřejnoprávní smlouva se dostala do rozporu s právním řádem,
• z důvodu ochrany veřejného zájmu,
• vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání smlouvy, s nimiž by veřejnoprávní smlouva nebyla uzavřena

Zrušení veřejnoprávní smlouvy – pokud návrh odsouhlasí ostatní strany. Bylo‑li k uzavření třeba souhlasu správního orgánu, je tohoto souhlasu třeba i ke zrušení veřejnoprávní smlouvy. Při nesouhlasu některé strany se zrušením – na žádost smluvní strany, která podala návrh na zrušení, může rozhodnout správní orgán příslušný podle § 169 odst. 1 SŘ.

6.5. Závazky z veřejnoprávní smlouvy (spory – § 169 SŘ)

Subjekty, které jsou oprávněny řešit spory z veřejnoprávní smlouvy, SŘ vymezuje taxativně a současně stanoví i jejich věcnou působnost (§ 169 odst. 1 SŘ).

Spory z veřejnoprávní smlouvy řeší správní orgán podle § 141 SŘ, který má obecnou platnost pro řízení sporná.

Při řešení sporů z veřejnoprávní smlouvy nelze oproti obecné úpravě sporného řízení podat proti rozhodnutí odvolání nebo rozklad.

Rozhodnutí, které je výsledkem řešení sporů z veřejnoprávní smlouvy, je přezkoumatelné v rámci správního soudnictví.