4. Státní služba

Obecná odpovědnost: Obecná povinnost služebního úřadu nahradit škodu

Předpokladem obecné povinnosti služebního úřadu nahradit škodu je:

• porušení právních povinností nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům kýmkoliv, (např. i třetí osobou bez vztahu ke služebnímu úřadu),
• škoda, která vznikla státnímu zaměstnanci při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,
• příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům a vznikem škody při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním

Služební úřad odpovídá státnímu zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění služebních úkolů služebního úřadu jiní státní zaměstnanci jednající jménem služebního úřadu.
Předpokladem odpovědnosti v tomto případě je:

• porušení právních povinností v rámci plnění služebních úkolů služebního úřadu zaměstnanci jednajícími jeho jménem,
• škoda, která vznikla státnímu zaměstnanci i jinak, než při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,
• příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody.

Služební úřad je povinen nahradit státnímu zaměstnanci skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením věci v předešlý stav. Byla­­­‑li škoda způsobena státnímu zaměstnanci úmyslně, může požadovat rovněž náhradu ušlého zisku.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit škodu vzniklou státnímu zaměstnanci při odvracení škody

Služební úřad je povinen nahradit státnímu zaměstnanci věcnou škodu, kterou utrpěl státní zaměstnanec při odvracení škody hrozící služebnímu úřadu nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, a účelně vynaložené náklady, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním státního zaměstnance a státní zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem.

Služební úřad je povinen nahradit státnímu zaměstnanci skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením věci v předešlý stav.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit škodu vzniklou státnímu zaměstnanci na odložených věcech

Povinností služebního úřadu je zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které státní zaměstnanci obvykle nosí do služby.

Služební úřad je povinen státnímu zaměstnanci nahradit škodu na věcech, které se obvykle nosí do služby a které si státní zaměstnanec odložil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.

Právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí státní zaměstnanec služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

V případě škody na věcech, které se obvykle nosí do služby a které si zaměstnanec odložil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém, je služební úřad povinen nahradit státnímu zaměstnanci skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením věci v předešlý stav.

V případě škody na věcech, které se obvykle do služby nenosí a které služební úřad nepřevzal do zvláštní úschovy, je služební úřad povinen nahradit škodu do částky 10000 Kč. Naopak škodu v plné výši je služební úřad povinen nahradit v případě, kdy byly věci odloženy ve zvláštní úschově nebo jestliže škodu na věcech způsobil jiný zaměstnanec služebního úřadu.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou služebním úrazem nebo nemocí z povolání

Předpokladem odpovědnosti služebního úřadu za škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání je:

• vznik (existence) služebního úrazu nebo nemoci z povolání,
  • Služebním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt státního zaměstnance, došlo‑li ­­­k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který státní zaměstnanec utrpěl pro plnění služebního úkolu. Naopak služebním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do služby a zpět.
  • Nemocí z povolání se rozumí nemoc uvedená v nařízení vlády, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.
•  vznik (existence) škody nebo nemajetkové újmy,
• příčinná souvislost mezi služebním úrazem nebo nemocí z povolání a vznikem škody nebo nemajetkové újmy (musí být najisto postaveno, že bez služebního úrazu nebo nemoci z povolání by škoda nebo nemajetková újma nevznikla). 

Služební úřad je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

Za utrpěný služební úraz nebo po zjištění nemoci z povolání náleží státnímu zaměstnanci tyto náhrady:

• náhrada za ztrátu na výdělku po dobu neschopnosti k výkonu služby,
• náhrada za ztrátu na výdělku po skončení neschopnosti k výkonu služby,
• náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění,
• účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
• jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví státního zaměstnance,
• náhrada věcné škody.

V případě úmrtí státního zaměstnance následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání pak náleží pozůstalým tyto náhrady:

• náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem
• náhrada nákladů na výživu pozůstalých
• jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých
• náhrada věcné škody.