4. Státní služba

1. Pojem veřejný zaměstnanec, úředník veřejné správy a veřejná služba

Aby veřejná správa mohla vykonávat svou působnost a pravomoc, je vybavena věcnými, finančními a personálními prostředky. Snahou je, aby moderní veřejná správa byla kvalitní a efektivní, aby nabyla povahy služby veřejnosti a nebyla chápána pouze jako správa vrchnostenská s mocí nařizovací.

Kvalita osob, které se podílejí na výkonu veřejné správy, je pro její úroveň a efektivitu zásadní. Proto má pojem a postavení veřejného zaměstnance a s ním spojená personální problematika pro výkon veřejné správy zvláštní význam.

Pod pojmem veřejný zaměstnanec se rozumí osoba, která má zaměstnanecký vztah ke státu nebo k jinému nositeli veřejné správy, přičemž jeho zaměstnání spočívá v odborném plnění veřejných úkolů, je placené z veřejných prostředků a vykazuje relativní trvalost. Lze pod něj podřadit různé kategorie osob: osoby v pracovním i ve služebním poměru, profesionálové i laici, politici, úředníci i pomocný a obslužný personál.

Z veřejných rozpočtů je placeno cca 930 tisíc zaměstnanců (cca 1/5 zaměstnanců v ČR). Ze státního rozpočtu je placeno cca 480 tisíc zaměstnanců (např. zaměstnanci organizačních složek státu, zaměstnanci příspěvkových organizací, jako jsou zaměstnanci veřejných základních a středních škol, zaměstnanci soudů a státního zastupitelství, vojáci, příslušníci bezpečnostních sborů, aj.; bez státního zdravotnictví).

Veřejnou službou se pak označuje činnost a právní postavení veřejných zaměstnanců, kteří vykonávají veřejnou správu v orgánech státní správy a v orgánech jiných vykonavatelů veřejné správy (v ČR typicky v orgánech územních samosprávných celků). Souhrnně se označují jako úředníci veřejné správy a, ač může mít jejich zaměstnanecký vztah ke státu nebo k jinému nositeli veřejné správy různou povahu (služební poměr, pracovní poměr), jsou na ně na všechny, jako na takové, kladeny zvláštní nároky.

Důvodem těchto nároků je zvláštní povaha zaměstnavatele jako původního nositele veřejné správy, předmětu služeb, spolupůsobení úředníků při výkonu veřejné správy nebo potřeba těsného organického včlenění úředníka do organismu zaměstnavatele (volně podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. 25, Boh. 1920, dodatek II., s. 783).

2. Pojem státní zaměstnanec a státní služba

Státní služba (dále také jen „služba“) je podmnožinou veřejné služby.

Státní službou se rozumí činnost a právní postavení veřejných zaměstnanců – úředníků veřejné správy, kteří vykonávají státní správu v orgánech státní správy. Souhrnně se označují jako státní zaměstnanci a rovněž platí, že jejich význam je pro kvalitu a efektivitu státní správy zásadní. Pokud se bude jednat o osoby čestné, poctivé, odpovědné a spolehlivé, osoby svědomitě chránící veřejný zájem, osoby jednající nestranně, přiměřeně a vstřícně, osoby výkonné, osoby dbající na svoji odbornost a účinně ji uplatňující, osoby respektující odborné znalosti a zkušenosti druhých, osoby loajální ke státu, osoby bezúhonné a politicky neutrální, je dán předpoklad, že výkon státní správy bude úspěšný.

Pokud jde o státní službu jako činnost, rozumí se státní službou výkon činností upravených v zákoně o státní službě (např. příprava a provádění správních úkonů).

3. Znaky právní úpravy veřejné a státní služby

V Doporučení výboru ministrů Rady Evropy č. 6 z r. 2000 jsou formulovány níže uvedené zásady dobré praxe, kterými se má právní úprava postavení úředníků veřejné správy řídit:

• právní rámec a principy veřejné služby mají být stanoveny zákonem,
• odpovědnost za veřejnou službu a řízení její strategie je na vládě,
• ve veřejné službě se vylučuje diskriminace,
• výběr, resp. nábor do veřejné služby se řídí zásadou rovného přístupu, kritériem schopností a otevřené a férové soutěže,
• postup ve veřejné službě se řídí kritériem schopností,
• úředníci mají zásadně stejná práva jako ostatní občané, politická a hospodářská práva mohou být omezena jen v nezbytné míře,
• úředníci mohou participovat na organizaci a řízení veřejné služby,
• úředníci mají nárok na sociální zabezpečení,
• úředníci jsou odměňováni úměrně k funkci a k odpovědnosti, dostatečně vzhledem k riziku korupce,
• úředníci mají právo a povinnost soustavně se vzdělávat v rámci stanovené vzdělávací politiky,
• úředníci mají možnost hájit svá práva před soudem nebo jinou nezávislou institucí.

Tamtéž jsou formulovány i nejdůležitější povinnosti úředníků:

• povinnost dodržovat požadavky právního státu,
• bezúhonnost,
• mlčenlivost,
• neutralita,
• zdrženlivost,
• nestrannost,
• odbornost,
• hierarchická podřízenost,
• loajalita ke státu a k demokratickým institucím,
• povinnost respektovat veřejnost,
• povinnost nést odpovědnost.

Z výše uvedených zásad vyplývá, že právní úprava běžně zabezpečuje úředníkům veřejné správy rovný přístup k funkcím podmíněný pouze jejich schopnostmi, právo na kariérní postup a někdy také definitivu, na straně jedné. Na druhé straně od nich požaduje bezúhonnost, mlčenlivost, loajalitu ke státu a k demokratickým institucím a nestranný a odborný výkon veřejné správy včetně politické neutrality a zdrženlivosti.

Za zvýšené právní povinnosti a omezení některých práv (práva zastávat funkce v politických stranách a politických hnutích) je úředníkům poskytována přiměřená kompenzace v oblasti odměňování, vzdělávání nebo sociálního zabezpečení. Přijímání do veřejné služby, kariérní postup, hodnocení, odměňování i řízení úředníků se řídí výhradně odborným hlediskem.

Vztahy ve veřejné službě jsou založeny na principu subordinace, tj. hierarchické podřízenosti a nadřízenosti.

Právní úprava postavení úředníků veřejné správy je v dnešní době běžně doprovázena etickými kodexy. Tyto dokumenty veřejnosti poskytují informaci o jejích právech a o povinnostech úředníků, což přispívá k veřejné kontrole veřejné správy.

4. Znaky právní úpravy státní služby v ČR

Zvláštní právní úprava postavení státních zaměstnanců je součástí moderního správního práva. Jejím cílem je řádný výkon státní správy.

Právní postavení státního zaměstnance v ČR představuje služební poměr mezi ním a státem. Jde o veřejnoprávní zaměstnanecký poměr obsahující specifická práva a specifické povinnosti, jejichž dodržování je nutné pro řádný výkon státní správy.

Stát a státní zaměstnanec nejsou v rovném postavení, jako by tomu bylo u pracovního poměru, služební poměr státního zaměstnance vzniká, mění se a zaniká jednostrannými veřejnoprávními akty státu (rozhodnutími orgánů státní správy) vydanými na základě zákona a v jeho mezích (tj. jen v případech, ve kterých to zákon předpokládá). Tyto jednostranné veřejnoprávní akty státu odrážejí jeho vrchnostenské postavení. Státní zaměstnanec má však zároveň proti nim k dispozici procesní prostředky obrany – odvolání k nadřízenému orgánu a žalobu. Žalobu nepodává k obecnému soudu podle občanského soudního řádu, jako by tomu bylo u pracovního poměru, ale ke správnímu soudu podle soudního řádu správního.

Při nástupu do služby slibuje státní zaměstnanec mj., že se při výkonu služby bude řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti musí vykonávat osobně, řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu ČR, nesmí zneužívat svého postavení a ohrožovat důvěru veřejnosti ve státní službu. Státní zaměstnanec je povinen zachovávat věrnost ČR.

Mezi zvýšené právní povinnosti a omezení některých práv patří např.:

• povinnost strpět vyšší míru dispozice – možnost přeložení státního zaměstnance bez jeho souhlasu na jiné služební místo nebo do jiného služebního úřadu, možnost vyslání na služební cestu bez jeho souhlasu, povinnost na základě příkazu zastupovat představeného nebo státního zaměstnance ve vyšší platové třídě,
• povinnost zachovávat si integritu - povinnost zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zákaz zneužívání postavení státního zaměstnance,
• povinnost zachovávat mlčenlivost, povinnost dodržovat pravidla etiky a vybrané povinnosti dodržovat i mimo služební dobu,
• povinnost strpět služební hodnocení,
• povinnost vykonat úřednickou zkoušku,
• povinnost strpět omezení hospodářských práv státních zaměstnanců - zákaz přijímat dary, zákaz členství v řídících a kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, jiná výdělečná činnost podléhá až na výjimky předchozímu souhlasu služebního orgánu,
• povinnost strpět omezení některých politických a sociálních práv u státních zaměstnanců - představený nesmí vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo hnutí.

Mezi kompenzace patří např.:

• kompenzace v oblasti odměňování,
  • právo na plat a platový postup,
  • stabilita osobního příplatku,
  • možnost připočtení 5 let praxe pro zvýšení platového stupně v návaznosti na dvě po sobě jdoucí služební hodnocení s vynikajícími výsledky a s nejvyšším bodovým hodnocením;
• kompenzace v oblasti vzdělávání,
  • právo prohlubovat si vzdělání,
  • právo na přístup k odborné literatuře;
• kompenzace v oblasti stability služebního poměru,
  • právo odmítnout splnit služební úkol, pokud nespadá do vykonávaného oboru služby nebo působnosti organizačního útvaru, nebo pokud jej má splnit představený,
  • právo být při organizačních změnách převeden na jiné služební místo, případně zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů na dobu 3 měsíců a při případném skončení služebního poměru právo na odbytné,
  • skončení služebního poměru pouze z důvodů uvedených v zákoně
  • odvolání ze služebního místa představeného pouze z důvodů uvedených v zákoně.

Mezi benefity patří např.:

• dovolená – 5 týdnů (možnost převést 1 týden do následujícího roku),
• indispoziční volno – 5 dnů,
• služební volno k individuálním studijním účelům – 5 dnů,
• širší rozsah překážek ve službě na straně státního zaměstnance, za které přísluší plat – např. 1 den volna k zařízení osobních záležitostí,
• instituty slaďování rodinného a osobního života s výkonem služby,
• peněžité odměny při životním jubileu / pracovním jubileu / při prvním skončení služebního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod.

5. Vývoj právní úpravy veřejné a státní služby v ČR a její prameny

Byrokracie, jako zvláštní celoživotní povolání – úřednická dráha, se v Evropě formuje od 18. století. Její právní regulace obvykle v podobě služebního poměru jsou přijímány v průběhu 19. a v první polovině 20. století [Německo 1873, Rakousko 1914 – „Zákon o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů (služební pragmatika)“, Francie, Velká Británie]. USA takový vývoj nezaznamenaly, byl v nich kladen důraz na kontrolu moci a na uplatnění soukromoprávních metod řízení lidí.

V roce 1918 převzalo Československo rakouskou služební pragmatiku. Spočívala na veřejnoprávní úpravě služebního poměru, zaručovala definitivu (tj. nevypověditelnost služebního poměru s výjimkou uložení nejvyšší disciplinární sankce – propuštění ze služebního poměru) a služební a platový postup. Za porušení služebních povinností bylo možno uložit pořádkový nebo disciplinární trest. Služební pragmatika se vztahovala na cca 360 tisíc státních zaměstnanců a byla platná až do roku 1950.

Za druhé světové války došlo k rozvratu československé veřejné služby. Politicky nespolehliví úředníci byli odstraňováni a nuceně pracovně nasazováni v tzv. protektorátu nebo v říši. Po válce byli úředníci, kteří utrpěli na právech a nárocích ze služebního poměru, Benešovými dekrety odškodněni, a došlo k jejich reaktivaci. Současně byla veřejná služba očištěna od osob kolaborujících s okupanty.

K dalšímu rozvratu československé veřejné služby došlo v období totality. Opět došlo k čistkám (zejména po roce 1950 a 1968) a k likvidaci úřednického práva odstraňováním jeho veřejnoprávní povahy.

V roce 1950 byl přijat zákon o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců spočívající na soukromoprávní úpravě pracovního poměru s některými veřejnoprávními prvky. Rozdíl mezi služební pragmatikou a zákonem o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců lze demonstrovat např. na propracovanosti úpravy povinností a trestání porušení povinností státních úředníků/státních zaměstnanců.

Služební pragmatika obsahovala podrobně propracovanou úpravu povinností a trestání porušení povinností státních úředníků v 68 paragrafech. Pokud státní úředník porušil stavovské nebo úřední povinnosti, spáchal tím buď nepořádek (méně závažný) nebo služební přečin (více závažný). Za nepořádek bylo možno uložit výstrahu či peněžní pokutu, za služební přečin bylo v disciplinárním řízení možno uložit důtku, vyloučení z postupu do vyšších platů, zmenšení služného, přeložení na odpočinek s menším výslužným a propuštění. Nepřístojnosti v úřadování (nejméně závažné) byly vytýkány. Zákon o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců obsahoval jen obecnou úpravu povinností a trestání porušení povinností státních zaměstnanců v jednom paragrafu. Tento paragraf pak upravoval zmocnění k vydání nařízení vlády (tedy podzákonného právního předpisu) o kárných trestech.

V roce 1965 byl přijat zákoník práce, který završil unifikaci veškerého zaměstnaneckého práva.

Bezprostředně po roce 1989, resp. po roce 1993 nedošlo k žádné změně, a to i přesto, že přijetí právní úpravy státní služby předpokládala v čl. 79 odst. 2 Ústava ČR: „Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon“. Reforma veřejné služby byla neustále odkládána, mezitím byly přijaty právní úpravy postavení soudců, státních zástupců, příslušníků bezpečnostních sborů, vojáků z povolání, aj.

Až v roce 2002, pod tlakem Evropské unie v souvislosti s jednáním o vstupu ČR, byly přijaty základní zákony, které upravily odděleně právní postavení úředníků územních samosprávných celků a státní službu. Právní úprava veřejné služby v ČR je tedy úpravou duální.

Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), nikdy nenabyl plné účinnosti. Účinnosti nabyla pouze některá organizační ustanovení, jako zřízení generálního ředitelství státní služby při Úřadu vlády ČR. S odkazem na reformu veřejných financí byl služební zákon několikrát novelizován s cílem zvýšení jeho hospodárnosti, a nakonec byl zrušen.

Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003. Právní poměry úředníků územních samosprávných celků se – až na výjimky v zákoně č. 312/2002 Sb. uvedené – řídí zákoníkem práce (do 31. prosince 2006 zákoníkem práce z roku 1965, od 1. ledna 2007 zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Jedná se tedy o soukromoprávní úpravu pracovního poměru k územnímu samosprávnému celku s určitými výjimkami, které se týkají zejména podmínek vzniku pracovního poměru, průběhu pracovního poměru, povinností úředníků územních samosprávných celků a jejich vzdělávání. Důvodem přijetí zvláštní úpravy byl jednak požadavek na jednotnou koordinaci územní samosprávy ze strany státu a jednak skutečnost, že úředníci územních samosprávných celků kromě samosprávy vykonávají i přenesenou státní správu, a stát tedy touto cestou prosazuje svůj zájem na kvalitním a efektivním výkonu státní správy.

Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, který nahradil původní služební zákon a upravil služební poměr státních zaměstnanců, nabyl účinnosti z části dnem 6. listopadu 2014, plně pak dnem 1. ledna 2015.

6. Zákon o státní službě

Jak již bylo uvedeno, čl. 79 odst. 2 Ústavy ČR předpokládá, že právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upraví zákon. Tímto zákonem je zákon o státní službě.

Zákon o státní službě upravuje:

• právní poměry státních zaměstnanců,
• organizační věci státní služby,
• služební vztahy státních zaměstnanců,
• odměňování státních zaměstnanců,
• řízení ve věcech služebního poměru státních zaměstnanců,
• organizační věci týkající se zaměstnanců ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu.

Zákon o státní službě má 13 částí a dvě přílohy.

Zákon o státní službě zároveň vymezuje, na které osoby se jeho úprava nevztahuje.

Způsobnosti zákona o státní službě jsou vyňati nositelé politických funkcí, vedoucí některých tzv. nezávislých správních úřadů a zaměstnanci, kteří ve správních úřadech vykonávají pomocné a obslužné práce v pracovním poměru. Gestorem zákona o státní službě je Ministerstvo vnitra – sekce pro státní službu.

V § 12 odst.4 zákon č.2/1969 Sb., ozřízení ministerstev ajiných ústředních orgánů státní správy ČR, tzv. kompetenční zákon, stanoví, že Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti státní služby. Ministerstvo vnitra je tedy tím ústředním orgánem státní správy, který aktivně působí na služební úřady k dosažení souladu v jejich postupech v oblasti organizačních věcí státní služby a v oblasti služebních vztahů státních zaměstnanců. Koordinační úloha spočívá v jednotné aplikaci i interpretaci služebního práva (např. přijímání stanovisek a doporučení k nejasným či sporným otázkám) a rovněž směřuje do oblasti normotvorby.

V § 9 odst. 2 kompetenční zákon stanoví, že Ministerstvo práce a sociálních věcí společně s Ministerstvem financí připravuje a předkládá vládě návrhy právní úpravy v oblasti odměňování státních zaměstnanců.

V čele sekce pro státní službu stojí nejvyšší státní tajemník.

Nejvyšší státní tajemník

• vydává služební předpisy,
• pozastavuje účinnost služebního předpisu, podává návrh na zrušení služebního předpisu soudu,
• vykonává ve služebních úřadech kontrolu ve služebních vztazích státních zaměstnanců,
• navrhuje členy výběrových komisí pro výběrová řízení na služební místa vedoucích služebních úřadů,
• zbavuje povinnosti mlčenlivosti vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad,
• je součinný při provedení služebního hodnocení vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, a provádí služební hodnocení státního tajemníka a
• je odvolacím orgánem vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, a státnímu tajemníkovi v řízeních ve věcech služby.

Zástupcem nejvyššího státního tajemníka je personální ředitel sekce pro státní službu. 

Personální ředitel sekce pro státní službu je zároveň služebním orgánem vůči státním zaměstnancům zařazeným v sekci pro státní službu.

Zákon o státní službě nabyl účinnosti z části dnem 6. listopadu 2014, plně pak dnem 1. ledna 2015.

Zákon o státní službě ve svých přechodných ustanoveních upravoval přechod zaměstnanců, kteří v orgánech státní správy vykonávali státní správu v pracovním poměru, do služebního poměru.

Zákon o státní službě je kodexovou úpravou, avšak i jako takový je doplněn dalšími zákony – v procesní oblasti především správním řádem, jenž se použije v řízení ve věcech služby podpůrně (princip subsidiarity), a v hmotněprávní oblasti zákoníkem práce, jenž se použije, pokud na něj zákon o státní službě výslovně odkazuje (princip delegace).

Zákon o státní službě na zákoník práce odkazuje např. v rámci úpravy služební doby a doby odpočinku, služebního volna, rozsahu úlev ve službě při zvýšení vzdělání státního zaměstnance, náhrad výdajů v souvislosti s výkonem služby, bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby nebo mateřské a rodičovské dovolené. Ustanoveními zákoníku práce se řídí i náhrada majetkové i nemajetkové újmy vzniklé služebnímu úřadu nebo státnímu zaměstnanci, jakož i zabezpečení státního zaměstnance při služebním úrazu nebo nemoci z povolání. Na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru se ustanovení zákoníku práce použijí obdobně. Zákoníkem práce se řídí též odměňování státních zaměstnanců, není‑li v zákoně o státní službě stanoveno jinak.

Zákon o státní službě je veřejnoprávní úpravou. Veřejnoprávní úpravy vykazují 
převahu kategorických (kogentních) právních norem (osobám se v nich jednostranným veřejnoprávním aktem ukládá, aby, bez ohledu na svou vůli, něco daly, něco učinily, něčeho se zdržely nebo něco strpěly). Smyslem úpravy zákona o státní službě je přizpůsobit státní službu potřebám státní správy, jako hierarchicky uspořádané, jednotné a centrálně řízené instituce. Z toho plynou zvláštní požadavky na státní zaměstnance a, jak již bylo uvedeno, jejich zvýšené právní povinnosti, omezení některých práv a zvýšená právní odpovědnost.

Zákon o státní službě stojí především na principech depolitizace, transparentnosti a profesionalizace. Respektování těchto principů a vytvoření stabilní státní služby po ČR požadovala též Evropská unie.

Prvky depolitizace (omezení možnosti politických vlivů na výkon státní správy):

• v ministerstvech - hranice mezi místy obsazovanými na základě politických nominací a místy úřednickými (např. rozlišení politických náměstků člena vlády a vrchních ředitelů sekcí, rozlišení kabinetu člena vlády, do něhož jsou zařazeny osoby v pracovním poměru formulující politiky pro člena vlády, a kanceláře člena vlády, do níž jsou zařazeni státní zaměstnanci zabezpečující záležitosti pro člena vlády související s působností ministerstva nebo svěřenou agendou v případě členů vlády zařazených v Úřadu vlády ČR),
• v ministerstvech - personální pravomoc v rukou služebních orgánů (státních tajemníků) odlišných od ministrů a vedoucího Úřadu vlády ČR,
  * skutečnost, že představený nemůže zastávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí.

Prvky transparentnosti:

• podrobná pravidla přijímání státních zaměstnanců do služebního poměru (výběrová řízení),
• podrobná pravidla odměňování státních zaměstnanců,
• podrobná pravidla vydávání rozhodnutí majících vliv na služební poměr (řízení ve věcech státní služby) a možnost obrany proti vydaným rozhodnutím,
• odvolávání představených pouze z důvodů stanovených v zákoně,
• podrobná pravidla systemizace služebních míst a omezená možnost její změny, podrobná pravidla organizace služebních úřadů.

Prvky profesionalizace:

• úřednická zkouška,
• služební hodnocení,
• omezení práv státních zaměstnanců (výdělečná činnost, dary),
• omezení hospodářských práv státních zaměstnanců (zákaz členství v řídících a kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, jiná výdělečná činnost podléhá až na výjimky předchozímu souhlasu služebního orgánu),
• omezení některých politických a sociálních práv státních zaměstnanců (představený nesmí vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo hnutí.

7. Všeobecná ustanovení zákona o státní službě

Všeobecná ustanovení zákona o státní službě

7.1. Státní služba

Podle zákona o státní službě je státní služba vykonávána státními zaměstnanci ve služebních úřadech. Jak již bylo uvedeno, státní služba zahrnuje výkon činností upravených v zákoně o státní službě (např. příprava návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti, příprava návrhů koncepcí, strategií a programů, vytváření a správa informačních systémů veřejné správy, zabezpečování obrany státu, zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti, příprava a provádění správních úkonů včetně kontroly, ochrana obyvatelstva, krizové řízení a integrovaný záchranný systém, zajišťování organizačních věcí služby a správy služebních vztahů, aj.).

Státní služba je členěna do 61 oborů služby, a to jak do tzv. průřezových oborů (pro činnosti vykonávané napříč služebními úřady), tak do tzv. resortních oborů (pro činnosti vykonávané především v působnosti jednotlivých služebních úřadů).

Seznam oborů služby je stanoven nařízením vlády č. 1/2019 Sb., o oborech státní služby.

Stanovení oborů služby je nezbytné pro aplikaci zákona o státní službě, neboť každé služební místo je vždy spojeno s konkrétním oborem nebo obory služby (je na něm vykonávána služba v tomto oboru služby nebo v těchto oborech služby). Pro řadové služební místo mohou být stanoveny nejvýše 3 obory služby a pro služební místo představeného nejvýše 4.

Stanovení oborů služby je tedy nezbytné např. pro systemizaci služebních úřadů, pro konání výběrových řízení a úřednických zkoušek nebo pro převádění či zařazování státních zaměstnanců na jiná vhodná služební místa ve stejném oboru služby.

7.2. Státní zaměstnanec

Státní služba je vykonávána státními zaměstnanci.

Státním zaměstnancem se podle zákona o státní službě rozumí fyzická osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného k výkonu některé z činností, jež jsou státní službou.

V posledních letech bývá systemizováno okolo 73500 služebních míst. Z toho bývá obsazeno státními zaměstnanci cca 89 % služebních míst, zaměstnanci v pracovním poměru na služebních místech (kteří představují výjimku z pravidla obsazování služebních míst výhradně státními zaměstnanci) cca 7 % a neobsazeno cca 4 %.

Služební označení státních zaměstnanců, kteří nejsou představenými, upravuje zákon o státní službě (§ 7) a služební předpis nejvyššího státního tajemníka - kariérní řád státní služby.

Státnímu zaměstnanci zařazenému do 6. až 9. platové třídy přísluší služební označení referent. Služební orgán může takovému zaměstnanci přiznat služební označení vyšší referent, plní­­­‑li zpravidla složité, odpovědné a namáhavé služební úkoly, které vyžadují vyšší místu znalostí a dovedností.

Státnímu zaměstnanci zařazenému do 10. až 16. platové třídy přísluší služební označení rada. Služební orgán může takovému zaměstnanci přiznat služební označení:

• vyšší rada, plní­­­‑li zpravidla složité, odpovědné a namáhavé služební úkoly vyžadující vyšší míru znalostí a dovedností,
• odborný rada, plní­­­‑li zpravidla nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější služební úkoly, vyžadující nejvyšší míru znalostní a dovedností,
• vrchní rada, koordinuje­­­‑li dlouhodobě nejnáročnější činnosti, jejichž výkon se na služebním místě požaduje,
• odborný garant, přísluší­­­‑li mu označení odborný rada nebo vrchní rada a podílí­­­‑li se na vzdělávání státních zaměstnanců podle zákona o státní službě.

Pokud státní zaměstnanec přestane splňovat podmínky pro přiznání služebního označení, služební orgán mu přiznané služební označení odebere.

Služební označení představených je upraveno v § 9 odst. 2 a 3 zákona o státní službě - vedoucí oddělení, ředitel odboru, vrchní ředitel sekce, ředitel sekce apod.).

7.3. Služební úřad

Státní služba je vykonávána ve služebních úřadech.

Služebním úřadem se podle zákona o státní službě rozumí ministerstvo nebo jiný správní úřad zřízený zákonem a zákonem výslovně označený jako správní úřad nebo orgán státní správy. Dále se služebním úřadem rozumí státní orgán nebo právnická osoba, o kterých tak stanoví jiný zákon (např. Státní fond životního prostředí, Státní fond dopravní infrastruktury).

K 1. 1. 2025 bylo zřízeno 148 služebních úřadů. Z toho bylo:

• 14 ministerstev a Úřad vlády ČR,
• 89 služebních úřadů podřízených ministerstvům a jimi řízeným služebním úřadům,
• 15 dalších ústředních správních úřadů,
• 29 služebních úřadů podřízených dalším ústředním správním úřadům.

Obec, ve které státní zaměstnanec pravidelně vykonává službu (má v ní pracoviště), se nazývá služební působiště

7.4. Představený

Představeným se podle zákona o státní službě rozumí státní zaměstnanec, který je oprávněn vést podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu příkazy.

K tomu dále přistupují další povinnosti představených:

• průběžně hodnotit výkon služby státních zaměstnanců a podílet se na jejich služebním hodnocení,
• zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům 
  a zaměstnancům,
• plnit vůči podřízeným zaměstnancům povinnosti vedoucího zaměstnance podle zákoníku práce,
• poskytovat podřízeným státním zaměstnancům informace potřebné pro řádný výkon jejich služby.

V ministerstvech a v Úřadu vlády ČR je představeným vedoucí oddělení, ředitel odboru, vrchní ředitel sekce a v ostatních služebních úřadech je představeným vedoucí oddělení, ředitel odboru, ředitel sekce a vedoucí služebního úřadu (obvykle ředitel, generální ředitel nebo předseda).

Představeným je též vedoucí zastupitelského úřadu, přičemž má postavení ředitele odboru.

Ukládat služební úkoly státním zaměstnancům a dávat jim k tomu příkazy je oprávněn též příslušný člen vlády, náměstek člena vlády a vedoucí Úřadu vlády ČR.

V posledních letech bývá systemizováno okolo 68000 služebních míst. Z toho bývá cca 14,3 % služebních míst představených.

7.5. Služební orgán

Služebním orgánem se podle zákona o státní službě rozumí osoba – monokratický správní orgán (s výjimkou vlády) – nadaná nejvyšší personální pravomocí.

Služební orgán

• jedná arozhoduje ve věcech služebního poměru vprvním stupni– vydává rozhodnutí,
• zajišťuje organizační věci služby – vydává služební předpisy.

Zákon o státní službě určuje služební orgány a to, vůči komu tyto služební orgány jednají a rozhodují. Obecně lze uvést, že v ministerstvech a v Úřadu vlády ČR je služebním orgánem státní tajemník, který má postavení vrchního ředitele sekce, a v ostatních služebních úřadech je služebním orgánem vedoucí služebního úřadu (bez ohledu na to, zda je státním zaměstnancem).

Služebním orgánem je:

• vláda nebo ministr vnitra (na základě pověření vlády) vůči nejvyššímu státnímu tajemníkovi,
• vláda nebo pověřený člen vlády vůči vedoucímu služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem,
• nejvyšší státní tajemník vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu,
• vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu,
• personální ředitel sekce pro státní službu vůči státním zaměstnancům zařazeným v sekci pro státní službu,
• vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči ostatním státním 
  zaměstnancům.

Nadřízený služební orgán, který odvolacím orgánem, je:

• nejvyšší státní tajemník vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi, personálnímu řediteli sekce pro státní službu,
• vedoucí služebního úřadu vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu,
• státní tajemník vůči vedoucímu služebního úřadu podřízeného ministerstvu.

Vedoucí služebního úřadu a státní tajemník mohou pověřit výkonem svých pravomocí svého zástupce. Takto určený zástupce zastupuje představeného v plném rozsahu činnosti, pokud představený rozsah zastupování neomezil. V případě nepřítomnosti vedoucího služebního úřadu nebo státního tajemníka vykonává jeho zástupce všechny pravomoci vedoucího služebního úřadu nebo státního tajemníka.

Vedoucí služebního úřadu a státní tajemník mohou rozhodování o věcech, o nichž se nevede řízení ve věcech služby (např. vyslání na služební cestu, povolení pružného rozvržení služební doby, nařízení služební pohotovosti, nařízení služby přesčas, povolení služebního volna nebo čerpání dovolené), přenést služebním předpisem na představené.

7.6. Služební předpis

Služební předpisy jsou podskupinou vnitřních předpisů, které se v rámci služebního úřadu vydávají.

Vnitřní předpisy (např. nařízení, pokyny, řády, opatření, směrnice) jsou promítnutím oprávnění nadřízených řídit činnost podřízených a povinností podřízených řídit se pokyny nadřízených, a upravují tedy i bližší podmínky výkonu práv a povinností zaměstnanců v rámci působnosti úřadu.

Pouze ty vnitřní předpisy, které upravují tzv. organizační věci služby, jsou služebními předpisy.

Služební předpisy jsou promítnutím řídících oprávnění služebních orgánů ve služebních záležitostech.

Organizačními věcmi služby lze rozumět otázky týkající se výkonu působnosti služebních orgánů, podmínky výkonu práv a povinností souvisejících se služebním poměrem státních zaměstnanců, s pracovním poměrem zaměstnanců vykonávajících činnosti podle zákona o státní službě a se služebním poměrem osob ve služebním poměru podle jiného zákona zařazených k výkonu služby ve služebním úřadu a otázky týkající se systemizace a organizace služebních úřadů.

Služební předpisy vydávají:

• nejvyšší státní tajemník,
• vedoucí služebního úřadu,
• státní tajemník,
• personální ředitel sekce pro státní službu.

Služební předpisy vydávané nejvyšším státním tajemníkem jsou závazné pro všechny státní zaměstnance, zaměstnance v pracovním poměru vykonávající činnosti podle zákona o státní službě a osoby ve služebním poměru podle jiného zákona zařazené k výkonu služby ve služebních úřadech.

Služební předpisy vydávané služebními orgány jsou závazné:

• ve služebním úřadu v působnosti služebního orgánu
  • pro státní zaměstnance,
  • zaměstnance v pracovním poměru vykonávající činnosti podle zákona o státní službě a
  • osoby ve služebním poměru podle jiného zákona,
• v podřízeném služebním úřadu, je­­­‑li pro podřízené služební úřady nezbytná jednotná úprava organizačních věcí služby
  • pro státní zaměstnance,
  • zaměstnance v pracovním poměru vykonávající činnosti podle zákona o státní službě a
  • osoby ve služebním poměru podle jiného zákona.

Služební předpis se vydává písemně. Služební úřad je povinen zajistit, aby zaměstnanci, pro které je služební předpis závazný, byli s tímto předpisem seznámeni a měli k němu přístup.

Služební orgán je povinen vést přehled platných služebních předpisů a aktualizovat jej. Služební předpis nesmí být v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem vydaným služebním orgánem v nadřízeném služebním úřadu nebo nejvyšším státním tajemníkem.

Je‑li služební předpis v rozporu s právním předpisem a byl‑li vydán ve služebním úřadu, jenž má nadřízený služební úřad, vyzve služební orgán v nadřízeném služebním úřadu služební orgán, který dotčený služební předpis vydal, ke zjednání nápravy a současně pozastaví účinnost takového služebního předpisu. V případě, že příslušný služební orgán nezjedná nápravu, služební orgán v nadřízeném služebním úřadu takový služební předpis zruší.

Je‑li služební předpis v rozporu s právním předpisem a služební orgán v nadřízeném služebním úřadu výše uvedeným způsobem nepostupuje nebo služební úřad, ve kterém byl služební předpis vydán, nemá nadřízený služební úřad, postupuje obdobně dle výše uvedeného nejvyšší státní tajemník s tím rozdílem, že pokud služební orgán, který předmětný služební předpis vydal, nezjedná nápravu, podá nejvyšší státní tajemník návrh na zrušení služebního předpisu soudu (o zrušení služebního předpisu se rozhoduje ve správním soudnictví).

7.7. Služební místo

Ve služebních úřadech jsou systemizována služební místa, na nichž jsou vykonávány činnosti, jež jsou státní službou, a pracovní místa, na nichž není vykonávána státní služba, ale na nichž jsou vykonávány práce.

Služební místo je takové místo, na něž je státní zaměstnanec zařazen nebo, v případě představeného, jmenován a na němž vykonává službu.

Služební místo je charakterizováno tzv. systemizačními atributy:

• platovou třídou,
• oborem/obory služby,
• určením, zda se jedná o služební místo představeného či nikoliv (u služebního místa představeného stupněm řízení),
• trváním služebního místa (na dobu určitou nebo neurčitou),
• služebním působištěm – umístěním služebního místa (z geografického hlediska),
• fondem služební doby,
• stanovenými požadavky,

Stanovenými požadavky jsou:

• státní občanství ČR,
• úroveň znalosti cizího jazyka,
• obor nebo odborné zaměření vzdělání,
• způsobilost mít přístup k utajovaným informacím,
• případně zákaz konkurence nebo jiné odborné požadavky (např. řidičské 
  oprávnění).

Služební a pracovní místa jsou předmětem tzv. systemizace.

Služební a pracovní místa jsou pevnou součástí organizační struktury služebního úřadu.

7.8. Systemizace služebního úřadu

Systemizace je nástroj, který určuje počet míst ve služebních úřadech klasifikovaných platovými třídami a tomu odpovídající objem prostředků na platy na příslušný kalendářní rok pro každý služební úřad.

Místa řadových státních zaměstnanců a řadových zaměstnanců, představených a vedoucích zaměstnanců jsou klasifikována platovými třídami. Dále jsou v systemizaci uvedena služební místa, u kterých se stanoví zákaz se po skončení služebního poměru přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem v oboru, který je shodný s příslušným oborem služby, nebo být v pracovním nebo obdobném poměru k podnikateli v takovém oboru (tj. služební místa se zákazem konkurence).

Návrh systemizace služebních úřadů předkládají služební orgány prostřednictvím příslušných ústředních správních úřadů Ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra zpracuje v dohodě s Ministerstvem financí návrh systemizace pro jednání vlády. Návrh systemizace musí být v souladu s návrhem státního rozpočtu.

Systemizace je každoročně schvalována vládou, a to do 31. prosince příslušného roku na rok následující. Schválenou systemizaci lze v průběhu následujícího roku změnit, ale jen za podmínek stanovených zákonem o státní službě.

Schválením systemizace vytváří vláda rámec pro zpracování tzv. vnitřní systemizace jednotlivých služebních úřadů. Vnitřní systemizace je vydávána služebním předpisem služebního orgánu a určuje systemizační atributy každého místa tak, aby na něm byl zajištěn řádný výkon činností, jež jsou státní službou, nebo řádný výkon prací.

Systemizace má zajistit řádný výkon působnosti služebního úřadu a má být nástrojem bránícím nedůvodným zásahům do personální a organizační struktury státní správy.

7.9. Organizační struktura služebního úřadu

Schválením systemizace se vytváří rámec pro zpracování organizační struktury jednotlivých služebních úřadů.

Organizační struktura určuje uspořádání míst v organizačních útvarech nebo mimo organizační útvary a dále vztahy mezi organizačními útvary.

Organizačními útvary jsou (hierarchicky):

• oddělení,
• odbor,
• sekce.

Organizační struktura a její změny jsou schvalovány Ministerstvem vnitra. 

Organizační struktura je vydávána služebním předpisem služebního orgánu a doplněna jejím grafickým vyjádřením (organizační schéma, organigram).

Organizační struktura má zajistit řádné rozdělení pravomocí a odpovědností ve služebním úřadu.

8. Vznik služebního poměru

Vznik služebního poměru

8.1. Služební poměr na dobu neurčitou a na dobu určitou

Služba se vykonává ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou. Do služebního poměru na dobu určitou se přijme osoba,

• je­­­‑li třeba jejím prostřednictvím nahradit dočasně nepřítomného zaměstnance,
• je­­­‑li třeba jejím prostřednictvím zajistit splnění časově omezeného úkolu služebního úřadu,
• je­­­‑li třeba jejím prostřednictvím zajistit plnění úkolů za státního zaměstnance, kterému byla povolena kratší služební doba,
• bude­­­‑li vyslána k výkonu zahraniční služby.

8.2. Základní předpoklady a požadavky pro přijetí do služebního poměru

Do služebního poměru lze přijmout pouze osobu, u které lze předpokládat, že bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku ČR a řádně vykonávat službu.

Žadatelé o přijetí do služebního poměru musí splňovat předpoklady:

• státní občanství ČR, jiného členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,
• věk 18 let,
• plná svéprávnost,
• bezúhonnost,
• dosažení vzdělání stanoveného zákonem o státní službě,
• potřebná zdravotní způsobilost,
• potřebná znalost českého jazyka, není­­­‑li žadatel státním občanem České republiky.

Tyto předpoklady musí státní zaměstnanec splňovat po celou dobu výkonu služby. Pokud přestane tyto předpoklady splňovat, musí státní zaměstnanec tuto skutečnost bezodkladně oznámit služebnímu úřadu. Skutečnost, že státní zaměstnanec přestal tyto předpoklady splňovat, je příčinou skončení jeho služebního poměru.

Žadatelé o přijetí do služebního poměru musí dále splňovat požadavky, jež služební orgán stanovil služebním předpisem pro služební místo:

• státní občanství ČR,
• obor nebo odborné zaměření vzdělání,
• úroveň znalosti cizího jazyka,
• způsobilost mít přístup k utajovaným informacím,
• požadavek délky předchozího výkonu činností podle § 5 nebo činností obdobných.
• případně jiný odborný požadavek potřebný pro výkon služby,

Žadatelé o přijetí do služebního poměru a o jmenování na služební místa představených musí dále splňovat podmínky doby výkonu odborné činnosti v minulosti (tj. podmínky praxe) a podmínky doby výkonu řídící činnosti v minulosti (tj. podmínky manažerské činnosti).

Žadatelé o přijetí do služebního poměru a o jmenování na služební místa představených narození přede dnem 1. prosince 1971 mají dále povinnost doložit tzv. lustrační osvědčení a čestné prohlášení podle lustračního zákona.

8.3. Výběrové řízení

Na obsazení volného služebního místa se, až na zákonem stanovené výjimky, koná výběrové řízení.

Účastní‑li se výběrového řízení státní zaměstnanec, podává služebnímu orgánu žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného.

Účastní‑li se výběrového řízení jiná osoba, podává služebnímu orgánu žádost o přijetí do služebního poměru, jejíž součástí je žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného.

Výběrové řízení vyhlašuje služební orgán na úřední desce (fyzické i elektronické) a v informačním systému o státní službě.

Náležitosti oznámení o vyhlášení výběrového řízení stanoví zákon o státní službě a služební předpis náměstka ministra vnitra pro státní službu o údajích zveřejňovaných v rámci výběrových řízení.

Po vyhlášení výběrového řízení začíná běžet lhůta pro podávání žádostí. Tato lhůta nesmí být kratší než 7 dnů. Výběrové řízení by mělo být dokončeno do 60 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podávání žádostí.

Žadatelé zasílají žádosti služebnímu orgánu a spolu s nimi zasílají rovněž další zákonem nebo služebním orgánem požadované písemnosti (životopis, dokumenty prokazující splnění předpokladů a požadavků pro přijetí do služebního poměru apod.).

Žádosti, které nemají náležitosti stanovené zákonem, jsou podány opožděně, jsou zmatečné nebo nesrozumitelné, a žádosti žadatelů, kteří nesplňují předpoklady a požadavky pro přijetí do služebního poměru, služební orgán z výběrového řízení vyřadí.

S žadateli, jejichž žádosti nebyly vyřazeny, provede pohovor výběrová komise.
Jde‑li o služební místo zařazené v 6. až 12. platové třídě s výjimkou služebního místa představeného, může služební orgán v oznámení o vyhlášení výběrového řízení stanovit, že pohovor před výběrovou komisí se neprovádí. Pohovor (písemná zkouška) může být proveden před bezprostředně nadřízeným představeným.

Počet členů výběrové komise je odvislý od služebního místa, na jehož obsazení je výběrové řízení vyhlášeno. Obecně má však výběrová komise tři členy.
Pohovor před výběrovou komisí je zaměřen na obor služby, jehož se výběrové řízení týká. Dále může být jeho součástí ověření plnění odborných požadavků a ověření úrovně znalosti cizího jazyka. U žadatele, který není občanem České republiky je prověřována znalost českého jazyka. Součástí pohovoru může být i ověření schopností a osobnostních předpokladů žadatele prostřednictvím třetí osoby.

Pohovor lze doplnit písemnou zkouškou.

V situaci, kdy je žadatelů, s nimiž má být konán pohovor, nejméně 5, je možné písemnou zkoušku použít i jako určitý způsob předvýběru žadatelů, kteří se zúčastní ústního pohovoru. Ten se koná již pouze se 3 a více žadateli, kteří písemnou zkoušku absolvovali nejlépe.

Po provedení pohovorů se všemi žadateli výběrová komise vyhotoví protokol o průběhu a výsledku výběrového řízení. V protokolu uvede v abecedním pořadí tři žadatele, kteří ve výběrovém řízení uspěli a byli vybráni jako nejvhodnější, a dále podle úspěšnosti pořadí dalších žadatelů, kteří ve výběrovém řízení uspěli, a seznam žadatelů, kteří ve výběrovém řízení neuspěli.

Ze tří nejvhodnějších žadatelů služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným žadatele, o jehož přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného následně rozhodne.

Jestliže k dohodě nedojde a služební orgán žádného vhodného žadatele nevybere, výběrové řízení se zruší, a následně se vyhlásí nové výběrové řízení.

Po skončení výběrového řízení služební orgán písemně vyrozumí neúspěšné žadatele a úspěšné žadatele, o jejichž přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného nerozhodl, o tom, že rozhodl o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného jiného žadatele, nebo o tom, že výběrové řízení bylo zrušeno.

Zbývající žadatelé (tj. druhý i třetí žadatel ze tří nejvhodnějších žadatelů ve výběrovém řízení), o nichž nebyla uzavřena dohoda, mohou být se svým souhlasem zařazeni na jiné vhodné služební místo (ve stejné nebo nižší platové třídě a ve stejném oboru služby, pokud splňují všechny předpoklady a požadavky pro toto služební místo) řadového státního zaměstnance, dohodne­­­‑li se na jejich zařazení na jiné vhodné služební místo písemně služební orgán s bezprostředně nadřízeným představeným. O zařazení lze rozhodnout do  1 roku ode dne, kdy byl žadatel vyrozuměn o tom, že v původním výběrovém řízení byl na služební místo vybrán jiný žadatel.

Výběrové řízení se zruší, pokud:

• nikdo nepodá žádost,
• žádosti všech žadatelů byly vyřazeny,
• všichni žadatelé z výběrového řízení odstoupili,
• žádný žadatel ve výběrovém řízení neuspěl,
• nedošlo k uzavření dohody o výběru nejvhodnějšího žadatele.

Na výběrové řízení se nevztahují ustanovení o řízení ve věcech služby (tj. ani ustanovení správního řádu o správním řízení). Na řízení o přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a jmenování na služební místo představeného se však tato ustanovení vztahují.

8.4. Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného

Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného obsahují tyto náležitosti:

• jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě i akademický titul,
• datum a místo narození,
• obor služby,
• služební místo,
• den nástupu do služby,
• služební úřad, v němž státní zaměstnanec bude vykonávat službu, a služební působiště,
• služební označení,
• platové zařazení,
• délku kratší služební doby, byla­­­‑li povolena.

Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru dále obsahuje:

• den vzniku služebního poměru,
• údaj o tom, zda služba bude vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, v případě služebního poměru na dobu určitou též dobu jeho trvání,
• zkušební dobu.

Rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného dále obsahuje:

• údaj o tom, zda služba bude na služebním místě vykonávána na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, v případě doby určité též její trvání,
• údaj o tom, zda a jak se mění doba trvání služebního poměru, jde­­­‑li o jmenování státního zaměstnance vykonávajícího dosud službu ve služebním poměru na dobu určitou.

8.5. Vznik služebního poměru

Služební poměr vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru.

Nenastoupí­­­‑li státní zaměstnanec do služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí­­­‑li služební orgán o vzniku této překážky do 7 dnů, služební orgán rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší s účinky ode dne vzniku služebního poměru.

Pokud státní zaměstnanec o existenci této překážky služební orgán nejpozději do 7 dnů ode dne jejího vzniku uvědomí, nemá existence této překážky vliv na vznik a další trvání služebního poměru, přičemž státní zaměstnanec v takovém případě nastoupí do služby po odpadnutí této překážky.

8.6. Služební slib

V den nástupu do služby skládá státní zaměstnanec před služebním orgánem služební slib.

Pokud je na služební místo na základě výběrového řízení zařazena nebo jmenována osoba, která již je státním zaměstnancem, služební slib znovu neskládá, neboť není nově přijímána do služebního poměru.

Služební slib zní:

„Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu státní služby se budu řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu ČR, nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance a budu se chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu.“

Služební slib je složen, jestliže po přečtení služebního slibu státní zaměstnanec prohlásí „Tak slibuji!“ a podepíše se na úředním záznamu o složení služebního slibu.

Úřední záznam o složení služebního slibu se zakládá do osobního spisu státního zaměstnance.

Pokud státní zaměstnanec odmítne služební slib složit nebo jej složí s výhradou, považuje se jeho služební poměr od počátku za neexistující.

8.7. Zkušební doba

Zkušební doba se stanoví vždy každému státnímu zaměstnanci přijatému do služebního poměru a bez rozdílu, zda se jedná o služební poměr na dobu neurčitou nebo dobu určitou.

Zkušební dobu nelze prominout ani zkrátit. Délka zkušební doby činí 6 měsíců a prodlužuje se o dobu celodenních překážek ve službě (např. nemoc), pro které státní zaměstnanec nekoná službu v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené.

Ve zkušební době může dojít ke zrušení služebního poměru služebním orgánem nebo státním zaměstnancem z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení služebního poměru, není­­­‑li v něm uveden den pozdější.

Služební orgán však nesmí ve zkušební době zrušit služební poměr v době prvních 14 dnů trvání dočasné neschopnosti k výkonu služby. Jedná se o zvláštní případ skončení služebního poměru ze zákona.

9. Změny služebního poměru

Změny služebního poměru

9.1. Obecně ke změnám služebního poměru

Změnou služebního poměru je změna obsahu služebního poměru, služební poměr přitom však zůstává zachován.

Výčet druhů změn služebního poměru je taxativní (úplný).

Na rozhodovaní o vyslání na služební cestu, o zastupování a o přeložení se nevztahují ustanovení o řízení ve věcech služby (tj. ani ustanovení správního řádu o správním řízení).

Služební orgán může rozhodování o nich přenést služebním předpisem na představené.

Na rozhodování o ostatních změnách služebního poměru se tato ustanovení vztahují a služební orgán rozhodování o nich přenést nemůže. 

Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení.

Služební orgán v těchto případech neoznamuje zahájení řízení a před vydáním rozhodnutí nevyzývá účastníka řízení k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí.

Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Rozhodnutí je tzv. předběžně vykonatelné a státní zaměstnanec se jím musí řídit, i když proti rozhodnutí podá odvolání.

9.2. Vyslání na služební cestu

Státní zaměstnanec po časově omezenou dobu (po dobu nezbytně nutnou) vykonává službu mimo služební působiště.

Při vyslání na služební cestu se určí místo nástupu, místo cíle a místo ukončení služební cesty, doba trvání a způsob dopravy a ubytování, mohou se též určit další podmínky služební cesty.

Státní zaměstnanec na služební cestě koná službu podle příkazů představeného, který ho na tuto cestu vyslal. Vyslat státního zaměstnance na služební cestu lze i bez jeho souhlasu. 

Bez jejich předchozího souhlasu nelze vyslat tyto státní zaměstnance (souhlas musí být udělen písemně a založen do spisu):

• těhotné státní zaměstnankyně,
• státní zaměstnance se zdravotním postižením nebo se závažným zdravotním důvodem,
• státní zaměstnance pečující o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy,
• osamělé státní zaměstnance pečující o dítě do 15 let a
• státní zaměstnance pečující o osobu blízkou, která potřebuje značnou péči nebo pomoc ze závažného zdravotního důvodu.

Při vyslání musí být přihlédnuto ke zdravotnímu a osobnímu stavu státního zaměstnance a k jeho rodinným poměrům.

Státní zaměstnanec je povinen nastoupit služební cestu i ve dnech pracovního klidu, jestliže to je k plnění úkolů služby nezbytné.

Náhrady výdajů v souvislosti s vysláním na služební cestu se řídí zákoníkem práce.

9.3. Přeložení

Státní zaměstnanec po časově omezenou dobu (po dobu nezbytně nutnou) vykonává službu v jiném služebním úřadu nebo jiném organizačním útvaru služebního úřadu.

Přeložení slouží k zajištění výkonu služby v jiném služebním úřadu nebo jiném organizačním útvaru služebního úřadu (např. v případě nedostatečné personální kapacity).

Státní zaměstnanec může být přeložen k výkonu služby i v jiném v oboru služby, než který vykonává, a rovněž k výkonu služby i ve vyšší platové třídě, pro kterou nesplňuje stanovené vzdělání. Přeložit státního zaměstnance lze i bez jeho souhlasu.

Bez jejich předchozího souhlasu nelze přeložit tyto státní zaměstnance (souhlas musí být udělen písemně a založen do spisu):

• těhotné státní zaměstnankyně,
• státní zaměstnance se zdravotním postižením nebo se závažným zdravotním důvodem
• státní zaměstnance pečující o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy,
• osamělé státní zaměstnance pečující o dítě do 15 let a
• státní zaměstnance pečující o osobu blízkou, která potřebuje značnou péči nebo pomoc ze závažného zdravotního důvodu,

Při přeložení musí být přihlédnuto ke zdravotnímu a osobnímu stavu státního zaměstnance a k jeho rodinným poměrům.

Doba přeložení musí být předem určena. Doba přeložení nesmí být delší než 60 dnů v kalendářním roce, se souhlasem státního zaměstnance ji lze prodloužit až na jeden rok.

Státní zaměstnanec může vzít svůj souhlas s přeložením zpět.

Náhrady výdajů v souvislosti s přeložením do jiné obce, než ve které je služební působiště nebo bydliště státního zaměstnance, se řídí zákoníkem práce. Služební úřad, do kterého byl státní zaměstnanec přeložen, zajistí státnímu zaměstnanci ubytování.

Dojde­­­‑li v důsledku přeložení ke snížení platu státního zaměstnance, přísluší mu doplatek do výše platu před přeložením.

9.4. Zproštění výkonu služby

Státní zaměstnanec po časově omezenou dobu nevykonává službu na žádném služebním místě, a to z důvodu:

• jeho trestního stíhání pro úmyslný trestný čin a trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti, pokud služební orgán usoudí, že by ponechání státního zaměstnance ve výkonu služby ohrožovalo řádný výkon služby,
• jeho vazby.

Ode dne zproštění výkonu služby přísluší státnímu zaměstnanci plat ve výši 50 % jeho měsíčního platu (nejméně však ve výši minimální mzdy) s navýšením o 10 % za vyživovanou osobu (nejvýše však 80 %).

Doba zproštění může skončit:

• zařazením státního zaměstnance zpět na jeho služební místo, případně na jiné vhodné volné služební místo,
  • Pokud státní zaměstnanec nebyl pro úmyslný trestný čin a trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti nebo v trestním řízení, v němž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání nebylo podmíněně zastaveno ani nebylo rozhodnuto o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, zkrácení jeho platu se mu po skončení trestního stíhání doplatí.
• skončením jeho služebního poměru.
  • Dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti anebo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. 
  • Dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byl státnímu zaměstnanci pravomocně uložen trest zákazu činnosti vykonávat službu.

9.5. Zařazení na služební místo

V případě zařazení na jiné služební místo dochází ke změně služebního místa státního zaměstnance, a to buď na základě výsledku výběrového řízení, nebo bez výběrového řízení.

Bez výběrového řízení lze státního zaměstnance na jiné služební místo zařadit za následujících podmínek:

• státní zaměstnanec bude zařazen na služební místo v témže nebo jiném služebním úřadu v téže nebo nižší platové třídě,
• státní zaměstnanec splňuje všechny předpoklady a požadavky stanovené pro jiné služební místo,
• státní zaměstnanec se zařazením souhlasí,
• dohodne‑li se na zařazení státního zaměstnance písemně (nový) služební orgán s novým nebo stávajícím bezprostředně nadřízeným představeným.

Pokud navíc státní zaměstnanec podle 2 po sobě jdoucích služebních hodnocení dosahoval vynikajících výsledků, lze ho zařadit i na jiné služební místo zařazené v platové třídě o 1 platovou třídu vyšší, než je jeho dosavadní.

Při zařazení na jiné služební místo v jiném služebním úřadu lze státnímu zaměstnanci stanovit osvědčovací dobu v délce až 3 měsíců. Zařazení na jiné služební místo lze v této době zrušit bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení zařazení, není‑li v něm uveden den pozdější.

9.6. Změna doby trvání služebního poměru

Státní zaměstnanec vykonává službu zpravidla ve služebním poměru na dobu neurčitou, pokud nebyl přijat do služebního poměru na dobu určitou v případě trvání služebního místa na dobu určitou nebo při zastupování dočasně nepřítomného státního zaměstnance.

Doba trvání služebního poměru se může změnit při zařazení státního zaměstnance na jiné služební místo, a to pouze pokud je to pro státního zaměstnance výhodnější (tj. v případě, kdy je státní zaměstnanec ve služebním poměru na dobu určitou zařazen nebo jmenován na služební místo, na kterém má být služba vykonávána na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než dosavadní doba trvání jeho služebního poměru).

Státní zaměstnanec se bez výběrového řízení zařadí se svým souhlasem na téže služební místo, na němž dosud nahrazoval dočasně nepřítomného státního zaměstnance, zanikla­li potřeba jej nahradit z důvodu skončení jeho služebního poměru nebo z důvodu jeho přechodu na jiné služební místo.

V případě jmenování na služební místo představeného dochází, obdobně jako u zařazení státního zaměstnance na jiné služební místo, ke změně služebního místa státního zaměstnance, a to na základě výsledku výběrového řízení.
S výjimkou nejvyššího státního tajemníka, který je jmenován na 6 let, a vedoucích oddělení, kteří jsou jmenováni na dobu neurčitou, jsou všichni představení [vedoucí služebního úřadu, státní tajemníci, (vrchní) ředitelé sekce, personální ředitel sekce pro státní službu a ředitelé odboru] jmenováni na funkční období 5 let.

Při jmenování na služební místo představeného v jiném služebním úřadu lze státnímu zaměstnanci stanovit osvědčovací dobu v délce až tří měsíců. Jmenování na služební místo představeného lze v této době zrušit bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení jmenování, není­­­‑li v něm uveden den pozdější.

9.7. Odvolání ze služebního místa představeného a skončení výkonu služby na služebním místě představeného na základě žádosti

V případě odvolání a stejně tak na základě žádosti, dochází ke skončení výkonu služby na služebním místě představeného, aniž by docházelo ke skončení služebního poměru. Státní zaměstnanec je následně převeden na jiné vhodné volné služební místo nebo zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů.

Důvody odvolání jsou:

• některý z důvodů pro převedení státního zaměstnance na služební místo (zdravotní důvody, zrušení služebního místa, neplnění požadavku mít přístup k utajovaným informacím podle právního předpisu upravujícího ochranu utajovaných informací, neplnění požadavku státního občanství České republiky, odmítnutí uzavřít dohodu o zákazu konkurence nebo dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených státnímu zaměstnanci k vyúčtování (dříve dohoda o hmotné odpovědnosti), nevykonání úřednické zkoušky z nového oboru služby, neplnění požadavku stanoveného pro služební místo jiným právním předpisem, neplnění předpokladu vzdělání),
• nevyhovující nebo nedostačující výsledky služebního hodnocení, nebo plnění manažerského kritéria v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami nebo nedostatečně,
• uložení druhého písemného napomenutí v době 12 měsíců před odvoláním.
  • Skončení výkonu služby na služebním místě představeného na základě jeho žádosti je vázáno na uplynutí doby dvou kalendářních měsíců, která začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení žádosti.
  • Představený se může se služebním orgánem dohodnout na kratší či delší době, ve které výkon služby na služebním místě představeného skončí. V případě, že státní zaměstnanec žádal o dobu kratší, může svoji žádost vzít bez souhlasu služebního orgánu zpět, pokud žádosti o kratší dobu není vyhověno.

9.8. Převedení na jiné služební místo

V případě převedení dochází ke skončení výkonu služby na dosavadním služebním místě, aniž by docházelo ke skončení služebního poměru. Nelze­­­‑li státního zaměstnance převést na jiné služební místo, neboť pro něj není žádné vhodné služební místo volné, zařadí se mimo výkon služby z organizačních důvodů.

Důvody převedení jsou:

• zdravotní,
• odvolání ze služebního místa představeného nebo v důsledku skončení výkonu služby na služebním místě představeného na základě žádosti,
• zrušení služebního místa,
• uplynutí doby, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen na služební místo nebo jmenován na služební místo představeného na dobu určitou, aniž by současně skončil jeho služební poměr,
• neplnění požadavku způsobilosti mít přístup k utajovaným informacím,
• neplnění požadavku státního občanství ČR,
• odmítnutí uzavření dohody o zákazu konkurence nebo dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených státnímu zaměstnanci k vyúčtování (tzv. dohody o hmotné odpovědnosti),
• nevykonání úřednické zkoušky v jiném nebo dalším oboru služby,
• neplnění předpokladu stanoveného pro služební místo jiným právním předpisem,
• z důvodu zrušení zařazení na jiné služební místo v jiném služebním úřadu nebo jmenování na jiné služební místo představeného v jiném služebním úřadu v osvědčovací době,
• z důvodu, že přestal splňovat předpoklad vzdělání.

Souhlas státního zaměstnance s převedením na jiné služební místo není nutný. Státní zaměstnanec nemůže převedení na jiné služební místo odmítnout, přísluší mu však právo podat proti rozhodnutí o převedení odvolání. S ohledem na to, že odvolání proti rozhodnutí o převedení nemá odkladný účinek, je státní zaměstnanec povinen do služby na služebním místě, na které byl převeden, nastoupit již ode dne uvedeného v rozhodnutí o převedení. Pokud by nenastoupil, mohlo by to být posuzováno jako porušení povinností státního zaměstnance, s důsledky z toho vyplývajícími v závislosti na intenzitě porušení této povinnosti (uložení písemné výtky či napomenutí, případně i skončení služebního poměru).

Převést státního zaměstnance lze jen na volné služební místo, jež je pro tohoto státního zaměstnance vhodné.

Vhodnost konkrétního služebního místa pro určitého státního zaměstnance musí služební orgán posoudit předem a vždy individuálně na základě různých v úvahu přicházejících kritérií, např.:

• zdravotního hlediska a zdravotní způsobilosti
• požadovaného vzdělání a kvalifikace,
• oboru/ů služby,
• schopností státního zaměstnance a jeho dosavadních zkušeností, resp. vykonávaných správních činností,
• stejného nebo jiného služebního úřadu,
• služebního působiště (místa výkonu služby),
• zařazení do platové třídy,
• přístupu státního zaměstnance k převedení,
• zájmu na řádném výkonu služby.

Pokud nastanou důvody k převedení státního zaměstnance na jiné služební místo, služební orgán ve služebním úřadu, v němž je státní zaměstnanec zařazen, by měl nejprve posoudit, zda existuje vhodné volné služební místo v rámci téhož služebního úřadu, neboť to přímo vyplývá ze zákona o státní službě a též odpovídá zásadě procesní ekonomie; lze předpokládat, že i z hlediska vhodnosti služebního místa dle výše uvedených kritérií bude v zásadě vždy vhodnější, aby státní zaměstnanec zůstal zařazen v témže služebním úřadu. Pokud však v témže služebním úřadu není pro státního zaměstnance žádné vhodné volné služební místo, služební orgán může (ale nemusí) posoudit, zda neexistuje vhodné volné služební místo v rámci jiného služebního úřadu. Za tím účelem by měl zvážit převedení zvláště do služebních úřadů, u kterých lze důvodně předpokládat, že existuje vhodné služební místo s ohledem na kvalifikaci, zkušenosti a obor/y služby státního zaměstnance.

K případnému převedení státního zaměstnance na služební místo v jiném služebním úřadu si služební orgán služebního úřadu, v němž je státní zaměstnanec dosud zařazen, vyžádá jako nutný podklad pro vydání rozhodnutí souhlas služebního orgánu služebního úřadu, do něhož hodlá státního zaměstnance na služební místo převést, tj.státního zaměstnance nelze převést, pokud dotčený služební orgán nedá souhlas s jeho převedením.

9.9. Zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů

Státní zaměstnanec po časově omezenou dobu nevykonává službu na žádném služebním místě, a to z důvodu:

• nemožnosti jeho převedení na jiné služební místo, neboť pro něj není žádné vhodné služební místo volné,
• nemožnost jeho zařazení na vhodné volné služební místo v případech, kdy po odpadnutí důvodu změny služebního poměru nebo vybraných překážek ve službě nemůže být zařazen na své původní služební místo, jelikož jeho původní služební místo bylo zrušeno nebo jelikož uplynula doba určitá, na kterou byl na služební místo zařazen nebo jmenován.

Zařadit státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů lze nejdéle na 3 měsíce.

Ode dne zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů přísluší státnímu zaměstnanci plat ve výši 80 % jeho měsíčního platu.

Doba zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů může skončit:

• převedením nebo zařazením státního zaměstnance na vhodné volné služební místo,
  • Po dobu zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů je služební orgán, který státního zaměstnance mimo výkon služby zařadil, povinen činit příslušné kroky ve snaze státního zaměstnance převést nebo zařadit na jiné vhodné volné služební místo ve svém služebním úřadu, případně, pokud se tak rozhodne nad rámec povinnosti stanovené mu zákonem, iniciovat převedení nebo zařazení na jiné vhodné volné služební místo v jiném služebním úřadu příslušným služebním orgánem.
  • Pokud odpadne důvod spočívající v nemožnosti převedení státního zaměstnance nebo v nemožnosti jeho zařazení na vhodné volné služební místo, tj. objeví se volné služební místo, které je pro státního zaměstnance vhodné, rozhodne služební orgán ve služebním úřadu, v němž je vhodné volné služební místo (tj. jiný služební orgán, než který státního zaměstnance zařadil mimo výkon služby z organizačních důvodů, typicky v případě, kdy původní služební orgán nad rámec své zákonné povinnosti vyhledal volné vhodné služební místo i v jiném služebním úřadu a služební orgán v takovém služebním úřadu s převedením nebo zařazením souhlasil), 
  • o převedení nebo zařazení státního zaměstnance v návaznosti na konkrétní důvod převedení nebo zařazení, který byl primárně důvodem pro zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů. Rozhoduje‑li o převedení nebo zařazení státního zaměstnance zařazeného mimo výkon služby z organizačních důvodů služební orgán, který ho mimo výkon služby nezařadil (převedení nebo zařazení do jiného služebního úřadu), nepotřebuje k převedení nebo zařazení souhlas služebního orgánu, který rozhodoval o zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů.
• skončením jeho služebního poměru a výplatou odbytného.
  • Marné uplynutí doby 3 měsíců, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, tj. pokud se státního zaměstnance v této době nepodaří zařadit zpět do výkonu služby, je současně i okamžikem skončení služebního poměru státního zaměstnance. Služební orgán o skončení služebního poměru tedy nevydává žádné rozhodnutí. Pokud z uvedeného důvodu skončí služební poměr na dobu neurčitou, má státní zaměstnanec nárok na odbytné, jehož výše je určena délkou nepřetržité doby trvání služebního poměru.

9.10. Zastupování

Státní zaměstnanec je povinen na základě příkazu zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě, než je zařazeno jeho služební místo.

Zastupování slouží k zajištění výkonu služby za nepřítomného státního zaměstnance.

Státní zaměstnanec je povinen zastupovat i bez svého souhlasu.

Doba zastupování musí být předem určena. Doba zastupování nesmí být delší než 180 dnů v kalendářním roce, se souhlasem státního zaměstnance ji lze prodloužit.

Je­­­‑li doba zastupování delší než 4 týdny bezprostředně po sobě jdoucí, přísluší státnímu zaměstnanci plat, který by mu příslušel, pokud by byl zařazen nebo jmenován na služebním místě představeného nebo státního zaměstnance, kterého zastupuje.

9.11. Vyslání k výkonu služby v zahraničí a zařazení po jeho ukončení

Státní zaměstnanec může být s jeho písemným souhlasem vyslán na předem určenou dobu k výkonu služby v zahraničí.

Státní zaměstnanec vykonávající službu v Ministerstvu zahraničních věcí nebo Ministerstvu obrany (s výjimkou státních zaměstnanců, kteří nemohou být bez svého souhlasu vysláni na služební cestu nebo přeloženi) může být vyslán k výkonu služby v zahraničí i bez svého souhlasu, nepřevyšuje‑li doba jeho vyslání 6 měsíců a je‑li to nezbytné k výkonu služby v zahraničí, a to nejvýše jednou za období 5 let.

Služební orgán může výkon služby v zahraničí ukončit i před uplynutím určené doby. Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu výkonu služby v zahraničí prodloužit.

Podrobnosti vyslání mohou služební orgán a státní zaměstnanec sjednat v dohodě o výkonu služby v zahraničí.

Po ukončení výkonu služby v zahraničí se státní zaměstnanec zařadí na vhodné volné služební místo (státní zaměstnanec nemá nárok na zařazení zpět na jeho původní služební místo).

Státního zaměstnance lze po ukončení výkonu služby v zahraničí zařadit po dobu nejvýše 2 let k výkonu služby v zahraničí na volné služební místo, s výjimkou služebního místa představeného, bez ohledu na obor služby v zahraničí stanovený pro volné služební místo; po tuto dobu není povinen vykonat zvláštní část úřednické zkoušky pro tento obor služby v zahraničí.

9.12. Vyslání do mezinárodní organizace

Státní zaměstnanec může být s jeho písemným souhlasem vyslán na předem určenou dobu do mezinárodní organizace.

Může se jednat o vyslání do orgánu nebo instituce Evropské unie, mezinárodní organizace, mírové nebo záchranné operace nebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí.

Po dobu vyslání státního zaměstnance do mezinárodní organizace přísluší státnímu zaměstnanci plat a náhrady výdajů tehdy, nejsou‑li hrazeny mezinárodní organizací.

Služební orgán může vyslání do mezinárodní organizace ukončit i před uplynutím určené doby. Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu vyslání do mezinárodní organizace prodloužit.

Podrobnosti vyslání mohou služební orgán a státní zaměstnanec sjednat v dohodě o vyslání do mezinárodní organizace.

Po ukončení vyslání do mezinárodní organizace se státní zaměstnanec zařadí zpět na své původní nebo na jiné vhodné volné služební místo (pokud původní služební místo bylo zrušeno).

9.13. Povolení kratší služební doby

Služební orgán může na žádost státnímu zaměstnanci povolit kratší služební dobu neboli tzv. zkrácený úvazek.

Služební orgán má při povolování kratší služební doby na zřeteli především řádné plnění úkolů služebního úřadu, na straně státního zaměstnance přihlíží např. k jeho zdravotnímu, osobnímu a rodinnému stavu.

Těhotným státním zaměstnankyním, státním zaměstnancům se zdravotním postižením nebo se závažným zdravotním důvodem, státním zaměstnancům pečujícím o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy, osamělým státním zaměstnancům pečujícím o dítě, které dosud nedosáhlo věku 15 let, a státním zaměstnancům, kteří prokáží, že pečují o osobu blízkou, která potřebuje značnou péči nebo pomoc ze závažného zdravotního důvodu, služební orgán kratší služební dobu nepovolí pouze, pokud by to bránilo řádnému plnění úkolů služebního úřadu.

Pokud je státnímu zaměstnanci povolena kratší služební doba, služební orgán též rozhodnutím stanoví plat státního zaměstnance ve výši odpovídající povolené kratší služební době (poskytovaný plat se odpovídajícím způsobem sníží).

Kratší služební doba má vliv na výměru dovolené (výměra dovolené se odpovídajícím způsobem sníží).

9.14. Přerušení výkonu služby

Služební orgán může na žádost státnímu zaměstnanci povolit přerušení výkonu služby na dobu delší než 12 měsíců. Na dobu 12 měsíců a kratší lze požádat o poskytnutí neplaceného služebního volna.

Na povolení přerušení výkonu služby není nárok.

Po dobu přerušení výkonu služby nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.

9.15. Společná ustanovení o změnách služebního poměru

Po odpadnutí důvodu změny služebního poměru, jde­­­‑li o přeložení, zproštění výkonu služby nebo, vyslání do mezinárodní organizace, se státní zaměstnanec zařadí na původní služební místo.

Nelze­­­‑li ovšem takto postupovat v důsledku zrušení služebního místa nebo proto, že uplynula doba určitá, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován na služební místo, anebo odpadne-li jiný důvod změny služebního poměru, pro který státní zaměstnanec nemohl vykonávat službu, zařadí se k výkonu služby na volné služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná. K výkonu služby na služební místo zařazené v nižší platové třídě však lze státního zaměstnance zařadit jen s jeho souhlasem.

10. Skončení služebního poměru

Skončení služebního poměru

10.1. Obecně ke skončení služebního poměru

Výčet druhů skončení služebního poměru je taxativní (úplný).

Při skončení služebního poměru (s výjimkou skončení služebního poměru smrtí státního zaměstnance a jeho prohlášením za mrtvého) se státnímu zaměstnanci vydá potvrzení o službě a na požádání také služební posudek.

10.2. Skončení služebního poměru na základě právní události

Služební poměr skončí:

• smrtí státního zaměstnance dnem, který je v úmrtním listu uveden jako datum úmrtí,
• jeho prohlášením za mrtvého dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu 
  o prohlášení za mrtvého,
• uplynutím doby, jde­­­‑li o služební poměr na dobu určitou.

V tomto případě se o skončení služebního poměru nevede řízení ve věcech služby, ani se nevydává rozhodnutí. O skončení služebního poměru se vyhotoví záznam, jenž se založí do osobního spisu státního zaměstnance (popř. se skončení služebního poměru poznamená do osobního spisu státního zaměstnance).

10.3. Skončení služebního poměru na základě rozhodnutí služebního orgánu

Služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru jestliže,

• dvě po sobě jdoucí služební hodnocení státního zaměstnance obsahují závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících výsledků,
• státní zaměstnanec v době nejdéle 1 roku před zahájením řízení o skončení služebního poměru zaviněně zvlášť závažně porušil povinnost vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby,
• státní zaměstnanec v době nejdéle 1 roku před zahájením řízení o skončení služebního poměru zaviněně závažně porušil povinnost vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby,
• státnímu zaměstnanci bylo v období 18 měsíců před zahájením řízení o skončení služebního poměru uloženo třetí písemné napomenutí za zaviněné porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby,
• se na státního zaměstnance podle § 43 odst. 8 zákona o specifických zdravotních službách hledí jako na osobu zdravotně nezpůsobilou, nebo jako na osobu, která pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní službu, anebo jako na osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován.

Na rozhodovaní o skončení služebního poměru se vztahují ustanovení o řízení ve věcech služby (tj. i ustanovení správního řádu o správním řízení) a služební orgán rozhodování o něm nemůže přenést služebním předpisem na představené.

Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení.

Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Rozhodnutí je tzv. předběžně vykonatelné a státní zaměstnanec se jím musí řídit, i když proti rozhodnutí podá odvolání.

V případech skončení služebního poměru v důsledku zvlášť závažného porušení povinností a v důsledku fikce zdravotní nezpůsobilosti skončí služební poměr dnem doručení rozhodnutí.

V případech skončení služebního poměru z důvodu nevyhovujících výsledků služebního hodnocení, v důsledku závažného porušení povinností a v důsledku uložení třetího písemného napomenutí skončí služební poměr uplynutím doby 2 kalendářních měsíců, která začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení rozhodnutí.

10.4. Skončení služebního poměru na základě žádosti státního zaměstnance

Služební poměr skončí na základě písemné žádosti státního zaměstnance, a to uplynutím doby 2 kalendářních měsíců, která začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení žádosti.

Dohodou mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem lze sjednat dobu kratší.

Žádost o skončení služebního poměru může státní zaměstnanec vzít zpět bez souhlasu služebního orgánu jen tehdy, nedojde­­­‑li k uzavření dohody o sjednání doby kratší.

Dohodou mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem lze sjednat také dobu delší.

Nedojde­­­‑li k uzavření dohody o skončení služebního poměru uplynutím doby delší než doby 2 kalendářních měsíců, která začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení žádosti, služební poměr neskončí.

Uzavře­­­‑li státní zaměstnanec se služebním orgánem dohodu o skončení služebního poměru, služební poměr skončí dnem sjednaným v dohodě.

10.5. Skončení služebního poměru na základě dohody mezi představeným a služebním orgánem (gentlemanská dohoda)

Služební poměr může skončit ipísemnou dohodou mezi představeným a služebním orgánem.

Tuto dohodu lze uzavřít pouze s představeným, který má ze zákona stanovené funkční období (tj. s nejvyšším státním tajemníkem, státním tajemníkem, vedoucím služebního úřadu, vrchním ředitelem sekce, ředitelem sekce, personálním ředitelem sekce pro státní službu a ředitelem odboru). S vedoucím oddělením takovou dohodu uzavřít nelze. Služební poměr skončí dnem sjednaným v dohodě, nejdříve však může skončit okamžikem uzavření 
dohody.

Pokud se sjednává dohoda s představeným, který je jmenován na služebním místě v ministerstvu nebo v Úřadu vlády, lze ji sjednat pouze se souhlasem člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády.

10.6. Skončení služebního poměru ze zákona

Služební poměr skončí:

• dnem nabytí právní moci rozsudku,
  • kterým byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti anebo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,
  • kterým byl státnímu zaměstnanci pravomocně uložen trest zákazu činnosti vykonávat službu,
  • kterým byla státnímu zaměstnanci omezena svéprávnost,
• zrušením služebního poměru ve zkušební době služebním orgánem nebo státním zaměstnancem z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení služebního poměru, není­­­‑li v něm uveden den pozdější,
  • Služební orgán nesmí ve zkušební době zrušit služební poměr v době prvních 14 dnů trvání dočasné neschopnosti státního zaměstnance k výkonu služby.
• marným uplynutí lhůty pro vykonání obecné nebo zvláštní části úřednické zkoušky,
• dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zaměstnanec dovršil věk 70 let,
• marným uplynutím doby (3 měsíce), po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů,
• v případě, že státní zaměstnanec přestal splňovat předpoklad občanství členského státu Evropské unie nebo občanství státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, dnem pozbytí tohoto předpokladu,
• v případě, že státní zaměstnanec přestal splňovat předpoklad středního vzdělání s maturitní zkouškou, dnem pozbytí tohoto předpokladu, nebo
• dnem vzniku překážky výkonu služby, kdy se státní zaměstnanec stal soudcem, státním zástupcem, členem nebo kontrolorem Nejvyššího kontrolního úřadu, vyšším soudním úředníkem nebo vyšším úředníkem státního zastupitelství, vojákem z povolání nebo příslušníkem bezpečnostního sboru.

V tomto případě se o skončení služebního poměru nevede řízení ve věcech služby, ani se nevydává rozhodnutí. O skončení služebního poměru se vyhotoví záznam, jenž se založí do osobního spisu státního zaměstnance (popř. se skončení služebního poměru poznamená do osobního spisu státního zaměstnance).

10.7. Peněžitá plnění v souvislosti se skončením služebního poměru

Zákon o státní službě a Kolektivní dohoda vyššího stupně v některých případech skončení služebního poměru přiznávají státnímu zaměstnanci nárok na peněžitá plnění.

Nárok na odbytné podle § 74a vzniká státnímu zaměstnanci při skončení služebního poměru na dobu neurčitou z důvodu, že marně uplynula doba 3 měsíců, po kterou byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů. Výše odbytného se odvíjí od doby nepřetržitého trvání služebního poměru a pohybuje se ve výši jedno až sedminásobku měsíčního platu.

Nárok na odbytné podle § 115 vzniká při skončení služebního poměru v důsledku služebního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí. Výše odbytného je v tomto případě ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu.

Odbytné se vyplatí státnímu zaměstnanci jednorázově v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu následujícím po skončení služebního poměru.

V případě skončení služebního poměru na základě dohody mezi představeným a služebním orgánem podle § 73a přísluší představenému, jenž vykonával službu na témže služebním místě představeného po nepřetržitou dobu alespoň 18 měsíců, částka ve výši šestinásobku měsíčního platu. Peněžité plnění se vyplatí představenému jednorázově v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu následujícím po skončení služebního poměru.

Při prvním skončení služebního poměru po nabytí nároku na starobní důchod nebo po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se státnímu zaměstnanci přiznává odměna podle Kolektivní dohody vyššího stupně. Výše odměny se odvíjí od doby nepřetržitého trvání služebního poměru a pohybuje se ve výši 5 až 15 tisíc Kč.

11. Povinnosti a práva státních zaměstnanců

Povinnosti a práva státních zaměstnanců

11.1. Povinnosti státních zaměstnanců

Mezi povinnosti, které se vztahují na všechny státní zaměstnance po celou dobu trvání služebního poměru (i mimo služební dobu), patří:

• povinnost zachovávat při výkonu služby věrnost ČR,
• povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se státní zaměstnanec dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám (této povinnosti může být státní zaměstnanec zproštěn služebním orgánem),
• povinnost zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, tj. zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve vlastní prospěch nebo prospěch jiného či nezneužívat postavení státního zaměstnance,
• povinnost v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním úřadem,
• povinnost státního zaměstnance oznámit služebnímu orgánu, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci.

Mezi povinnosti, které se vztahují na všechny státní zaměstnance, ale pouze v době výkonu služby (v průběhu služební doby), patří:

• povinnost vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost státního zaměstnance (na újmu řádného a nestranného výkonu služby nesmí být státnímu zaměstnanci jeho víra, náboženství nebo politické přesvědčení),
• povinnost při výkonu služby dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu, služební předpisy a příkazy k výkonu služby,
• povinnost plnit služební úkoly osobně, řádně a včas,
• povinnost absolvovat adaptační proces a prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního orgánu,
• povinnost poskytovat informace o činnosti služebního úřadu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud to patří k služebním úkolům státního zaměstnance,
• povinnost zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě,
• povinnost vykonávat službu ve výběrové komisi, zkušební komisi, jako mentor a v dalších orgánech zřizovaných služebním orgánem podle služebního předpisu,
• povinnost zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve správním úřadu a při úředním jednání,
• povinnost plně využívat služební dobu k výkonu služby,
• povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými státnímu zaměstnanci služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který mu byl svěřen, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím,
• povinnost při výkonu služby z jiného místa vykonávat službu pouze na místě sjednaném v dohodě o výkonu služby z jiného místa a dodržovat podmínky sjednané v této dohodě,
• povinnost při úředním ústním nebo písemném jednání sdělit své jméno, popřípadě jména, a příjmení, služební označení a název organizačního útvaru služebního úřadu, v němž je státní zaměstnanec zařazen,
• povinnost vykonávat službu při odvracení živelní pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí anebo se podílet na zmírnění jejich bezprostředních následků,
• povinnost dodržovat pravidla etiky státních zaměstnanců.

Mezi povinnosti, které se vztahují pouze na představené, patří:

• řídit a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně hodnotit výkon služby státních zaměstnanců a podílet se na jejich služebním hodnocení,
• zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům 
  a zaměstnancům,
• poskytovat podřízeným státním zaměstnancům informace potřebné pro řádný výkon jejich služby,
• plnit vůči podřízeným zaměstnancům povinnosti vedoucího zaměstnance podle zákoníku práce

11.2. Práva státních zaměstnanců

Mezi práva státních zaměstnanců patří právo:

• na podporu služebního úřadu při výkonu služby, pokud ji státní zaměstnanec vykonává v mezích oprávnění stanovených jinými právními předpisy, zákonem o státní službě a služebními předpisy,
• na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby, včetně poskytnutí odborné literatury vztahující se k státním zaměstnancem vykonávanému oboru služby, a k činnostem, které státní zaměstnanec vykonává,
• na veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance, představeného nebo služebního orgánu,
• na absolvování přípravy k vykonání obecné a zvláštní části úřednické zkoušky a prohlubování vzdělání na náklady služebního úřadu,
• na plat a platový postup (postup v platových stupních podle dosažené započitatelné praxe),
• odmítnout vyřizovat služební úkoly, které nepatří do jeho oboru služby; toto právo státní zaměstnanec nemá, spadá­­­‑li služební úkol do působnosti organizačního útvaru, v němž je státní zaměstnanec zařazen, a při přeložení,
• odmítnout splnit služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, 
  služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně představený; toto právo státní zaměstnanec z povahy věci nemá, pokud představeného zastupuje,
• podat stížnost ve věcech výkonu služby a služebních vztazích,
• domáhat se zákonem stanoveným způsobem svých práv vyplývajících ze služebního poměru (např. podáním opravných prostředků v řízení ve věcech služby nebo námitek proti služebnímu hodnocení).

11.3. Omezení některých práv státních zaměstnanců

Pro státní zaměstnance platí zákaz členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost. Tento zákaz neplatí pouze, pokud byl státní zaměstnanec do těchto orgánů vyslán služebním orgánem v rámci výkonu služby jako zástupce státu.

Pro státní zaměstnance platí omezení výkonu jiné výdělečné činnosti. Jinou výdělečnou činnost lze vykonávat jen s předchozím písemným souhlasem služebního orgánu. Státní zaměstnanec je proto povinen ukončit jinou výdělečnou činnost než službu nebo požádat služební orgán o povolení výkonu jiné výdělečné činnosti než služby nejpozději do 3 měsíců po vzniku služebního poměru.

Předchozí písemný souhlas služebního orgánu není třeba:

• je‑li jiná výdělečná činnost vykonávána v době zařazení mimo výkon služby z důvodu výkonu funkce v odborové organizaci nebo z důvodu pozastavení služby nebo při výkonu vazby,
• jedná‑li se o činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, o činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle jiného zákona pro soud nebo jiný správní úřad než ten, ve kterém státní zaměstnanec vykonává službu, o činnost v poradních orgánech vlády a jejich orgánech, činnost v poradních nebo jiných orgánech ústředního správního úřadu nebo ve zvláštních orgánech, které podle jiného zákona vykonávají státní správu nebo
• jedná‑li se o správu vlastního majetku.

Pro představené platí zákaz výkonu funkce v politických stranách nebo v politických hnutích.

Pro některé státní zaměstnance platí zákaz konkurence. Zákaz konkurence spočívá v zákazu se po skončení služebního poměru po určitou dobu přímo nebo nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem v oboru, který je shodný s příslušným oborem služby, nebo být v pracovním nebo obdobném poměru k podnikateli v takovém oboru.

Po dobu trvání zákazu konkurence přísluší bývalému státnímu zaměstnanci peněžité vyrovnání.

11.4. Příkazy k výkonu služby

Služební úkoly je oprávněn ukládat, jejich plnění řídit a kontrolovat a za tímto účelem státním zaměstnancům dávat příkazy k výkonu služby:

• příslušný člen vlády,
• náměstek člena vlády v rozsahu stanoveném příslušným členem vlády,
• vedoucí Úřadu vlády ČR,
• představený (v rozsahu stanoveném služebním předpisem).

Domnívá­­­‑li se státní zaměstnanec, že mu byl dán příkaz k výkonu služby, který je v rozporu správním předpisem nebo služebním předpisem, upozorní na to bezprostředně nadřízeného představeného, vyššího představeného, vedoucího služebního úřadu, příslušného člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády ČR dříve, než ho začne plnit. Nedojde­­­‑li k nápravě, upozorní na tuto skutečnost písemně. Trvá­­­‑li ten, kdo příkaz vydal, i přes písemné upozornění na splnění příkazu, je povinen příkaz státnímu zaměstnanci vydat písemně. Písemné upozornění i písemný příkaz se založí do osobního spisu státního zaměstnance. O tomto postupu se neprodleně uvědomí nejvyšší státní tajemník.

Státní zaměstnanec nesmí splnit příkaz, jehož splněním by spáchal trestný čin nebo správní delikt.

11.5. Ocenění za příkladný výkon služby

Za příkladný výkon služby může služební orgán státnímu zaměstnanci přiznat ocenění v podobě písemné pochvaly nebo věcného daru v maximální hodnotě do 5000 Kč za kalendářní rok. Služební orgán může státnímu zaměstnanci také poskytnout peněžitou odměnu, a to:

• za významný skutek s projevem osobní odvahy a statečnosti,
• za poskytnutí pomoci při předcházení, likvidaci nebo odstraňování událostí, při nichž může být ohrožen majetek, zdraví nebo život,
• při životním nebo pracovním jubileu,
• při prvním skončení služebního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod

12. Porušení povinnosti státního zaměstnance

Státní zaměstnanec má povinnost dodržovat široký katalog povinností.

O porušení povinnosti státního zaměstnance rozhoduje služební orgán, resp. nadřízený služební orgán.

Státní zaměstnanec musí řádně plnit povinnosti vyplývající mu z:

• právních předpisů vztahujících se k výkonu služby,
• služebních předpisů,
• příkazů k výkonu služby ve smyslu § 84 zákona o státní službě.

Dle intenzity porušení povinnosti státního zaměstnance lze tato porušení dělit na:

• prostá porušení,
• závažná porušení,
• zvlášť závažná porušení.

12.1. Výtka

Drobné nedostatky ve službě může představený vyřídit tak, že je státnímu zaměstnanci ústně nebo písemně vytkne.

Písemná výtka se založí do osobního spisu státního zaměstnance na dobu 1 roku; po uplynutí této doby se z osobního spisu státního zaměstnance vyřadí. Proti uložení výtky se státní zaměstnanec může bránit podáním stížnosti podle § 157 zákona o státní službě, respektive podáním správní žaloby.

12.2. Písemné napomenutí

Služební orgán může státnímu zaměstnanci uložit písemné napomenutí v případě zaviněného porušení povinností státního zaměstnance vyplývajících mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby.

Písemné napomenutí lze uložit do 12 měsíců ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

Písemné napomenutí je založeno v osobním spisu státního zaměstnance po dobu 18 měsíců, po uplynutí této doby se z osobního spisu vyřadí.

Proti písemnému napomenutí nelze podat odvolání. Stejně jako v případě výtky se státní zaměstnanec může bránit podáním stížnosti podle § 157 zákona o státní službě, popř. správní žalobou.

Státní zaměstnanec má možnost podat odvolání proti rozhodnutí o skončení služebního poměru, respektive rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného, jemuž předcházelo porušení povinnosti státního zaměstnance. V rámci odvolacího řízení nadřízený služební orgán vždy přezkoumává i uložená napomenutí, a v případě, že shledá jejich nezákonnost, může je zrušit.

Písemné napomenutí nelze uložit nejvyššímu státnímu tajemníkovi, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu, pokud vykonává pravomoci nejvyššího státního tajemníka z důvodu, že služební místo nejvyššího státního tajemníka není obsazeno.

12.3. Následky porušení povinnosti státního zaměstnance

Pokud je představenému uloženo druhé písemné napomenutí v období 12 měsíců rozhodne služební orgán o jeho odvolání ze služebního místa představeného.

Služební orgán dále rozhodne o skončení služebního poměru státního zaměstnance pokud:

• státní zaměstnanec zvlášť závažně porušil povinnosti státního zaměstnance v době nejdéle 1 roku před zahájením řízení o skončení služebního poměru (nebo před doručením rozhodnutí o skončení služebního poměru, pokud je vydání rozhodnutí o skončení služebního poměru prvním úkonem v řízení); důvody zvlášť závažného porušení jsou obdobné jako důvody pro okamžité skončení pracovního poměru zaměstnavatelem - § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a blíží se definici dříve platného institutu zvlášť závažného kárného provinění, přičemž příkladmo lze uvést důvody jako neomluvená nepřítomnost státního zaměstnance, nedostavení se na nové pracoviště po převedení na jiné služební místo, požívání alkoholických nápojů ve služební době na pracovišti či vulgární, opakované a déletrvající chování vůči jiným státním zaměstnancům (vždy však v závislosti na intenzitě porušení povinnosti a dalších individuálních okolnostech),
• státní zaměstnanec závažně porušil povinnosti státního zaměstnance v době nejdéle 1 roku před zahájením řízení o skončení služebního poměru (nebo před doručením rozhodnutí o skončení služebního poměru, pokud je vydání rozhodnutí o skončení služebního poměru prvním úkonem v řízení),
• státnímu zaměstnanci bylo uloženo třetí písemné napomenutí za porušení povinnosti státního zaměstnance v období 18 měsíců před zahájením řízení o skončení služebního poměru (nebo před vydáním rozhodnutí o skončení služebního poměru, pokud je vydání rozhodnutí o skončení služebního poměru prvním úkonem v řízení).

V případě zvlášť závažného porušení povinnosti státního zaměstnance služební poměr skončí dnem doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru. V případě závažného porušení povinnosti státního zaměstnance či třetího písemného napomenutí služební poměr skončí uplynutím doby 2 kalendářních měsíců, která začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru (k poslednímu dni druhého kalendářního měsíce následujícího po dni doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru).

12.4. Postavení služební komise

Služební komise jako zvláštní orgán konkrétně rozhoduje v případě odvolání vrchního ředitele sekce, vedoucího služebního úřadu a personálního ředitele sekce pro státní službu ze služebního místa představeného, pokud mu bylo v období 12 měsíců před zahájením řízení o odvolání ze služebního místa představeného uloženo druhé písemné napomenutí za zaviněné porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby (§ 60 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě).

Služební komise dále rozhoduje o odvolání ze služebního místa představeného v případě nejvyššího státního tajemníka, státního tajemníka a personálního ředitele sekce pro státní službu, pokud vykonává pravomoci nejvyššího státního tajemníka z důvodu, že služební, místo nejvyššího státního tajemníka není obsazeno, pokud se dopustí zaviněného jednání, jímž naruší důstojnost své funkce nebo ohrozí důvěru vjeho nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování (§ 60 odst. 2 zákona o státní službě).

Služební komise rovněž rozhoduje o skončení služebního poměru všech výše uvedených státních zaměstnanců v případě zaviněného zvlášť závažného nebo závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních a dalších vnitřních předpisů a z příkazů k výkonu služby (podle § 72 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o státní službě).
Proti rozhodnutí služební komise není přípustné odvolání.

Služební komise má 5 členů. Členy jmenuje a odvolává vláda, z toho 2 členy na návrh prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a 1 člena na návrh veřejného ochránce práv.

Komisi předsedá jeden z jejích členů, kterého jmenovala vláda bez návrhu. Funkční období členů komise je 7leté, přičemž mohou být jmenování nanejvýš dvakrát za sebou.

Členem služební komise může být pouze fyzická osoba, která splňuje zákonem stanovené předpoklady. Alespoň jeden člen jmenovaný vládou bez návrhu musí splňovat požadavek na vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti právo. Odvolání člena se omezují na situace, kdy člen přestane splňovat některý z předpokladů, které jsou stanoveny pro přijetí do služebního poměru nebo se stane politicky aktivním a začne vykonávat funkci v politické straně nebo hnutí, anebo pokud o své odvolání požádá.

Agendu služební komise a její další činnosti odborně, organizačně, finančně a materiálně zabezpečuje Ministerstvo vnitra.

13. Podmínky výkonu služby

Podmínky výkonu služby

13.1. Rovné zacházení a zákaz diskriminace

Zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace zákon o státní službě upravuje formou odkazu (delegace) na úpravu obsaženou v zákoníku práce. V souladu se zákoníkem práce jsou služební orgány povinny zajišťovat rovné zacházení se všemi státními zaměstnanci, pokud jde o jejich:

• podmínky výkonu služby,
• odměňování za výkon služby a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty,
• vzdělávání,
• příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu ve službě.

V souladu se zákoníkem práce je zakázána jakákoli diskriminace. 

Zákoník práce dále odkazuje na úpravu antidiskriminačního zákona, pokud jde o:

• pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné,
• právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních (služebněprávních) vztazích.

Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy výkonu služby vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon služby; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený.

Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu.

13.2. Obecně ke služební době

Služební dobu zákon o státní službě upravuje z větší části formou odkazu (delegace) na úpravu obsaženou v zákoníku práce.

Služební dobou je doba, v níž je státní zaměstnanec povinen vykonávat službu, a doba, v níž je připraven k výkonu služby. Služební doba je v rámci týdne dělena do směn. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Státní zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny, zároveň je povinen plně využívat služební dobu k výkonu služby.

Služební dobu rozvrhuje, začátek a konec služební doby určuje služební orgán. Služebním předpisem stanoví služební orgán podrobnější pravidla pro rozvržení služební doby včetně začátku a konce služební doby a pružného rozvržení služební doby.

Služební orgán je povinen vypracovat písemný týdenní rozvrh služební doby a seznámit s ním, popř. s jeho změnou státní zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je služební doba rozvržena.

Délka stanovené týdenní služební doby činí 40 hodin týdně.

Služební orgán může na žádost státnímu zaměstnanci povolit kratší služební dobu neboli tzv. zkrácený úvazek (viz výše).

Služební doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne.

Služební orgán může stanovenou týdenní služební dobu rozvrhnout:

• rovnoměrným způsobem – v každém týdnu je rozvržena celá služební doba a množství rozvržené služební doby se v jednotlivých týdnech neliší,
• nerovnoměrným způsobem – v jednotlivých týdnech je rozvrženo vyšší, popř. nižší množství služební doby, než kolik činí stanovená týdenní služební doba, přičemž v tzv. vyrovnávacím období musí služební orgán zajistit, aby průměrná týdenní služební doba nepřesahovala stanovenou týdenní služební dobu.

13.3. Pružné rozvržení služební doby

Služební orgán může stanovit pružné rozvržení služební doby.

Pokud byla služební doba rozvržena pružně, neuplatní se toto rozvržení:

• při služební cestě,
• v době čerpání dovolené,
• při nutnosti plnění naléhavého služebního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec jsou pevně stanoveny,
• pokud tomu brání provozní důvody,
• v době důležitých osobních překážek na straně státního zaměstnance,
• případně v dalších případech stanovených služebním orgánem.

Pro případy, kdy se neuplatní pružné rozvržení služební doby, stanoví služební orgán služebním předpisem rozvržení týdenní služební doby do směn s pevně stanoveným začátkem a koncem směny.

Pružné rozvržení služební doby stanoví služební orgán buď individuálně, na základě žádosti státního zaměstnance, nebo plošně služebním předpisem.

Těhotné státní zaměstnankyni, státnímu zaměstnanci se zdravotním postižením nebo se závažným zdravotním důvodem, státnímu zaměstnanci pečujícímu o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy, osamělému státnímu zaměstnanci pečujícímu o dítě, které dosud nedosáhlo věku 15 let, nebo státnímu zaměstnanci, který pečuje o osobu blízkou, která potřebuje značnou péči nebo pomoc ze závažného zdravotního důvodu, služební orgán pružné rozvržení služební doby nepovolí pouze, pokud by to bránilo řádnému plnění úkolů služebního úřadu.

V pružném rozvržení služební doby stanoví služební orgán její základní část, tzn. dobu, po kterou je státní zaměstnanec povinen být v místě výkonu služby, a volitelnou část, tzn. dobu, jejíž začátek a konec si státní zaměstnanec volí sám. Součet základní a volitelné části služební doby v rámci jedné směny nesmí přesáhnout 12 hodin denně. Státní zaměstnanec také musí dodržovat pravidla pro pobyt na pracovišti stanovená obvykle v provozním řádu budovy služebního úřadu nebo organizačního útvaru.

V rámci pružného rozvržení služební doby musí být v tzv. vyrovnávacím období (obvykle 4 týdny nebo 1 kalendářní měsíc; nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích) dosaženo průměrné týdenní služební doby.

Pružné rozvržení služební doby nemá vliv na výměru dovolené.

13.4. Individuální rozvržení služební doby

Služební orgán může stanovit individuální rozvržení služební doby. Individuální rozvržení služební doby spočívá vodlišném určení začátku akonce směny oproti obecnému nastavení ve služebním úřadu. Individuální rozvržení služební doby může též spočívat v nerovnoměrném rozvržení týdenní služební doby do směn (např. Po – Čt jsou směny stanoveny od 7:30 do 16:15 a v Pá je směna stanovena od 7:30 do 15:00), případně v rozvržení týdenní služební doby do méně než 5 dnů v týdnu (např. 4 dny v týdnu po desetihodinových směnách) – takovému rozvržení služební doby se říká tzv. stlačený týden.

Stlačený týden je nejčastěji využíván u státních zaměstnanců, kterým byla současně povolena kratší služební doba (při úvazku 20 hodin týdně to mohou být např. 4 dny v týdnu po pětihodinových směnách).

Stlačený týden nemá vliv na výměru dovolené, ale má vliv na počet dnů poskytovaného indispozičního volna – počet dnů indispozičního volna odpovídá počtu dnů v týdnu, v nichž je vykonávána služba.

Služební úřad je povinen vést u jednotlivých státních zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce:

• odsloužené směny,
• odsloužené služby přesčas,
• odsloužené služby v noční době,
• odsloužené služby v době služební pohotovosti,
• služební pohotovosti, kterou státní zaměstnanec držel.

13.5. Služební pohotovost

Služební pohotovost je doba, kdy je státní zaměstnanec připraven k případnému výkonu služby.

Při služební pohotovosti státní zaměstnanec nevykonává službu, ale je k výkonu služby připraven, tedy je dostupný a udržuje se ve stavu umožňujícím výkon služby (např. nekonzumuje alkohol).

Služební pohotovost státnímu zaměstnanci nařizuje písemně služební orgán.

Služební pohotovost může být držena jen na místě určeném služebním orgánem, které je odlišné od pracoviště (např. v místě bydliště státního zaměstnance). Namísto přesného určení místa, kde bude služební pohotovost držena, může služební orgán určit pouze tzv. dosažitelnost tzn., že státní zaměstnanec je povinen dostavit se k výkonu služby na pracoviště do určité doby.
Za služební pohotovost přísluší státnímu zaměstnanci odměna ve výši 10 % průměrného 
výdělku.
Pokud v době služební pohotovosti vznikne potřeba vykonávat službu (plnit služební úkoly), 
považuje se služba takto konaná mimo stanovenou služební dobu za službu přesčas.

13.6. Služba přesčas

Službou přesčas je služba konaná nad stanovenou týdenní služební dobu a mimo rámec rozvrhu směn.

Službu přesčas státnímu zaměstnanci nařizuje písemně služební orgán, a to pouze výjimečně z vážných provozních důvodů.

Služební orgán může službu přesčas nařídit i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě i na dny pracovního klidu.

Maximální rozsah nařízené služby přesčas činí 8 hodin v týdnu a 150 hodin v kalendářním roce. Celková doba služby přesčas nesmí ve vyrovnávacím období činit v průměru více než 8 hodin týdně.

Za službu přesčas lze státnímu zaměstnanci poskytnout náhradní volno, dohodnou­­­‑li se na tom státní zaměstnanec se služebním orgánem, nebo pokud se poskytuje za službu přesčas konanou ve svátek, nedohodnou­­­‑li se státní zaměstnanec se služebním orgánem na poskytnutí příplatku za službu přesčas. Za čerpání náhradního volna se plat nekrátí.

Za službu přesčas přísluší státnímu zaměstnanci plat za službu přesčas a příplatek za službu přesčas. Výše příplatku je stanovena rozdílně podle toho, koná­­­‑li státní zaměstnanec službu přesčas v den, kdy obvykle koná službu, nebo v den, na který připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu.

V případě představených je plat stanoven s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Výjimkou je služba přesčas konaná v noci, v den pracovního klidu nebo v době služební pohotovosti, za kterou je služební orgán povinen plat nebo náhradní volno poskytnout.

V případě představeného, který je služebním orgánem nebo vedoucím zastupitelského úřadu, je v jeho platu přihlédnuto k veškeré službě přesčas.

13.7. Služba v noční době

Službou v noční době je služba konaná v časovém úseku mezi 22. hodinou a 6. hodinou.

Služba v noční době je z hlediska zdravotního stavu státního zaměstnance riziková. Zvláště nebezpečný je pravidelný výkon služby v noční době.

Požádá‑li těhotná státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně, která kojí, nebo státní zaměstnankyně – matka do konce devátého měsíce po porodu, která vykonává službu v noci, o převedení na jiné služební místo, na němž není služba vykonávána v noční době, služební orgán je povinen jí vyhovět.

Nástrojem pro snížení zdravotního dopadu výkonu služby v noční době je především délka směny státního zaměstnance vykonávajícího službu v noci. Délka směny státního zaměstnance konajícího službu v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Není­­­‑li to z provozních důvodů možné, musí být podle týdenního rozvrhu doby služby rozvržena doba služby tak, aby průměrná délka noční směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích při pětidenním pracovním týdnu.

Státní zaměstnanec vykonávající službu v noci musí být vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb a pro výkon služby v noci je nezbytné, aby byl státní zaměstnanec uznán schopným výkonu služby v noci dle zvláštních právních předpisů.

Za službu v noční době přísluší státnímu zaměstnanci příplatek za službu v noční době ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku.

13.8. Obecně k době odpočinku

Dobu odpočinku zákon o státní službě upravuje z větší části formou odkazu (delegace) na úpravu obsaženou v zákoníku práce.

Dobou odpočinku je doba mimo služební dobu, v níž státní zaměstnanec nevykonává službu.

13.9. Dovolená a dodatková dovolená

Výměra dovolené státních zaměstnanců činí 5 týdnů v kalendářním roce.

Státnímu zaměstnanci, který vykonává službu pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol nebo zvlášť obtížnou službu, přísluší dodatková dovolená v délce stanovené týdenní služební doby nebo v délce odpovídající kratší týdenní služební době. Dodatková dovolená musí být vyčerpána přednostně. Za dobu čerpání dodatkové dovolené přísluší státnímu zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

Státnímu zaměstnanci vzniká buď právo na celou dovolenou za kalendářní rok (pokud služební poměr trvá celý kalendářní rok), nebo právo na poměrnou část dovolené vypočtenou podle počtu týdnů, které státní zaměstnanec v kalendářním roce odsloužil [včetně doby, po kterou nekonal službu, ale která se pro účely dovolené za výkon služby považuje (v některých případech v omezeném rozsahu)].

Výpočet dovolené, na kterou vznikl státnímu zaměstnanci v daném kalendářním roce nárok, se provádí v hodinách, které se v závislosti na délce stanovené týdenní služební doby přepočítávají na dny. Dovolenou lze čerpat v týdnech, ve dnech, nebo se souhlasem státního zaměstnance v půldnech.

Dovolenou státnímu zaměstnanci nařizuje písemně služební orgán. Konkrétní určení doby čerpání dovolené je služební orgán povinen písemně oznámit státnímu zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se státním zaměstnancem na kratší době.

Z pravidla, že dobu čerpání určuje služební orgán, existují dvě výjimky:

• požádá‑li státní zaměstnankyně o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, je služební orgán povinen žádosti vyhovět (to platí i v případě, že o dovolenou požádá státní zaměstnanec tak, aby navazovala bezprostředně na skončení otcovské nebo rodičovské dovolené v rozsahu mateřské dovolené matky),
• pokud služební orgán neurčil státnímu zaměstnanci čerpání dovolené do 30. 6. následujícího kalendářního roku, má právo určit čerpání dovolené rovněž státní zaměstnanec; čerpání dovolené je státní zaměstnanec povinen písemně oznámit služebnímu orgánu alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodnou na jiné době oznámení.

Dovolená se zpravidla poskytuje vcelku do konce kalendářního roku, za který přísluší. Poskytuje­­­‑li se v několika částech, alespoň jedna část musí činit dva týdny, pokud se státní zaměstnanec a služební orgán nedohodnou jinak.

Dovolenou může služební orgán státnímu zaměstnanci určit před tím, než splní podmínky vzniku práva na dovolenou, je­­­‑li předpoklad, že je splní do konce kalendářního roku nebo do skončení služebního poměru.

S přihlédnutím k oprávněným zájmům státního zaměstnance lze na základě jeho písemné žádosti část dovolené za kalendářní rok, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce a která přesahuje 4 týdny, převést do následujícího kalendářního roku.

Za neomluveně zameškanou směnu může služební orgán státnímu zaměstnanci zkrátit dovolenou (o počet neomluveně zameškaných hodin). Při krácení dovolené musí být státnímu zaměstnanci, jehož služební poměr trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.

Za dobu čerpání dovolené přísluší státnímu zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

13.10. Nepřetržitý denní odpočinek

Služební doba státního zaměstnance musí být rozvržena tak, aby mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny absolvoval státní zaměstnanec nepřetržitý denní odpočinek po dobu nejméně 11 hodin.

Tento odpočinek může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích za předpokladu, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku v následujících případech:

• v nepřetržitém provozu,
• při nerovnoměrném rozvržení služební doby,
• při službě přesčas,
• při živelních událostech a obdobných mimořádných případech.

13.11. Nepřetržitý odpočinek v týdnu

Služební doba státního zaměstnance musí být zároveň rozvržena tak, aby v každém jednotlivém týdnu absolvoval státní zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v trvání 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem (tj. celkem po dobu nejméně 35 hodin).

Nebrání­­­‑li tomu podmínky výkonu služby, měl by být nepřetržitý odpočinek v týdnu stanoven všem státním zaměstnancům na stejný den tak, aby do něho spadala neděle.

Tento odpočinek může být zkrácen až na 24 hodin za předpokladu, že v období dvou týdnů bude činit celková délka nepřetržitých odpočinků v týdnu alespoň 70 hodin, a to v následujících případech:

• v nepřetržitém provozu,
• při nerovnoměrném rozvržení služební doby,
• při službě přesčas,
• při živelních událostech a obdobných mimořádných případech,
• u technologických procesů, které nemohou být přerušeny.

Dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu, se považují za dny pracovního klidu, při kterých je možné nařídit státnímu zaměstnanci výkon služby pouze výjimečně.

13.12. Dny pracovního klidu

Výkon služby ve dnech pracovního klidu (dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek státního zaměstnance v týdnu, a svátky podle zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu) může být státnímu zaměstnanci nařízen pouze výjimečně.

V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může být státnímu zaměstnanci nařízen pouze výkon služby následující povahy, pokud je nutný a nelze‑li tuto službu vykonat v pracovním dni:

• inventurní a závěrkové práce,
• služba konaná v nepřetržitém provozu za státního zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
• při živelních událostech a obdobných mimořádných případech,
• služba nutná se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
• služba potřebná při střežení objektů služebního úřadu.

Ve svátek může být státnímu zaměstnanci nařízen pouze výkon služby následující povahy, pokud je nutný a nelze‑li tuto služby vykonat v pracovním dni:

• inventurní a závěrkové práce,
• služba konaná v nepřetržitém provozu za státního zaměstnance, který se nedostavil na směnu nebo obecně v nepřetržitém provozu,
• při živelních událostech a obdobných mimořádných případech,
• služba nutná se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
• služba potřebná při střežení objektů služebního úřadu.

Výkon shora uvedených typů služby ve dnech pracovního klidu je přitom služební orgán oprávněn nařídit státnímu zaměstnanci nejvýše dvakrát v období 4 týdnů po sobě jdoucích.

13.13. Přestávky ve službě

Jedná se o dobu, během níž státní zaměstnanec obvykle přeruší výkon služby během směny.

Státní zaměstnanec má nejdéle po 6 hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku ve službě na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Tato přestávka se neposkytuje na začátku a konci služební doby a nezapočítává se do služební doby.

Přestávku ve službě na jídlo a oddech lze v rámci jedné směny rozdělit na více časových úseků, avšak jedna její nepřetržitá část musí činit minimálně 15 minut. Státní zaměstnanec může během přestávky opustit pracoviště.

Při činnostech, které nemohou být přerušeny, obvykle z provozních důvodů, musí být státnímu zaměstnanci i bez jejich přerušení zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo. Její výměra není pevně stanovena časovým úsekem. Tato přestávka se, na rozdíl od přestávky ve službě na jídlo a oddech, započítává do služební doby.

Má­­­‑li státní zaměstnanec při výkonu služby podle zvláštních právních předpisů právo na bezpečnostní přestávku, započítává se tato přestávka do služební doby

13.14. Překážky ve službě na straně státního zaměstnance

Státní zaměstnanec má nárok na služební volno a v některých případech na plat, nemůže­­­‑li pro překážky ve službě na straně státního zaměstnance uznané právními předpisy vykonávat státní službu, kterou by jinak vykonávat mohl a měl.

Důležité osobní překážky ve službě jsou:

• dočasná neschopnost k výkonu služby,
  • Státnímu zaměstnanci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu služby, přísluší v době prvních 14 dnů dočasné neschopnosti k výkonu služby za dny, které jsou dny výkonu služby, plat ve snížené výši, a to ve výši 60 %.
• karanténa,
  • Státnímu zaměstnanci přísluší v době prvních 14 dnů karantény za dny, které jsou dny výkonu služby, plat ve snížené výši, a to ve výši 60 %.
• mateřská nebo rodičovská dovolená
  • V době čerpání mateřské dovolené přísluší státní zaměstnankyni peněžitá pomoc v mateřství, v době čerpání rodičovské dovolené náleží státní zaměstnankyni/státnímu zaměstnanci rodičovský příspěvek.
• ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti, péče o dítě mladší 10 let, nebo jiného člena domácnosti podle zvláštních právních předpisů.

Jiné důležité osobní překážky ve službě jsou:

• vyšetření nebo ošetření,
• pracovnělékařská prohlídka, vyšetření nebo očkování související s výkonem práce,
• přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků,
• znemožnění cesty do zaměstnání,
• svatba,
• narození dítěte,
• úmrtí,
• doprovod,
• pohřeb spoluzaměstnance,
• přestěhování,
• vyhledání nového zaměstnání,
• péče o matku a dítě po porodu (pouze pro státní zaměstnance na základě prováděcího nařízení vlády k zákonu o státní službě),
• účast na svatbě sourozence nebo vnoučete (pouze pro státní zaměstnance na základě prováděcího nařízení vlády k zákonu o státní službě),
• jiné osobní překážky – doprovod dítěte do základní školy v první den jeho povinné školní docházky a zpět (pouze pro státní zaměstnance na základě prováděcího nařízení vlády k zákonu o státní službě),
• jiné osobní překážky – účast na vlastní promoci, promoci manžela, partnera, dítěte, sourozence nebo vnoučete (pouze pro státní zaměstnance na základě prováděcího nařízení vlády k zákonu o státní službě),
• jiné osobní překážky – zařízení osobních záležitostí (pouze pro státní zaměstnance na základě prováděcího nařízení vlády k zákonu o státní službě)

13.15. Překážky ve službě na straně státního zaměstnance

Překážky ve službě z důvodu obecného zájmu jsou:

•  výkon veřejné funkce,
• výkon občanské povinnosti,
• jiné úkony v obecném zájmu.
  • výkon funkce člena orgánu odborové organizace, rady zaměstnanců, volební komise, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
  • výkon jiné odborové činnosti,
  • účast na školení pořádaném odborovou organizací,
  • odběr krve, aferéza,
  • odběr dalších biologických materiálů,
  • činnost při přednášce nebo výuce včetně zkušební činnosti,
  • činnost člena Horské služby a fyzické osoby, která na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhá při záchranné akci v terénu,
  • činnost vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci 
    hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, popřípadě středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež a obdobná činnost na sportovních soustředěních dětí a mládeže,
  • činnost zprostředkovatele a rozhodce při kolektivním vyjednávání,
  • činnost dobrovolného sčítacího orgánu při sčítání lidu, domů a bytů včetně doplňujících výběrových šetření obyvatelstva,
  • činnost dobrovolného zdravotníka Červeného kříže při zajišťování 
    zdravotního dozoru při sportovní nebo společenské akci,
  • činnost při organizované zájmové tělovýchovné, sportovní nebo kulturní akci a nezbytné přípravě na ni,
  • služební volno související s brannou povinností.

Podle zákona o státní službě překážkami ve státní službě dále jsou:

• výkon funkce v odborové organizaci
  • Státní zaměstnanec po časově omezenou dobu nevykonává službu na žádném služebním místě, a to z důvodu výkonu funkce v orgánu odborové organizace, jejíž výkon vyžaduje jeho uvolnění v rozsahu stanovené služební doby.
• výkon vybraných veřejných funkcí nebo vojenského cvičení, služby v operačním nasazení nebo mimořádného cvičení
  • Státní zaměstnanec po časově omezenou dobu nevykonává službu na žádném služebním místě, a to z důvodu výkonu veřejné funkce nebo vojenského cvičení, služby v operačním nasazení nebo mimořádného cvičení, jejíž výkon vyžaduje jeho uvolnění v rozsahu stanovené služební doby.

Rozsah služebního volna při překážkách ve službě na straně státního zaměstnance a plat v době jeho čerpání jsou určeny zákonem o státní službě, zákoníkem práce a prováděcími nařízeními vlády k zákonu o státní službě a k zákoníku práce.

Překážky ve službě na straně státního zaměstnance se dělí na ty, které jsou státnímu zaměstnanci dopředu známy, a na ty, které nebyly zaměstnanci předem známy. O překážce předem známé musí státní zaměstnanec služební orgán včas uvědomit, resp. o poskytnutí služebního volna musí státní zaměstnanec služební orgán včas požádat. Pokud jde o překážky, které nebyly státnímu zaměstnanci předem známy, musí o nich státní zaměstnanec služební orgán uvědomit bez zbytečných průtahů.

13.16. Překážky ve službě na straně služebního úřadu

Státní zaměstnanec má nárok na služební volno a na plat, nemůže­­­‑li pro překážky ve službě na straně služebního úřadu vykonávat státní službu, kterou by jinak vykonávat mohl a měl.

13.17. Neplacené služební volno

Státnímu zaměstnanci může na jeho písemnou žádost služební orgán povolit čerpání neplaceného služebního volna, a to až na dobu 12 měsíců (na dobu přesahující 12 měsíců lze státnímu zaměstnanci na jeho písemnou žádost přerušit výkon služby). Na povolení čerpání neplaceného služebního volna není nárok.

13.18. Indispoziční volno

Na základě Kolektivní dohody vyššího stupně může státní zaměstnanec na základě jeho oznámení o osobních důvodech bez povinnosti předložení dokladu o důvodu nepřítomnosti čerpat indispoziční volno. Státní zaměstnanec je povinen oznámit čerpání indispozičního volna neprodleně poté, co jeho potřeba vznikne.

Indispoziční volno může být čerpáno v rozsahu 5 dnů v průběhu kalendářního roku. Čerpání je možné po jednotlivých dnech i delších časových úsecích.
Kolektivní dohoda vyššího stupně výslovně stanoví, že státním zaměstnancům, kteří mají stanovenou nebo povolenou kratší služební dobu rozvrženou jinak než do pětidenního pracovního týdne, se poskytne v kalendářním roce tolik pracovních dnů indispozičního volna, na kolik pracovních dnů v týdnu je rozvržena jejich služební doba.

Dále Kolektivní dohoda vyššího stupně stanoví, že vznikne­­­‑li státnímu zaměstnanci služební poměr bezprostředně po skončení jeho pracovního poměru v tomtéž služebním úřadu v průběhu téhož kalendářního roku, poskytne mu služební orgán indispoziční volno v rozsahu zkráceném o rozsah indispozičního volna čerpaného v témže kalendářním roce před skončením jeho pracovního poměru.

Za dobu čerpání indispozičního volna se státnímu zaměstnanci plat nekrátí.

13.19. Náhrady výdajů v souvislosti s výkonem služby

Náhrady výdajů v souvislosti s výkonem služby zákon o státní službě upravuje formou odkazu (delegace) na úpravu obsaženou v zákoníku práce.

Výslovně je však vyloučena možnost jakéhokoliv ujednání o poskytování cestovních náhrad v kolektivní dohodě.

Zákoník práce stanoví rozsah a podmínky náhrad.

Cestovními výdaji, za které poskytuje služební úřad státnímu zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou státnímu zaměstnanci při:

• služební cestě,
• cestě mimo sídlo služebního úřadu, organizačního útvaru, místo, ze kterého státní zaměstnanec nejčastěji začíná cesty za účelem výkonu služby, nebo místo výkonu služby z jiného místa (tzv. cesta mimo pravidelné pracoviště),
• výkonu služby v zahraničí.

Cestovní náhrady při služební cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště jsou:

• náhrada jízdních výdajů,
• náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
• náhrada výdajů za ubytování,
• náhrada zvýšených stravovacích výdajů (stravné),
• náhrada nutných vedlejších výdajů.

Právo na cestovní náhrady není vázáno na výkon služby, ale na dobu trvání služební cesty nebo cesty mimo pravidelné pracoviště.

Náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy a taxislužby přísluší státnímu zaměstnanci v prokázané výši.

Použije­­­‑li státní zaměstnanec se souhlasem služebního orgánu místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní prostředek, včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého služebním úřadem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.

Použije­­­‑li státní zaměstnanec na žádost služebního orgánu silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého služebním úřadem, přísluší mu za každý 1 km jízdy tzv. základní náhrada (kterou zákoník práce rozlišuje podle typu vozidla) a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.

Při cestách mimo pravidelné pracoviště za použití místní hromadné dopravy státní zaměstnanec jízdní výdaje prokazovat nemusí, neboť mu služební úřad poskytuje náhradu jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného platného v době konání cesty.

Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny státnímu zaměstnanci přísluší, trvá­­­‑li služební cesta déle než 7 kalendářních dnů.

Náhrada výdajů za ubytování, které vynaložil v souladu s podmínkami služební cesty, státnímu zaměstnanci přísluší v prokázané výši.

Stravné státnímu zaměstnanci přísluší, trvá­­­‑li služební cesta déle než 5 hodin. Výši stravného stanoví zákoník práce paušálními částkami (státní zaměstnanec nemusí prokazovat, jaké výdaje spojené se stravováním mu na služební cestě vznikly, ani zda se vůbec stravoval).

Jestliže je státnímu zaměstnanci během služební cesty poskytnuto bezplatné jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, stravné se za každé takto poskytnuté bezplatné jídlo snižuje.

Náhrada nutných vedlejších výdajů přísluší státnímu zaměstnanci v prokázané výši.

Nemůže­­­‑li státní zaměstnanec výši výdajů prokázat, avšak prohlásí­­­‑li je, přísluší mu náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání služební cesty.

Cestovní náhrady při zahraniční služební cestě jsou:

• náhrada jízdních výdajů,
• náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
• náhrada výdajů za ubytování,
• zahraniční stravné,
• náhrada nutných vedlejších výdajů.

Při zahraniční služební cestě vzniká státnímu zaměstnanci za část této cesty po území ČR právo na stejné náhrady jako při služební cestě a za část zahraniční služební cesty, která je vykonaná v zahraničí, vzniká státnímu zaměstnanci právo na cestovní náhrady v cizí měně.

Rozhodná doba je doba překročení státní hranice ČR nebo odlet a přílet letadla.

Zákoník práce stanoví některé odchylky úpravy cestovní náhrad při zahraniční služební cestě od úpravy cestovních náhrad při služební cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště.

Služební úřad např. může státnímu zaměstnanci poskytnout kapesné k úhradě neprokázaných výdajů až do výše 40 % zahraničního stravného.

Služební úřad je povinen státnímu zaměstnanci poskytnout zúčtovatelnou zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad (pokud se služební orgán se státním zaměstnancem nedohodne, že záloha poskytnuta nebude).

Jestliže se služební orgán nedohodne se státním zaměstnancem na jiné době, je státní zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů ode dne skončení služební cesty předložit služebnímu orgánu písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit nevyúčtovanou zálohu, pokud mu byla poskytnuta.

Jestliže se služební orgán nedohodne se státním zaměstnancem na jiné době, je služební orgán povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování cestovních náhrad.

13.20. Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby

Cílem úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby je předcházení a omezování rizik ohrožujících životy a zdraví státních zaměstnanců, která se týkají výkonu služby.

Problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zákon o státní službě upravuje formou odkazu (delegace) na úpravu obsaženou v zákoníku práce (a dále v zákoně o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v zákoně o ochraně veřejného zdraví a v zákoně o specifických zdravotních službách).

V rámci předcházení ohrožení života a zdraví při výkonu služby má služební úřad zejména tyto povinnosti:

• zajistit bezpečnost a ochranu zdraví státních zaměstnanců při výkonu služby s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu služby. Povinnost služebního úřadu zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.
• vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující prostředí výkonu služby a podmínky výkonu služby vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a přijímáním opatření k předcházení rizikům,
• soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy prostředí výkonu služby a podmínek výkonu služby, zjišťovat jejich příčiny a zdroje,
• přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace státních zaměstnanců,
• nepřipustit, aby státní zaměstnanec vykonával zakázané činnosti a činnosti, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti,
• zajistit státním zaměstnancům poskytnutí první pomoci,
• zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích,
• zajistit státním zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech 
  k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.

Služební úřad má dále povinnosti při služebních úrazech a nemocech z povolání, a to zejména:

• objasnit příčiny a okolnosti vzniku služebního úrazu,
• vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech,
• vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech služebních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění státního zaměstnance s dočasnou neschopností k výkonu služby delší než 3 kalendářní dny, nebo k úmrtí státního zaměstnance,
• ohlásit služební úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím,
• přijímat opatření proti opakování služebních úrazů,
• vést evidenci státních zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na pracovištích služebního úřadu,
• uplatnit taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání.

Formou odkazu (delegace) na úpravu obsaženou v zákoníku práce jsou dále upraveny práva a povinnosti státního zaměstnance.

Zákon o státní službě ve spojení se zákoníkem práce upravují rovněž účast státních zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, a to přímo či prostřednictvím odborové organizace a zástupců státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

13.21. Podmínky pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby a výkon služby z jiného místa

Sladěním rodinného a osobního života s výkonem státní služby se rozumí skloubení služební stránky života státního zaměstnance s rodinnou a osobní stránkou. Cílem je nalezení rovnováhy mezi řádným výkonem služby v zájmu státu a poskytnutím dostatečného prostoru pro osobní a rodinný život státního zaměstnance a uspokojování jeho soukromých potřeb. Služební úřad je povinen vytvářet podmínky pro slaďování.

Mezi nástroje slaďování patří:

• změna rozvržení služební doby,
• povolení kratší služební doby,
• výkon služby z jiného místa (tzv. home office).
  • Při výkonu služby z jiného místa vykonává státní zaměstnanec službu z dohodnutého místa, odlišného od místa pravidelného výkonu služby (zpravidla z domova). Výkon služby z jiného místa je možný na základě dohody o výkonu služby z jiného místa uzavřené mezi služebním orgánem a státním zaměstnancem, ve které se sjednají podmínky výkonu služby. Práci z jiného místa nelze umožnit státním zaměstnancům, kteří
    • vykonávají správní činnosti spočívající z převážné části v osobním kontaktu s osobami, který nelze nahradit jiným způsobem komunikace (typicky zaměstnanci na 
      přepážkách),
    • vykonávají činnosti, pro jejichž výkon je nezbytné užití věcí nebo informací, u kterých právní předpis nebo jejich povaha vylučuje nakládání mimo pracoviště.
• zřizování mateřských škol, využívání mateřských škol jiného zřizovatele,
• zřizování dětských skupin, využívání dětských skupin jiného zřizovatele,
• zřizování prostor sloužících ke krátkodobému využití a pobytu dětí,
• placené překážky ve službě na straně státního zaměstnance nad rámec překážek podle zákoníku práce,
• neplacené služební volno,
• indispoziční volno,
• právo odpojit se,
  • Státní zaměstnanec má mimo služební dobu právo přerušit svou aktivitu (odhlásit se) v digitálních nástrojích či aplikacích sloužících ke služební komunikaci nebo k plnění služebních úkolů.
• zřízení doplňkového služebního místa (resp. doplňkových služebních míst).

14. Úřednická zkouška

Úřednická zkouška je jedním z nástrojů profesionalizace státní služby.

Úřednickou zkoušku je povinen vykonat každý státní zaměstnanec, a to pro každý obor služby, který je systemizovaný na jím obsazeném služebním místě. Účast na úřednické zkoušce se považuje za výkon služby.

Úřednická zkouška je tvořena dvěma samostatnými částmi, částí obecnou a zvláštní. Obecnou část úřednické zkoušky je státní zaměstnanec povinen vykonat nejpozději do 9 měsíců ode dne vzniku služebního poměru.

Dnem, kdy marně uplynula (9měsíční) lhůta pro vykonání obecné části úřednické zkoušky služební poměr státního zaměstnance ze zákona skončí. Zvláštní část úřednické zkoušky je státní zaměstnanec povinen vykonat nejpozději do:

• 18 měsíců ode dne vzniku služebního poměru,
  • Dnem, kdy marně uplynula (18měsíční) lhůta pro vykonání zvláštní části úřednické zkoušky služební poměr státního zaměstnance ze zákona skončí.
• 18 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat službu v jiném nebo dalším oboru služby.
  • Tato lhůta se státnímu zaměstnanci prodlužuje o dobu celodenních překážek ve službě, pro které státní zaměstnanec nekoná službu. V případě, že státní zaměstnanec nevykoná úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky nejpozději do 18 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat službu v jiném nebo dalším oboru státní služby, za předpokladu, že dosud ještě nevykonal úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky pro obor státní služby, k jehož výkonu byl zařazen nebo jmenován při přijetí do služebního poměru, skončí jeho služební poměr ze zákona [§ 74 odst. 1 písm. e) zákona o státní službě] dnem, kdy marně uplynula lhůta pro vykonání zvláštní části úřednické zkoušky v jiném nebo dalším oboru státní služby. V případě, že státní zaměstnanec nevykoná úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky nejpozději do 18 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat službu v jiném nebo dalším oboru služby, za předpokladu, že již dříve vykonal úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky pro obor služby, k jehož výkonu byl zařazen nebo jmenován při přijetí do služebního poměru, bude převeden na jiné služební místo [dle § 61 odst. 1 písm. h)].

Služební orgán státnímu zaměstnanci na jeho žádost umožní vykonat obecnou a zvláštní část úřednické zkoušky. O termínu jejího konání státního zaměstnance písemně vyrozumí nejméně 15 dní přede dnem konání příslušné části úřednické zkoušky.

Obecná část úřednické zkoušky se koná formou písemného testu obsahujícího 30 informačním systémem o státní službě náhodně vygenerovaných zkušebních otázek ze souboru 300 zkušebních otázek. Ke každé otázce jsou přiřazeny 3 odpovědi, přičemž vždy právě jedna odpověď je správná.

Písemný test obecné části úřednické zkoušky trvá 30 minut. Účelem obecné části úřednické zkoušky je ověřit, zda státní zaměstnanec má potřebné znalosti organizace a činnosti veřejné správy, práv, povinností a etických pravidel státních zaměstnanců, právních předpisů obecně dopadajících na činnost státní správy a práva Evropské unie.

Provedení obecné části úřednické zkoušky zabezpečuje sekce pro státní službu Ministerstva vnitra. Státní zaměstnanec koná obecnou část úřednické zkoušky na svém služebním úřadu, jedná­­­‑li se o konání na náklady služebního úřadu, a v případě, kdy nevykonal úspěšně ani opakovanou úřednickou zkoušku na náklady služebního úřadu, může další pokusy konat na vlastní náklady na sekci pro státní službu.

Po úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky se koná zvláštní část úřednické zkoušky. Ta probíhá formou ústní zkoušky (v českém jazyce) před tříčlennou zkušební komisí a zkoušený si losuje 3 zkušební okruhy ze seznamu 20 zkušebních okruhů. Zvláštní část úřednické zkoušky trvá zpravidla nejdéle 60 minut, z čehož nejméně 15 minut a maximálně 30 minut má zkoušený na přípravu. Účelem zvláštní části úřednické zkoušky je ověřit, zda státní zaměstnanec má potřebné znalosti a je dostatečně odborně připraven pro výkon služby v oboru služby, v němž vykonává službu.

Provedení zvláštní části úřednické zkoušky zabezpečuje ústřední správní úřad, který je garantem příslušného oboru služby, ve spolupráci se služebním úřadem, kde je služebně zařazen zkoušený státní zaměstnanec.

Každou část úřednické zkoušky lze na náklady služebního úřadu opakovat pouze jednou.

Po úspěšném vykonání jak obecné, tak zvláštní části úřednické zkoušky, je vystaveno osvědčení o úspěšném vykonání obecné či zvláštní části úřednické zkoušky, v opačném případě je vyhotovena zpráva o neúspěšném vykonání obecné či zvláštní části úřednické zkoušky.

Obecnou část úřednické zkoušky není povinen vykonat ten, jenž vykonal zkoušku vstupního vzdělávání úředníka územního samosprávného celku (podle dřívější právní úpravy obecná část zkoušky zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků), která je ze zákona rovnocenná obecné části úřednické zkoušky.

Zvláštní část úřednické zkoušky není povinen vykonat ten, jenž vykonal jinou, zvláštní části úřednické zkoušky rovnocennou zkoušku.

Služební úřad umožní v kalendářním roce státnímu zaměstnanci vykonat bezúplatně (na náklady služebního úřadu) zvláštní část úřednické zkoušky včetně jednoho opakování v nejvýše dvou jiných oborech státní služby, než je obor, ve kterém vykonává službu. I v tomto případě se účast na úřednické zkoušce považuje za výkon služby.

15. Adaptační proces a vzdělávání

Adaptační proces a vzdělávání

15.1. Adaptační proces

Adaptační proces je soubor opatření usnadňujících nástup státního zaměstnance do služby s cílem zkrátit období potřebné pro dosažení výkonu služby. Probíhá zpravidla po dobu 6 měsíců, nejméně však po dobu 60 dnů.

Státnímu zaměstnanci poskytuje pomoc a podporu při plnění služebních úkolů mentor, kterého určuje služební orgán.

Služební orgán stanoví služebním předpisem rozsah, obsah, formu a průběh adaptačního procesu.

15.2. Prohlubování vzdělání

Těžištěm vzdělávání státních zaměstnanců je prohlubování vzdělání, které se zaměřuje se na další odborný růst státního zaměstnance v jím vykonávaném oboru služby a v oblastech potřebných pro plnění úkolů a cílů organizačního útvaru, popřípadě služebního úřadu, v němž je státní zaměstnanec zařazen, včetně jeho osobního rozvoje.

Prohlubování vzdělání je zákonným právem i povinností státního zaměstnance. Rozsah, obsah, formu a průběh prohlubování vzdělání státního zaměstnance určuje služební orgán.

Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se považuje za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat. Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese výlučně služební úřad.

Zákon o státní službě prohlubování vzdělání člení na:

• vstupní vzdělávání úvodní a následné
• průběžné vzdělávání odborné a ostatní
• vzdělávání představených
• jazykové vzdělávání.

Služební orgán, resp. bezprostředně nadřízený představený v součinnosti se služebním orgánem je oprávněn vyhodnotit (kontrolovat) výsledky vzdělávání, např. prostřednictvím služebního hodnocení.

Porušení povinnosti státního zaměstnance účastnit se za určených podmínek prohlubování vzdělání je možné považovat za zaviněné porušení povinností státního zaměstnance vyplývajících mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby.

V každém služebním úřadu služební orgán stanoví vlastním služebním předpisem další, detailnější pravidla a postupy při identifikaci vzdělávacích potřeb, plánování, uskutečňování a vyhodnocování vzdělávání.

15.3. Zvýšení vzdělání

Státní zaměstnanec si může i zvýšit vzdělání na náklady služebního úřadu (přičemž zvýšením vzdělání se rozumí též jeho rozšíření). Ke zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu včetně služebního volna k tomuto vzdělání je však třeba povolení služebního orgánu a rozhodnutí o takovém povolení služební orgán nemůže přenést na představené.

Zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu je možné výlučně:

• studiem na střední škole
• studiem na vyšší odborné škole
• studiem na vysoké škole včetně programu celoživotního vzdělávání
• vysláním na studijní pobyt.

Státnímu zaměstnanci, kterému bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu, vzniká závazek spočívající v případě studia na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole v povinnosti setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia a v případě vyslání na studijní pobyt v povinnosti setrvat po skončení studijního pobytu setrvat ve služebním poměru po dobu 1 až 5 let podle výše vynaložených nákladů (takový závazek u studijního pobytu prvně vzniká, když náklady přesáhnou částku 20000 Kč).

Nesplní­­­‑li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru po stanovenou dobu, je povinen uhradit služebnímu úřadu náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt anebo jejich poměrnou část, splní­­­‑li tento závazek jen z části. Povinnost uhradit náklady mu vznikne i tehdy, jestliže jeho služební poměr skončí v průběhu studia nebo vyslání na studijní pobyt.

15.4. Služební volno k individuálním studijním účelům

Státnímu zaměstnanci přísluší v kalendářním roce služební volno k individuálním studijním účelům (studijní volno) v rozsahu 5 dnů výkonu služby. Za dobu čerpání studijního volna se státnímu zaměstnanci plat nekrátí, ale náklady vynaložené na dosažení individuálního studijního účelu nese sám státní zaměstnanec.

Toto studijní volno lze především čerpat:

• za účelem získávání nebo zdokonalování odborných znalostí a dovedností týkajících se služebního místa státního zaměstnance, oboru služby, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, a působnosti organizačního útvaru, v němž je jeho služební místo zařazeno,
• za účelem přípravy na vykonání úřednické zkoušky pro obor služby, který je stanoven pro služební místo zařazené v témže organizačním útvaru, v němž je zařazeno i služební místo státního zaměstnance.

Studijní volno lze dále čerpat:

• za účelem získávání nebo zdokonalování odborných znalostí a dovedností v zájmu služebního úřadu a v zájmu státu,
• za účelem přípravy na vykonání úřednické zkoušky pro jiný obor služby, který není stanoven pro služební místo zařazené v témže organizačním útvaru, v němž je zařazeno služební místo státního zaměstnance.

Studijní volno je podmíněno povolením služebního orgánu. Rozhodující je přitom posouzení, zda zamýšlené získání konkrétních znalostí a dovedností je skutečně v zájmu služebního úřadu či státu, a též se přihlíží k aktuálnímu stavu plnění úkolů služebního úřadu. Musí ovšem jít o takové vzdělávání, jež směřuje k získání kompetencí (znalostí a dovedností), které státní zaměstnanec sice bezpodmínečně a nezbytně nutně nepotřebuje pro výkon služby na aktuálně zastávaném služebním místě, avšak tím, že rozšíří jeho znalosti a dovednosti, státnímu zaměstnanci umožní obnovit, udržet nebo v obecném smyslu prohloubit či zvýšit si kvalifikaci, jež je v zájmu státní služby.

16. Náhrada majetkové a nemajetkové újmy

Náhrada majetkové a nemajetkové újmy

16.1. Obecně k náhradě majetkové a nemajetkové újmy

Obecně bývá odpovědnost vymezována jako sekundární právní povinnost, která vzniká tomu, kdo svým aktivním jednáním nebo pasivním opominutím porušil primární právní povinnost vyplývající pro něho ze zákona nebo i z určité právní skutečnosti.

Účelem odpovědnostního závazku je náprava (reparace) újmy, která vznikla porušením práva postiženému subjektu.

Předcházení vzniku majetkové a nemajetkové újmy a náhrada majetkové a nemajetkové újmy vzniklé služebnímu úřadu nebo státnímu zaměstnanci se řídí zákoníkem práce, resp. části jedenáctou zákoníku práce.

Pro označení majetková újma užívá zákoník práce (na základě zavedené legislativní zkratky) termín škoda. Z tohoto důvodu jsou v rámci učebního textu termíny majetková újma a škoda nadále užívány ve shodném významu.

Odpovědnost státního zaměstnance za majetkovou újmu je zásadně odpovědností subjektivní, tj. odpovědností závislou na zavinění. Služební úřad je povinen vyčíslit škodu a určit výši její náhrady.

Odpovědnost služebního úřadu za majetkovou nebo nemajetkovou újmu je naopak odpovědností objektivní, tj. odpovědností bez zřetele na zavinění. V tomto ohledu není podstatné, zda státnímu zaměstnanci způsobí majetkovou nebo nemajetkovou újmu služební úřad, jiný státní zaměstnanec, nebo třetí osoba.

Dojde­­­‑li služební úřad a státní zaměstnanec v rámci projednávání nároků ke shodě nad způsobem náhrady majetkové nebo nemajetkové újmy, bude výsledkem uzavření písemné dohody mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem tohoto služebního úřadu.

Odmítne­­­‑li však státní zaměstnanec nebo služební úřad odpovědný za majetkovou nebo nemajetkovou újmu podle zákoníku práce uznat svou povinnost k náhradě majetkové nebo nemajetkové újmy nebo ji po výzvě nenahradí, nárok na náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy se uplatní na základě žaloby podané u obecného soudu.

16.2. Předcházení vzniku majetkové a nemajetkové újmy – prevence

Povinnosti při předcházení vzniku majetkové a nemajetkové újmy jsou stanoveny jak služebnímu úřadu (§ 248 zákoníku práce), tak státnímu zaměstnanci (§ 249 zákoníku práce).

Služební úřad má obecnou prevenční povinnost. Je povinen zajišťovat státním zaměstnancům takové podmínky pro výkon služby, aby mohli řádně plnit své služební úkoly bez ohrožení zdraví a majetku. Zároveň je povinen činit opatření k odstranění zjištěných závad.

Služební úřad je oprávněn za účelem ochrany majetku v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které státní zaměstnanci do služebního úřadu vnášejí nebo ze služebního úřadu odnášejí, popřípadě provádět prohlídky státních zaměstnanců.

Státní zaměstnanec má obecnou prevenční povinnost. Je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě, nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení.

Státní zaměstnanec je povinen upozornit nadřízeného představeného na hrozící škodu nebo nemajetkovou újmu. Zjistí­­­‑li státní zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné podmínky pro výkon služby, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému představenému.

Státní zaměstnanec je povinen bezodkladně zakročit, je­­­‑li toho třeba k odvracení škody hrozící služebnímu úřadu.

Povinnost k zákroku vzniká za situace, kdy škoda hrozí natolik bezprostředně, že již nepostačuje na škodu pouze upozornit. Povinnost zakročit státní zaměstnanec nemá, buď brání‑li mu v tom důležitá okolnost, nebo jestliže by zákrokem vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jinou fyzickou osobu.

16.3. Povinnosti státního zaměstnance k náhradě majetkové újmy

Obecná odpovědnost: Obecná povinnost státního zaměstnance nahradit škodu

Předpokladem obecné povinnosti státního zaměstnance nahradit škodu je:

•  porušení právní povinnosti státním zaměstnancem při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním služebních úkolů,
• vznik škody na straně služebního úřadu,
• příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody,
• zavinění státního zaměstnance.

Státní zaměstnanec je povinen nahradit služebnímu úřadu skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením věci v předešlý stav.

Byla­­­‑li škoda způsobena z nedbalosti, státní zaměstnanec nahradí až čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku.

Byla­­­‑li škoda způsobena v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek, státní zaměstnanec nahradí celou škodu.

Byla­­­‑li škoda způsobena úmyslně, státní zaměstnanec nahradí celou škodu i ušlý zisk.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit škodu vzniklou nesplněním povinnosti k odvrácení škody

Nesplní­­­‑li státní zaměstnanec povinnost k odvrácení škody tím, že vědomě neupozorní představeného na škodu hrozící služebnímu úřadu nebo nezakročí proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může služební úřad požadovat, aby se státní zaměstnanec podílel na náhradě škody, která byla služebnímu úřadu způsobena (služební úřad však musí nejprve uplatnit škodu na přímém škůdci).

Státní zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící služebnímu úřadu nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

Státní zaměstnanec nahradí až trojnásobek průměrného měsíčního výdělku.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit schodek na svěřených hodnotách

Předpokladem odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je státní zaměstnanec povinen vyúčtovat, je:

• existence písemné dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených 
  zaměstnanci k vyúčtování (dohoda o hmotné odpovědnosti) a na tuto dohodu navazující skutečné svěření hodnot státnímu zaměstnanci k vyúčtování, Mezi hodnoty, které se svěřují státnímu zaměstnanci k vyúčtování, patří hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu (např. kolkové známky, stravenky apod.).
• vznik schodku na svěřených hodnotách, schodek na svěřených hodnotách se zjišťuje zpravidla provedením inventury, kdy se porovnává 
  fyzický stav se stavem účetním.
• předpokládané zavinění (presumpce zavinění), kdy se jedná o vyvratitelnou právní domněnku umožňující státnímu zaměstnanci zprostit se odpovědnosti za schodek zcela nebo zčásti, prokáže­­­‑li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

Vznikne­­­‑li schodek na svěřených hodnotách, státní zaměstnanec je povinen nahradit škodu v plné výši.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit škodu vzniklou ztrátou svěřených věcí

Předpokladem odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí je:

• existence písemného potvrzení, resp. písemné dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí a související fyzické svěření věci,
• Mezi věci, které se svěřují státnímu zaměstnanci, patří nástroje, ochranné pracovní prostředky a jiné obdobné věci.
• Věc, jejíž cena nepřesahuje 50000 Kč je státnímu zaměstnanci svěřena na základě písemného potvrzení. Věc, jejíž cena přesahuje 50000 Kč je státnímu zaměstnanci svěřena na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.
• škoda ve formě ztráty svěřené věci,
• předpokládané zavinění (presumpce zavinění), kdy se jedná o vyvratitelnou právní domněnku umožňující státnímu zaměstnanci zprostit se odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zcela nebo zčásti, prokáže­­­‑li, že ke ztrátě svěřených věcí došlo zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

V případě vzniku škody způsobené ztrátou svěřených věcí je státní zaměstnanec povinen nahradit škodu v plné výši.

16.4. Povinnosti služebního úřadu k náhradě majetkové a nemajetkové újmy

Obecná odpovědnost: Obecná povinnost služebního úřadu nahradit škodu

Předpokladem obecné povinnosti služebního úřadu nahradit škodu je:

• porušení právních povinností nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům kýmkoliv, (např. i třetí osobou bez vztahu ke služebnímu úřadu),
• škoda, která vznikla státnímu zaměstnanci při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,
• příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům a vznikem škody při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním

Služební úřad odpovídá státnímu zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění služebních úkolů služebního úřadu jiní státní zaměstnanci jednající jménem služebního úřadu.
Předpokladem odpovědnosti v tomto případě je:

• porušení právních povinností v rámci plnění služebních úkolů služebního úřadu zaměstnanci jednajícími jeho jménem,
• škoda, která vznikla státnímu zaměstnanci i jinak, než při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,
• příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody.

Služební úřad je povinen nahradit státnímu zaměstnanci skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením věci v předešlý stav. Byla­­­‑li škoda způsobena státnímu zaměstnanci úmyslně, může požadovat rovněž náhradu ušlého zisku.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit škodu vzniklou státnímu zaměstnanci při odvracení škody

Služební úřad je povinen nahradit státnímu zaměstnanci věcnou škodu, kterou utrpěl státní zaměstnanec při odvracení škody hrozící služebnímu úřadu nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, a účelně vynaložené náklady, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním státního zaměstnance a státní zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem.

Služební úřad je povinen nahradit státnímu zaměstnanci skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením věci v předešlý stav.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit škodu vzniklou státnímu zaměstnanci na odložených věcech

Povinností služebního úřadu je zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které státní zaměstnanci obvykle nosí do služby.

Služební úřad je povinen státnímu zaměstnanci nahradit škodu na věcech, které se obvykle nosí do služby a které si státní zaměstnanec odložil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.

Právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí státní zaměstnanec služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

V případě škody na věcech, které se obvykle nosí do služby a které si zaměstnanec odložil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém, je služební úřad povinen nahradit státnímu zaměstnanci skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením věci v předešlý stav.

V případě škody na věcech, které se obvykle do služby nenosí a které služební úřad nepřevzal do zvláštní úschovy, je služební úřad povinen nahradit škodu do částky 10000 Kč. Naopak škodu v plné výši je služební úřad povinen nahradit v případě, kdy byly věci odloženy ve zvláštní úschově nebo jestliže škodu na věcech způsobil jiný zaměstnanec služebního úřadu.

Zvláštní odpovědnost: Povinnost nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou služebním úrazem nebo nemocí z povolání

Předpokladem odpovědnosti služebního úřadu za škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání je:

• vznik (existence) služebního úrazu nebo nemoci z povolání,
  • Služebním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt státního zaměstnance, došlo‑li ­­­k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který státní zaměstnanec utrpěl pro plnění služebního úkolu. Naopak služebním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do služby a zpět.
  • Nemocí z povolání se rozumí nemoc uvedená v nařízení vlády, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.
•  vznik (existence) škody nebo nemajetkové újmy,
• příčinná souvislost mezi služebním úrazem nebo nemocí z povolání a vznikem škody nebo nemajetkové újmy (musí být najisto postaveno, že bez služebního úrazu nebo nemoci z povolání by škoda nebo nemajetková újma nevznikla). 

Služební úřad je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

Za utrpěný služební úraz nebo po zjištění nemoci z povolání náleží státnímu zaměstnanci tyto náhrady:

• náhrada za ztrátu na výdělku po dobu neschopnosti k výkonu služby,
• náhrada za ztrátu na výdělku po skončení neschopnosti k výkonu služby,
• náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění,
• účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
• jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví státního zaměstnance,
• náhrada věcné škody.

V případě úmrtí státního zaměstnance následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání pak náleží pozůstalým tyto náhrady:

• náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem
• náhrada nákladů na výživu pozůstalých
• jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých
• náhrada věcné škody.

16.5. Povinnost služebního úřadu k náhradě majetkové újmy způsobenou státnímu zaměstnanci pro výkon služby

Jedná se o zvláštní úpravu pouze v zákoně o státní službě.

Služební úřad nahradí majetkovou újmu způsobenou státnímu zaměstnanci, pokud mu tato újma byla způsobena pro výkon služby.

Předpokladem odpovědnosti v tomto případě je:

• výkon služby státního zaměstnance, který byl příčinou jednání třetí osoby (škůdce),
• škoda, která vznikla na majetku státního zaměstnance, a byla způsobena pro výkon služby,
• příčinná souvislost mezi výkonem služby státním zaměstnancem a vznikem škody na jeho majetku.

Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu a není­­­‑li to možné, anebo žádá­­­‑li to státní zaměstnanec, hradí se škoda v penězích. Služební úřad hradí skutečnou škodu a ušlý zisk.

16.6. Povinnost služebního úřadu k náhradě majetkové a nemajetkové újmy osobě, která poskytla státnímu zaměstnanci pomoc

Jedná se o zvláštní úpravu pouze v zákoně o státní službě.

Služební úřad nahradí majetkovou nebo nemajetkovou újmu osobě, která poskytla státnímu zaměstnanci na jeho žádost nebo s jeho vědomím pomoc při plnění jeho služebních úkolů.

Této odpovědnosti se zprostí jen tehdy, způsobí­­­‑li si poškozený tuto újmu úmyslně.

Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu a není­­­‑li to možné, anebo žádá-­­li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí­­­‑li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Služební úřad hradí skutečnou škodu a ušlý zisk.

17. Odměňování

Odměňování

17.1. Obecně k odměňování

Zákon o státní službě neobsahuje ucelený systém odměňování státních zaměstnanců.

Obecně stanoví, že odměňování státních zaměstnanců se řídí zákoníkem práce, avšak dále tento systém odměňování doplňuje o některá další pravidla, resp. odchylky.

O odměňování se rozhoduje v řízení ve věcech služby. Výjimkou je poskytnutí odměny a stanovení platu, je­­­‑li předmětem změna výše platového tarifu v důsledku změny výše platových tarifů stanovených nařízením vlády nebo zařazení státního zaměstnance do vyššího platového stupně v důsledku dosažení délky započitatelné praxe stanovené pro vyšší platový stupeň.

Státnímu zaměstnanci náleží za výkon služby plat. Plat se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti služby, podle podmínek služby, podle výkonnosti ve službě a výsledků výkonu služby. Plat je splatný po vykonání služby, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo státnímu zaměstnanci právo na plat. Plat tvoří složky platu.

17.2. Platový tarif

Platový tarif je základní nárokovou složkou platu státních zaměstnanců.

Platový tarif je stanoven:

• pro platovou třídu, ve které je zařazeno služební místo státního zaměstnance, popř. pro platovou třídu stanovenou pro služební místo představeného, na které byl státní zaměstnanec jmenován,
• pro platový stupeň, do kterého je zařazen.

Platové tarify jsou stanovovány podle stupnic platových tarifů. V případě státní služby se uplatňuje 6. až 16. platová třída.

Služební místo se klasifikuje platovou třídou podle nejnáročnější činnosti, která je na něm vykonávána, nebo podle nejnáročnější činnosti, která je vykonávána v organizačním útvaru nebo služebním úřadu, jedná‑li se o služební místo představeného.

V případě státní služby se uplatňuje 12 platových stupňů.

Státní zaměstnanec se zařazuje do platového stupně podle započitatelné praxe a míry jejího zápočtu.

Státnímu zaměstnanci se k dosažené započitatelné praxi přičte doba 5 let, pokud podle závěrů alespoň dvou po sobě jdoucích služebních hodnocení dosahoval ve službě vynikajících výsledků a výsledek výpočtu každého z těchto služebních hodnocení činil 4 body. Období, za něž byla služební hodnocení prováděna, musí pro tento účel ve svém celku činit alespoň 2 roky.

Státnímu zaměstnanci, který je zařazen na tzv. klíčové služební místo, může být přiznán až dvojnásobný platový tarif na dobu nejdéle jednoho roku, a to opakovaně. Státní zaměstnanec na takovém služebním místě musí plnit nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější služební úkoly, jejichž plnění je pro služební úřad k řádnému zajištění výkonu jeho působnosti nepostradatelné, a tyto služební úkoly vyžadují vysokou míru znalostí, dovedností a zkušeností v příslušném oboru služby.

17.3. Příplatek za službu ve ztíženém pracovním prostředí

Jedná se o nárokovou složku platu, která má kompenzovat výkon služby, který je spojen s obtížemi vyplývajícími z vystavení účinkům ztěžujících vlivů a z opatření k omezení nebo vyloučení jejich působení (např. nutnost používat ochranné pomůcky). Výše příplatku se stanoví v rozpětí 5 % až 15 % měsíční minimální mzdy, přičemž rozpětí příplatku pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

17.4. Příplatek za službu v noční době

Jedná se o nárokovou složku platu, která má kompenzovat zhoršené podmínky výkonu služby a zásah do osobního života státního zaměstnance. Výše příplatku za službu v noční době činí 20 % průměrného hodinového výdělku za hodinu této služby (příplatek přísluší i za zlomky hodin).

17.5. Příplatek za službu v sobotu a neděli

Jedná se o nárokovou složku platu, která má kompenzovat zásah do osobního života státního zaměstnance. Výše příplatku za službu v sobotu a neděli činí 25 % průměrného hodinového výdělku za hodinu této služby (příplatek přísluší i za zlomky hodin).

17.6. Plat nebo náhradní volno za službu ve svátek (příplatek za službu ve svátek)

Státnímu zaměstnanci, který službu nekonal proto, že svátek připadl na den, kdy obvykle službu koná, se plat nekrátí.

Pokud státní zaměstnanec ve svátek službu konal (buď v rámci svého rozvrhu směn, nebo jako službu přesčas), přísluší mu přednostně náhradní volno. Toto volno je služební orgán státnímu zaměstnanci povinen poskytnout v rozsahu služby konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu služby ve svátek.

Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí.

Místo náhradního volna se může služební orgán se státním zaměstnancem dohodnout na poskytnutí platu za službu ve svátek ve výši průměrného hodinového výdělku za každou hodinu služby ve svátek.

17.7. Příplatek za rozdělenou směnu

Jedná se o nárokovou složku platu, která má kompenzovat zásah do doby odpočinku státního zaměstnance mezi směnami, neboť v důsledku rozdělení směny na dvě nebo více částí se zkracuje délka doby odpočinku od skončení jedné směny do začátku směny následující.

Výše příplatku za rozdělenou směnu činí 30 % průměrného hodinového výdělku za každou rozdělenou směnu, a to za předpokladu, že souvislé přerušení směny nebo souhrn přerušení téže směny činí alespoň dvě hodiny.

17.8. Plat nebo náhradní volno za službu přesčas (příplatek za službu přesčas)

Za službu přesčas přísluší státnímu zaměstnanci plat za službu přesčas a příplatek za službu přesčas.

Plat za službu přesčas je tvořen poměrnou částí platového tarifu, osobního příplatku, zvláštního příplatku a příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí připadající na jednu hodinu služby (bez služby přesčas) v kalendářním měsíci, ve kterém je služba přesčas konána.

Výše příplatku je stanovena rozdílně podle toho, koná­­­‑li státní zaměstnanec službu přesčas v den, kdy obvykle koná službu (25 % průměrného hodinového výdělku), nebo v den, na který připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu (50 % průměrného hodinového výdělku).

Za službu přesčas lze státnímu zaměstnanci poskytnout také náhradní volno, dohodnou­­­‑li se na tom státní zaměstnanec se služebním orgánem, nebo, pokud se poskytuje za službu přesčas konanou ve svátek, nedohodnou­­­‑li se státní zaměstnanec se služebním orgánem na poskytnutí příplatku za službu přesčas. Za čerpání náhradního volna se plat nekrátí.

17.9. Příplatek za vedení

Jedná se o nárokovou složku platu představených a jejich zástupců, kterou se oceňuje jejich řídící práce.

Rozpětí příplatků za vedení se odvíjí podle působnosti služebního úřadu a podle stupně řízení, výše příplatku za vedení se v rámci příslušného rozpětí představenému (popř. jeho zástupci) určí v závislosti na počtu přímo podřízených státních zaměstnanců, zaměstnanců v základním pracovněprávním vztahu a představených.

17.10. Zvláštní příplatek

Jedná se o nárokovou složku platu, která má kompenzovat službu v pracovních podmínkách, které se vymykají standardním pracovním podmínkám, protože jsou spojené s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo s obtížnými pracovními režimy (obvyklá míra ztěžujících vlivů spojených s výkonem služby je zohledněna již při zařazování jednotlivých správních činností do platových tříd).

Výše zvláštního příplatku je stanovena na 500 až 10000 Kč měsíčně. V rámci tohoto rozpětí určí konkrétní výši zvláštního příplatku služební orgán.

17.11. Osobní příplatek

Osobní příplatek je obecně nenárokovou složkou platu, ovšem je­­­‑li přiznán, stává se nárokovým.

Osobní příplatek je možné poskytovat státnímu zaměstnanci, až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen, a v souladu s § 110 odst. 5 zákoníku práce se přitom pracovní výkonnost posuzuje podle intenzity a kvality prováděných činností, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality. Státnímu zaměstnanci lze osobní příplatek přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v závislosti na výsledku jeho služebního hodnocení.

Výše osobního příplatku je omezena horní hranicí určenou podle výsledků dosahovaných ve služebním hodnocení.

17.12. Odměna

Odměna je nenárokovou motivační složkou platu, kterou je možné poskytnout státnímu zaměstnanci za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu a dále za úspěšné splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného státního zaměstnance (pokud mu nevznikl nárok na příplatek za vedení nebo plat při zastupování).

Zákon o státní službě stanoví limit pro celkový úhrn odměn za kalendářní rok. Ten činí nejvýše 25 % z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě a v případě představeného též příplatku za vedení, který mu lze jako nejvýše přípustný přiznat.

17.13. Cílová odměna

Cílová odměna je motivační složkou platu, kterou je možné poskytnout státnímu zaměstnanci za splnění předem stanoveného mimořádně náročného úkolu, jehož příprava, postupné zajišťování a konečná realizace bude z hlediska působnosti služebního úřadu zvlášť významná. Výši cílové odměny musí služební orgán oznámit s hodnotitelnými nebo měřitelnými ukazateli před započetím plnění úkolu.

Oproti odměně je cílová odměna nárokovou složkou platu. Nárok na cílovou odměnu vznikne státnímu zaměstnanci po splnění stanoveného úkolu, přičemž maximální výše cílové odměny je předem stanovená. Skutečně poskytnutá výše cílové odměny závisí na úrovni plnění předem stanovených ukazatelů. Nárok na cílovou odměnu státnímu zaměstnanci vznikne pouze v případě, že jeho služební poměr neskončí před splněním stanoveného úkolu.

18. Služební hodnocení

Služební hodnocení

18.1. Obecně ke služebnímu hodnocení

Každý státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení.

Cílem služebního hodnocení:

• je zhodnotit, jak státní zaměstnanec vykonává službu na daném služebním místě (z hlediska kvality a kvantity výkonu služby) a
• současně má státnímu zaměstnanci poskytnout zpětnou vazbu ve vztahu k výkonu služby.

V rámci služebního hodnocení hodnotitel posuzuje plnění služebních úkolů a dalších povinností státního zaměstnance, jeho jednání a chování za celé hodnocené období.

Na základě hodnoticích kritérií se hodnotí výkon státní služby zhlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti. Kvalita výkonu služby a množství plněných služebních úkolů a služební tempo jsou hodnoticí kritéria společná pro všechny státní zaměstnance. U řadových státních zaměstnanců se dále hodnotí osobní přístup, u představených pak organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu státní služby podřízených zaměstnanců a výkonu práce 
zaměstnanců.

Služební hodnocení dále obsahuje stanovení individuálních cílů pro další osobní rozvoj státního zaměstnance.

Služební hodnocení provádí zpravidla bezprostředně nadřízený představený (hodnotitel) v součinnosti se služebním orgánem.

Služební hodnocení musí obsahovat závěr, jakých výsledků státní zaměstnanec ve službě dosahoval.

Ty mohou být:

• vynikající,
• velmi dobré,
• dobré,
• dostačující,
• nevyhovující.

Pokud služební hodnocení představeného obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících nebo dostačujících výsledků, případně je kritérium organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu služby podřízených státních zaměstnanců a výkonu práce podřízených zaměstnanců klasifikováno jako plněné s občasnými výhradami nebo nedostatečně, je ze služebního místa představeného odvolán.

Od výsledku služebního hodnocení se odvíjí výše osobního příplatku. V závěru služebního hodnocení je tedy vždy uvedeno doporučení na přiznání, zvýšení, snížení, ponechání osobního příplatku v nezměněné výši nebo odejmutí osobního příplatku státního zaměstnance.

Se svým hodnocením musí být státní zaměstnanec vždy seznámen. Seznámení s hodnocením probíhá formou rozhovoru hodnotitele se státním zaměstnancem.

Hodnocení státních zaměstnanců je nepřetržitým procesem. Povinnost průběžně hodnotit výkon služby státních zaměstnanců představeným ukládá zákon o státní službě. Hodnotitel má postupovat nestranně, nezaujatě, spravedlivě a vycházet z podkladů týkajících se výkonu služby státního zaměstnance v hodnoceném období.

18.2. Druhy služebního hodnocení

Podrobnosti provádění služebního hodnocení ve služebním úřadu může služební orgán stanovit služebním předpisem, v němž může upravit také povinnost provádět pravidelné služební hodnocení všech státních zaměstnanců ve služebním úřadu.

Zákon o státní službě rozlišuje několik druhů služebního hodnocení.

Po přijetí do služebního poměru se vždy provede první služební hodnocení. První služební hodnocení se provede do 6 měsíců ode dne vzniku služebního poměru (tj. před koncem zkušební doby), ne však dříve než po 60 odsloužených dnech. Institut prvního služebního hodnocení umožňuje propojit systém služebního hodnocení s adaptačním procesem stanoveným pro nové státní zaměstnance v jednotlivých služebních úřadech.

Institut služebního hodnocení z iniciativy hodnotitele (podle potřeby) reaguje na potřebu hodnotitelů pružně zohledňovat změny ve výkonu služby hodnoceného státního zaměstnance ve služebním hodnocení (např. nutnost reagovat na významnější změny kvality výkonu služby státního zaměstnance, vyhodnocení výkonu služby na jiném služebním místě, pokud byl státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován na jiné místo v témže služebním úřadu, potřeba stanovení individuálních cílů pro další osobní rozvoj státního zaměstnance apod.).

O provedení služebního hodnocení může státní zaměstnanec rovněž sám požádat. Institut služebního hodnocení z iniciativy státního zaměstnance (na požádání) reaguje na potřebu státních zaměstnanců např. v souvislosti se záměrem docílit přiznání vyššího osobního příplatku, splnit podmínky pro zařazení nebo jmenování na služební místo ve vyšší platové třídě nebo na zájem o zpětnou vazbu v případě delší periody služebního hodnocení. Toto služební hodnocení lze provést pouze jednou ročně. Hodnocení se provede za uplynulé, dosud nehodnocené období, které zahrnuje alespoň 60 odsloužených dnů ode dne, kdy se státní zaměstnanec seznámil s předchozím služebním hodnocením. Pokud služební hodnocení státního zaměstnance obsahuje závěr o tom, že státní zaměstnance dosahoval ve službě nevyhovujících výsledků, je nutné provést mimořádné služební hodnocení.

Mimořádné služební hodnocení se provede vždy až po uplynutí 60 odsloužených dnů ode dne seznámení státního zaměstnance s jeho předchozím služebním hodnocením. V případě, že obě po sobě jdoucí služební hodnocení obsahují závěr, že státní zaměstnanec dosahoval ve službě nevyhovujících výsledků, rozhodne služební orgán o skončení služebního poměru tohoto státního zaměstnance.

Vpřípadech, že státní zaměstnanec přechází na jiný služební úřad, provádí se tzv. přechodové služební hodnocení. Na rozdíl od ostatních služebních hodnocení toto přechodové služební hodnocení neobsahuje závěr o tom, jakých výsledků státní zaměstnanec ve službě dosahoval, a nejsou zde uvedeny ani individuální cíle pro další osobní rozvoj státního zaměstnance.

Přechodové služební hodnocení slouží jako průběžné hodnocení dosavadního výkonu státního zaměstnance pro nový služební úřad a zasílá se novému služebnímu orgánu státního zaměstnance.

18.3. Námitky proti služebnímu hodnocení

Pokud státní zaměstnanec s obsahem svého služebního hodnocení nesouhlasí, může proti němu podat námitky. Námitky proti služebnímu hodnocení lze podat do 15 dnů ode dne, kdy se státní zaměstnanec seznámil se svým služebním hodnocením. Námitky se podávají písemně služebnímu orgánu a musí z nich být zřejmé, proti jaké části služebního hodnocení směřují.

Musejí vždy obsahovat také odůvodnění, proč státní zaměstnanec se služebním hodnocením nesouhlasí, a návrh, jakým způsobem by mělo být jeho služební hodnocení upraveno.

Námitky nejvyššího státního tajemníka, státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, vedoucího služebního úřadu, který je bezprostředně podřízen ministerstvu, vrchního ředitele sekce a personálního ředitele sekce pro státní službu vyřizuje služební komise.

19. Stížnost

Institut stížnosti upravený v zákoně o státní službě není opravným prostředkem ve správním řízení, jde pouze o obecný a méně formální prostředek, kterým se může státní zaměstnanec bránit proti postupu služebního úřadu ve věcech výkonu služby a ve věcech služebního poměru, s výjimkou služebního hodnocení.

Stížnost musí být písemná a musí být podána nejpozději 60 dnů ode dne, kdy se státní zaměstnanec dozvěděl o skutečnosti, která je jejím předmětem, nejpozději však 12 měsíců od dne, kdy k dané skutečnosti došlo. Nejčastěji ji vyřizuje bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance nebo služební orgán (ostatní případy stanoví zákon o státní službě), přičemž ji nesmí vyřizovat ta osoba, vůči které stížnost směřuje. Stížnost podle zákona o státní službě může podat jen státní zaměstnanec, s výjimkou stížnosti ve věci služebního posudku a potvrzení o službě, kterou může podat také bývalý státní zaměstnanec.

Stížnost musí být písemná a nejčastěji ji vyřizuje bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance nebo služební orgán.

Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů od jejího podání, státní zaměstnanec může o pomoc s řešením stížnosti požádat odborovou organizaci, radu státních zaměstnanců a ve věcech týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

Má­­­‑li státní zaměstnanec, který stížnost podal, za to, že stížnost nebyla řádně vyřízena, může jednou požádat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení jejího vyřízení nadřízený služební orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.

Není vyloučeno podání stížnosti dle § 175 správního řádu, např. ze strany osoby, která není státním zaměstnancem. Typicky se jedná o stížnosti žadatelů v rámci výběrových řízení.

20. Osobní spis a služební průkaz

Osobní spis je soubor písemností, které se vztahují ke služebnímu poměru (či k výkonu státní služby) konkrétního státního zaměstnance.

Povinnost vést o služebním poměru státního zaměstnance osobní spis má služební orgán, přičemž osobní spis smí obsahovat jen písemnosti nezbytné pro služební poměr a služební hodnocení státního zaměstnance.

Osobní spis může být veden v listinné, elektronické i hybridní podobě.

Do osobního spisu má právo nahlížet (tedy seznamovat se s jeho obsahem):

• služební orgán,
• představení, kteří jsou státnímu zaměstnanci nadřízeni. 

Právo nahlížet, ale též právo pořizovat si opis (kopii) osobního spisu pak mají:

• Ministerstvo vnitra,
• orgán inspekce práce,
• Úřad pro ochranu osobních údajů,
• soud,
• státní zástupce,
• policejní orgán,
• Národní bezpečnostní úřad,
• zpravodajská služba.

Právo nahlížet do svého osobního spisu, činit si z něj výpisy a na náklady služebního úřadu z něho požadovat opisy listin mají:

• státní zaměstnanec a
• bývalý státní zaměstnanec.

Zákon o státní službě na různých místech demonstrativně vyjmenovává písemnosti, které se zakládají do osobního spisu státního zaměstnance. Písemnosti vedené v osobním spisu jsou ve služebním předpisu členěny na písemnosti, které se věcně týkají přijetí do služebního poměru, vzniku a průběhu služebního poměru, skončení služebního poměru a vzdělávání státního zaměstnance v průběhu služebního poměru.

V souvislosti s vedením osobního spisu zákon o státní službě dále stanoví:

• postup pro vyřazení písemné výtky z osobního spisu po uplynutí 1 roku,
• postup pro vyřazení písemného napomenutí z osobního spisu po uplynutí 18 měsíců.

Služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vystaví státnímu zaměstnanci služební průkaz. Služební průkaz osvědčuje, že jeho držitel je státním zaměstnancem

21. Informační systémy podle zákona o státní službě

Informačními systémy podle zákona o státní službě jsou:

• informační systém o státní službě a
• informační systém o platech státních zaměstnanců.

Uvedené systémy byly zřízeny jako informační systémy veřejné správy.

Účelem informačního systému o státní službě je vedení údajů nezbytných pro správu organizačních věcí státní služby a služebních vztahů v rámci služebních úřadů i mezi nimi a činění některých úkonů podle zákona o státní službě.

Správcem tohoto informačního systému je Ministerstvo vnitra.

Informační systém o státní službě má ze zákona 5 součástí (modulů), kterými jsou:

• rejstřík státních zaměstnanců a zaměstnanců ve služebních úřadech,
  Rejstřík státních zaměstnanců a zaměstnanců ve služebních úřadech obsahuje údaje o státním zaměstnanci, o zaměstnanci v pracovním poměru, jímž je obsazeno služební místo, a zaměstnanci v pracovním poměru (§ 181 odst. 1 až 3).
• evidence obsazovaných služebních míst, obsahuje údaje o volných služebních místech.
• portál pro přihlašování na úřednickou zkoušku, slouží k přihlašování na úřednickou zkoušku a obsahuje termín, místo a čas konání úřednické zkoušky, seznam zkušebních otázek a seznam odborné literatury.
• evidence uskutečněných úřednických zkoušek,

Evidence uskutečněných úřednických zkoušek obsahuje údaje o provedené úřednické zkoušce:

• evidence systemizace a organizační struktury, slouží ke sběru dat o systemizaci a organizační struktuře, jejich následné kontrole a ke schvalování návrhů změn.

Dalším informačním systémem, který je v rámci státní služby používán, je informační systém o platech státních zaměstnanců. Tento informační systém je součástí informačního systému o platech podle zákoníku práce.

Informační systém o platech vede Ministerstvo financí za účelem hodnocení a rozvoje platového systému. Údaje z tohoto systému poskytuje Ministerstvu práce a sociálních věcí.

V informačním systému o platech se shromažďují, zpracovávají a uchovávají údaje o prostředcích na platy a na odměny za služební pohotovost, průměrných výdělcích a o osobních údajích státních zaměstnanců ovlivňujících výši platu.

22. Úkony státních zaměstnanců, doručování státním zaměstnancům a uzavírání dohod

Úkony státních zaměstnanců, doručování státním zaměstnancům 
a uzavírání dohod

22.1. Úkony státních zaměstnanců

Kromě stávajících způsobů doručování písemností podle správního řádu může státní zaměstnanec činit úkony vůči služebnímu nebo jinému příslušnému orgánu prostřednictvím elektronického nástroje pro komunikaci. Využití tohoto nástroje je nicméně podmíněno jeho umožněním ze strany služebního, resp. jiného příslušného orgánu. Minimální požadavky na elektronický nástroj jsou pak upraveny v § 183c zákona o státní službě a jsou uvedeny v kapitole 4.22.4.

Úkony vůči služebnímu nebo jinému příslušnému orgánu může státní zaměstnanec činit též elektronickou poštou. Úkon, který státní zaměstnanec činí elektronickou poštou, tedy z jím zřízené elektronické adresy či z elektronické adresy zřízené státnímu zaměstnanci služebním úřadem, nemusí obsahovat podpis.

Možnosti uplatnění těchto způsobů doručování mohou obdobně využít i zaměstnanci v pracovním poměru, jimiž je obsazeno služební místo.

22.2. Doručování státním zaměstnancům

Zákon o státní službě stanoví pořadí způsobů doručování písemností státnímu zaměstnanci.

Není­­­‑li doručována písemnost státnímu zaměstnanci fyzicky přímo na místě, což je s ohledem na hospodárnost a účelnost optimální způsob, je preferováno doručování elektronicky jedním z níže uvedených způsobů v tomto pořadí:

• elektronický nástroj služebního úřadu, je­­­‑li do něj státnímu zaměstnanci umožněn dálkový přístup,
• datová schránka státního zaměstnance, má­­­‑li ji zřízenu,
• adresa elektronické pošty, kterou si státní zaměstnanec zřídil (soukromá 
  elektronická adresa), za předpokladu, že ji služebnímu orgánu nebo jinému příslušnému orgánu sdělil jako adresu elektronické pošty, na kterou mu může služební orgán nebo jiný příslušný orgán doručovat písemnosti,
• adresa elektronické pošty, která byla státnímu zaměstnanci zřízena služebním úřadem (služební elektronická adresa), je­­­‑li do ní státnímu zaměstnanci umožněn dálkový přístup.

Platí, že nelze­­­‑li doručit písemnost jedním z uvedených způsobů, použije se vždy následující. Nemůže­­­‑li služební orgán nebo jiný příslušný orgán doručit státnímu zaměstnanci písemnost ani jedním z uvedených způsobů, doručuje písemnost způsobem stanoveným správním řádem.

Doručování těmito způsoby má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.

S ohledem na skutečnost, že zákon o státní službě výslovně nezprošťuje služební orgán nebo jiný příslušný orgán povinnosti podepsat doručovanou písemnost (na rozdíl od státního zaměstnance), má se za to, že jím elektronicky doručovaná písemnost musí obsahovat podpis.

Způsoby a pořadí doručování se obdobně použijí i pro zaměstnance, jímž je obsazeno služební místo.

22.3. Uzavírání dohod

Dohoda uzavíraná podle zákona o státní službě (např. dohoda o výkonu služby z jiného místa, dohoda o skončení služebního poměru apod.) může být uzavřena také prostřednictvím datové schránky, elektronické pošty nebo prostřednictvím elektronického nástroje. Je­­­‑li dohoda uzavírána jedním ze zmíněných způsobů, je uzavřena okamžikem, kdy ten, komu je návrh dohody určen, potvrdí navrhovateli, že s návrhem dohody souhlasí. Takto lze uzavírat i dohody o změně obsahu dohody.

22.4. Elektronický nástroj

Zákon o státní službě v § 183c stanoví minimální vlastnosti elektronického nástroje pro činění úkonů státních zaměstnanců a doručování písemností státním zaměstnancům tak, aby tento nástroj umožňoval poskytnout informace související s odesláním nebo doručením písemnosti alespoň v rozsahu:

• identifikace úkonu, právního jednání nebo písemnosti (označení věci),
• identifikaci toho, kdo učinil úkon, právní jednání nebo odeslal písemnost 
  (identifikaci odesílatele),
• identifikaci adresáta úkonu, právního jednání nebo písemnosti,
• datum a čas:
  • učinění úkonu, právního jednání nebo odeslání písemnosti,
  • vzniku možnosti adresáta úkonu, právního jednání nebo písemnosti se seznámit s jejich obsahem a
  • potvrzení převzetí písemnosti adresátem.

Elektronický nástroj dále musí umožňovat uložení obsahu úkonu, právního jednání nebo písemnosti na nosič dat, který je v dispozici jejich adresáta.

23. Kolektivní práva státních zaměstnanců, zástupci státních zaměstnanců, kolektivní vyjednávání, kolektivní dohody

Kolektivní práva státních zaměstnanců, zástupci státních zaměstnanců, 
kolektivní vyjednávání, kolektivní dohody

23.1. Kolektivní práva státních zaměstnanců

Obdobně jako je tomu v tzv. kolektivním pracovním právu, připouští zákon o státní službě, aby konkrétní práva vyplývající ze služebního poměru mohli státní zaměstnanci uplatňovat nejen individuálně, jako jednotlivci, avšak rovněž jako kolektiv.

Kolektivní práva státních zaměstnanců lze dělit na ta, která lze uplatnit pouze prostřednictvím zástupců státních zaměstnanců, a na ta, která v případě, že u služebního úřadu nepůsobí žádný zástupce státních zaměstnanců, náleží přímo státním zaměstnancům.

Takto nezprostředkovaná jsou následující oprávnění státních zaměstnanců:

• právo na informace,
• právo na projednání.

Státní zaměstnanci ve služebních úřadech mají právo na následující informace:

• o pravděpodobném vývoji zaměstnanosti ve služebním úřadu,
• o početním stavu a struktuře státních zaměstnanců ve služebním úřadu,
• o základních podmínkách výkonu služby a jejich změně.

Státní zaměstnanci ve služebních úřadech mají právo na projednání některých otázek v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby.

23.2. Zástupci státních zaměstnanců

Kolektivní charakter některých oprávnění státních zaměstnanců způsobuje, že by plnění odpovídajících povinností vůči každému jednotlivému státnímu zaměstnanci služebního úřadu bylo nemožné, popř. nehospodárné. Z tohoto důvodu vykonávají některá kolektivní práva státních zaměstnanců v jejich prospěch tzv. zástupci státních zaměstnanců.

Ve služebních vztazích státních zaměstnanců mohou vystupovat následující zástupci státních zaměstnanců:

• odborová organizace,
• rada státních zaměstnanců,
• zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

Služební úřad je povinen vést se zástupci státních zaměstnanců sociální dialog.

Služební úřad je dále povinen zástupcům státních zaměstnanců vytvořit podmínky pro jejich nezávislé působení ve služebním úřadu.

Odborové organizace jsou tradičním zástupcem zaměstnanců v pracovních vztazích, přičemž rovněž zákon o státní službě přiznává odborovým organizacím nejširší spektrum oprávnění mezi zástupci zaměstnanců. Pouze odborová organizace je oprávněna vést kolektivní vyjednávání o uzavření kolektivní dohody a kolektivní dohodu za státní zaměstnance uzavřít.

Odborová organizace může ve služebním úřadu působit a má právo jednat jen za splnění podmínek, že je k tomu oprávněna podle svých stanov a minimálně její 3 členové vykonávají ve služebním úřadu službu ve služebním poměru.

Odborové organizaci předně náleží právo na informování a projednání.

Odborové organizaci dále podle zákona o státní službě náleží další následující zvláštní oprávnění:

• právo vyjádřit se ke všem návrhům právních předpisů týkajících se státních zaměstnanců,
• právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,
• právo projednat a zaujmout stanovisko k podkladům potřebným k sestavení organizační struktury služebního úřadu,
• právo dostat zprávu o osobách nově přijatých do služebního poměru,
• právo projednat a zaujmout stanovisko k návrhům rozhodnutí týkajících se změn a skončení služebního poměru,
• právo projednat a zaujmout stanovisko k návrhům služebních předpisů, které mají být vydány služebním orgánem a týkající se služebního úřadu, v němž odborová organizace působí,
• právo projednání návrhů ve věcech systemizace služebního úřadu,
• právo projednání návrhů služebních předpisů, které se týkají více služebních úřadů,
• právo projednat a zaujmout stanovisko k návrhům na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy předkládat,
• právo být přítomna při konání úřednické zkoušky,
• právo být zúčastněna v poradních orgánech služebního orgánu.

23.3. Kolektivní vyjednávání a kolektivní dohoda

Ke zlepšení zejména sociálních, zdravotních, kulturních podmínek výkonu služby a bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby ve služebních úřadech mohou uzavírat odborové organizace se služebními orgány kolektivní dohody. Kolektivní dohody upravují práva státních zaměstnanců, jakož i práva a povinnosti smluvních stran kolektivních dohod.

V případě, že je kolektivní dohoda uzavřena mezi vládou ČR a odborovou organizací, resp. více odborovými organizacemi, jedná se o kolektivní dohodu vyššího stupně.

Pokud je kolektivní dohoda uzavřena mezi služebním orgánem, popř. více služebními orgány a odborovou organizací, popř. více odborovými organizacemi působícími u služebního úřadu, popř. u služebních úřadů, jedná se o tzv. resortní kolektivní dohodu.

Kolektivní dohoda vyššího stupně je závazná pro všechny služební úřady a oprávnění z ní plynoucí svědčí všem státním zaměstnancům. Kolektivní dohoda vyššího stupně proto upravuje ta oprávnění státních zaměstnanců, která je účelné upravit pro všechny státní zaměstnance shodně v celé státní službě. Všem státním zaměstnancům z kolektivní dohody vyššího stupně vznikají zejména přímé nároky na placené indispoziční volno, na odměny ke služebním a životním výročím a na odměny při prvním skončení služebního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod, a to v konkrétně vymezeném rozsahu.

24. Použití pracovního poměru

Služba ve služebních úřadech by měla být přednostně vykonávána ve služebním poměru, a to na dobu neurčitou nebo na dobu určitou.

Zákon o státní službě však upravuje výjimky, kdy může být služební místo obsazeno osobou v pracovním poměru bez výběrového řízení, a to v případech, kdy je třeba:

• pro zajištění řádného výkonu služby nahradit dočasně nepřítomného státního zaměstnance,
• překlenout dobu, než je služební místo obsazeno státním zaměstnancem,
• zajistit řádný výkon služby na obtížně obsaditelném služebním místě.