2. Ústava ČR

Pádem komunistického režimu v listopadu 1989 započalo hektické ústavní období Československa. Od listopadu 1989 do roku 1992 bylo přijato celkem 51 ústavních zákonů. Docházelo tím nejen ke změně ústavních podmínek v Československu, ale zároveň i k předobrazu budoucího rozdělení státu.

Již 29. listopadu 1989 byl přijat ústavní zákon č. 135/1989 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky. Tento ústavní zákon zrušil čl. 4 Ústavy, tzv. vedoucí úlohu Komunistické strany Československa a upravil ustanovení týkající se Národní fronty a kulturní politiky.

Následně byly přijímány ústavní zákony k rekonstrukci Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady a národních výborů všech stupňů.

V červnu 1990 se uskutečnily po dlouhé době pluralitní volby, před tím došlo ke změně Ústavy v tom smyslu, že se vázaný mandát poslance změnil na volný mandát.6)

Federální shromáždění vzešlé z červnových voleb mělo být tzv .konstituantou, tj. parlamentem, který měl připravit novou ústavu. Turbulentní období vztahů mezi národními republikami ve federaci však vyvrcholilo krizí.

Nicméně ještě v lednu 1991 byla přijata Listina základních práv a svobod, která byla uvozena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb.

Na státoprávní rozpory se pokusilo reagovat přijetí zákona č. 327/1991 Sb., o referendu. Podle ustanovení čl. 1 odst. 1 a 2 tohoto zákona mohly být v referendu předloženy občanům České a Slovenské Federativní Republiky k rozhodnutí zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky, přičemž o návrhu na vystoupení ČR nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky lze rozhodnout jen referendem. Úskalí však přineslo ustanovení čl. 7 tohoto zákona, podle kterého zákon Federálního shromáždění stanoví způsob provádění referenda. Jelikož tento prováděcí zákon nebyl přijat, nebyl tento ústavní zákon nikdy uplatněn.

Po volbách do parlamentů federace i národních republik však situace nabrala mnohem razantnější spád. Dne 17. července 1992 byla vyhlášena Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky.

Dne 1. září 1992 pak Slovenská národní rada schválila Ústavu Slovenské republiky. Podle ustanovení čl. 1 této ústavy je Slovenská republika svrchovaný, demokratický a právní stát. Podle ustanovení čl. 7 pak Slovenská republika může na základě svobodného rozhodnutí vstoupit do státního svazku s jinými státy. Právo vystoupit z tohoto svazku není možné omezit. O vstupu do státního svazku s jinými státy nebo o vystoupení z tohoto svazku se rozhodne ústavním zákonem a referendem. Podle ustanovení čl. 152 odst. 1 ústavní zákony, zákony a ostatní obecně závazné právní předpisy zůstávají na území Slovenské republiky v platnosti, pokud neodporují této ústavě. O neplatnosti právních předpisů měl rozhodovat Ústavní soud Slovenské republiky.

Zánik československé federace byl dohodnut politicky a následně stvrzen ústavními zákony:

• ústavním zákonem č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky a jeho přechodu na ČR a Slovenskou republiku,
• ústavním zákonem č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky.

Ústavní zákon o dělení majetku stanovil, že dělení majetku má vycházet z:

• územního principu,
• princip podílu počtu obyvatel 2:1.

Tento ústavní zákon o dělení majetku federace předpokládal uzavření dohody mezi ČR 
a Slovenskou republikou, jejímž předmětem měl být zejména závazek převzetí ústavního zákona do právních řádů nástupnických států ke dni zániku ČSFR a společný výklad tohoto ústavního zákona oběma stranami dohody.

Podle ústavního zákona o zániku federace uplynutím dne 31. prosince 1992 zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika a nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky se staly ČR a Slovenská republika. Působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na ČR a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993. Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zanikly:

• státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky,
• ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory České a Slovenské Federativní Republiky,
• rozpočtové a příspěvkové organizace napojené na státní rozpočet České a Slovenské Federativní Republiky,
• státní organizace v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, které byly zřízeny zákonem.

Zajímavostí bylo ustanovení čl. 3 odst. 2 ústavního zákona, podle kterého ČR a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní Republiky.