3. Státní správa

1. Úvod

Státní správa představuje činnost státu, která je prováděná přímo státními orgány nebo jinými orgány, na které stát výkon této správy v daném rozsahu přenesl.

Státní správa a její působení je v ČR, mimo ústavní zakotvení, definováno především tzv. kompetenčním zákonem, tj. zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, který upravuje strukturu a působnost centrální státní správy, tedy ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy a některých dalších správních úřadů s celostátní působností.

Výkon státní správy provádějí bezprostředně, jménem a namísto státu přímí vykonavatelé státní správy a řadí se mezi ně:

• vláda,
• prezident republiky,
• ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy,
• další správní úřady s celostátní působností,
• bezpečnostní sbory,
• správní úřady.

Státní správu však nevykonávají pouze orgány státu, ale rovněž další subjekty veřejné správy odlišné od státu, popřípadě i soukromé osoby za předpokladu, že byl na ně výkon státní správy přenesen. V takovém případě se jedná o nepřímé vykonavatele státní správy, kterými jsou:

• orgány krajů (krajský úřad, zvláštní orgány kraje, rada kraje),
• orgány obcí (obecní úřady, pověřené obecní úřady, úřady obcí s rozšířenou působností, komise rady obce, zvláštní orgány obce, rada obce),
• právnické a fyzické osoby soukromého práva.

Pro organizaci státní správy jsou charakteristické organizační principy výstavby a fungování.

Výchozí princip pro členění státní správy je princip územní a věcný.

Územní princip znamená, že působnost orgánů státní správy je definována výlučně nebo převážně územními hledisky, kdy jde o vykonavatele státní správy procesně příslušného pro určité území.

U věcného principu se jedná o uplatnění výlučně či převážně obsahově stejnorodé nebo příbuzné agendy, která je v působnosti orgánu státní správy.

Dalšími z principů jsou princip centralizace a decentralizace.

Pro centralizovaný systém je typická rigidní soustava a soustředění výkonu státní správy v jednom řídícím centru. O všech otázkách rozhoduje „ústředí“, které ovlivňuje rozhodování orgánů nižších.

Decentralizovaný systém je založen na delegaci působnosti a pravomoci na jiné orgány státní správy, než je sám stát, na orgány samosprávné. Pro takovýto systém je charakteristická poměrně vysoká samostatnost jednotlivých prvků, neboť ve vztahu k samosprávným orgánům neexistuje bezprostřední vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Při organizaci státní správy jsou uplatňovány rovněž principy horizontální a vertikální koncentrace a dekoncentrace.

Horizontální koncentrace představuje tendenci soustředit veškeré funkce na jedné úrovni do jednoho orgánu. 

Horizontální dekoncentrace je postupem zcela opačným, kdy dochází k rozdělení funkcí na stejné úrovni do více orgánů.

Vertikální koncentrace a dekoncentrace spočívá v rozdělení funkcí mezi nižší a vyšší úroveň v rámci jedné organizační struktury, buď jejich soustředěním na vyšší úroveň (koncentrace), nebo naopak delegováním na nižší úroveň (dekoncentrace).

Ve státní správě se v souvislosti se složením jednotlivých orgánů a se způsobem rozhodování uplatňuje princip kolegiální a monokratický.

Kolegiálním orgánem je například vláda. Jde o kolektiv osob, který rozhoduje ve sboru.

Monokratickým orgánem je typicky ministerstvo, v jehož čele stojí jedinec, který rozhoduje samostatně pouze v některých věcech, přísluší mu především přezkoumávání rozhodnutí.

V neposlední řadě se v rámci státní správy uplatňují principy nadřízenosti a podřízenosti.

Princip nadřízenosti vyšších a podřízenosti nižších orgánů se projevuje zejména v oblasti státní správy, princip nepodřízenosti charakterizuje vztahy v soustavě orgánů územní samosprávy.

2. Vláda

Postavení a ústavní zakotvení vlády v českém právním řádu bylo dostatečně popsáno v kapitole týkající se Ústavy ČR. V této části se budeme vládě věnovat ve smyslu jejích pravomocí a působnosti v rámci státní správy.

Vláda má územní kompetenci celostátní a je tedy orgánem se všeobecnou věcnou působností. Ústava její kompetenci ani deklaratorně nevymezuje, pouze stanoví, že vláda rozhoduje ve sboru o všech otázkách, pokud není zákonem stanoveno jinak.

Rozhodnutí má formu usnesení vlády, k jehož přijetí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů, což prakticky představuje jediný způsob, jak uskutečňuje oprávnění řídit veřejnou správu. Jednotlivá usnesení vlády mohou mít různý význam a právní důsledky.

Může se jednat například o usnesení vlády, kterým se schvaluje:

• vydání nařízení vlády,
• vydání interního normativního aktu,
• individuální právní akt,
• vládní návrh zákona,
• vyjádření vlády k návrhu zákona,
• programové prohlášení vlády nebo žádost o vyslovení důvěry.

Základem zaměření činnosti vlády bývá zpravidla dosažení určitých cílů, konkrétního programu. Vláda rovněž řídí, sjednocuje a kontroluje činnosti ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy.

3. Prezident republiky

Postavení prezidenta republiky je rovněž ústavně zakotveno a v této souvislosti je blíže popsáno v předcházející kapitole. Zde se budeme zabývat postavením prezidenta republiky jako přímého vykonavatele státní správy.

Je nutno rozlišovat pravomoc vydávat rozhodnutí, která nevyžadují k platnosti kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, a pravomoc vydávat rozhodnutí, jejichž platnost je podmíněna kontrasignací, tedy spolupodpisem předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

Většina rozhodnutí prezidenta republiky spadajících do oblasti státní správy patří do skupiny, v níž je platnost rozhodnutí podmíněna zmíněnou kontrasignací. Jednotlivé akty obsahuje článek 63 Ústavy, mezi které patří například úkony spojené s funkcí vrchního velitele ozbrojených sil nebo jmenovací akty. S kontrasignací předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády je spojena odpovědnost vlády za tyto prezidentovy akty.

4. Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy

Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy mají v rámci státní správy stanovena základní pravidla pro jejich činnost, přičemž je jejich povinností plnit úkoly stanovené zákony a jinými právními předpisy v okruhu své věcné působnosti a při veškeré své činnosti se řídit ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.

Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy mají zkoumat v okruhu své působnosti společenskou problematiku, analyzovat výsledky své činnosti a činit opatření k řešení aktuálních otázek.

Zároveň zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek. Závěry z analýz a řešení předkládají vládě.

Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy rovněž připravují a předkládají podklady pro přípravu státního rozpočtu.

4.1. Ministerstva

Ministerstva zaujímají stanoviska k návrhům, které předkládají vládě jiná ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy. Mají povinnost pečovat o náležitou právní úpravu otázek, které spadají do okruhu jejich kompetence. Připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů vztahujících se k věcem spadajícím do jejich působnosti, a stejně tak návrhy, kdy jim jejich přípravu uložila vláda. Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy zabezpečují 
v oblasti jím svěřené úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezinárodních styků a mezinárodní spolupráce.

Ministerstvo je charakterizováno jako monokratický státní orgán, ústřední 
správní úřad s dílčí věcnou a územní celostátní působností, který je tzv. organizační složkou státu.

Jsou‑li k tomu zákonem výslovně zmocněna, mohou na základě zákona a v jeho mezích vydávat právní předpisy, vyhlášky.

Rovněž v rámci své věcné působnosti disponují pravomocí vydávat správní akty.

V současné době přibyla některým ministerstvům pravomoc vydávat opatření obecné povahy.

V souvislosti se správním dozorem se ministerstva uplatňují jako přímí vykonavatelé.

Neméně typickou činností je pro ministerstva vydávání interních normativních instrukcí, zpravidla se jedná o směrnice k usměrňování výkonu státní správy, určených pro podřízené subjekty. Detailnější vymezení úkolů, zásady činnosti, vnitřní organizační uspořádání upravují statuty nebo organizační řády ministerstev.

V současné době působí v ČR tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády:

• Ministerstvo dopravy
  • Je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy, který odpovídá za tvorbu státní politiky v oblasti dopravy a v rozsahu své působnosti za její uskutečňování.
• Ministerstvo financí
  • Je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu ČR, fiskální politiku, finanční trh s výjimkou dozoru nad kapitálovým trhem v rozsahu působnosti Komise pro cenné papíry, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, pro tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, pro věci pojišťoven, penzijních fondů, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
• Ministerstvo kultury
  • Je ústředním orgánem státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky, pro věci církví a náboženských společností, pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků, pro přípravu návrhů zákonů a jiných právních předpisů pro oblast rozhlasového a televizního vysílání, pro provádění autorského zákona, pro výrobu a obchod v oblasti kultury.
• Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. Ministerstvo pro místní rozvoj rovněž zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením a zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.
• Ministerstvo obrany
  • Je ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany ČR, řídí Armádu ČR a spravuje vojenské újezdy. Jako orgán pro zabezpečování obrany se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu, připravuje koncepci operační přípravy státního území, navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě ČR, Bezpečnostní radě ČR a prezidentu ČR. Dále pak koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů a orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně, řídí Vojenské zpravodajství, zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru ČR, organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády ČR, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za branné pohotovosti poskytnuty pro potřeby Armády ČR, a povolává občany ČR k plnění branné povinnosti. Ministerstvo obrany v rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států a rovněž vykonává státní dozor nad radiační ochranou ve vojenských objektech.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí
  • Je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Ministerstvem financí připravuje a předkládá vládě návrhy právních úprav v oblasti odměňování státních zaměstnanců.
• Ministerstvo průmyslu a obchodu
  • Je ústředním orgánem státní správy pro státní průmyslovou politiku, obchodní politiku, zahraničně ekonomickou politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky, využívání nerostného bohatství, energetiku, teplárenství, plynárenství, radioaktivních surovin, hutnictví, strojírenství, elektrotechniku a elektroniku a dalších průmyslových odvětví. Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy ve věcech komoditních burz s výjimkou věcí náležejících do působnosti ministerstva zemědělství. Ministerstvo průmyslu a obchodu koordinuje zahraničně obchodní politiku ČR ve vztahu k jednotlivým státům, zabezpečuje sjednávání dvoustranných a mnohostranných obchodních a ekonomických dohod včetně komoditních dohod a řídí puncovnictví a zkoušení drahých kovů.
• Ministerstvo spravedlnosti
  • Je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství. Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro probaci a mediaci a pro střet zájmů. Ministerstvo spravedlnosti vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám, v nichž je smluvní stranou ČR. Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství, zajišťuje telekomunikační síť Vězeňské služby ČR. Ministerstvo spravedlnosti zastupuje ČR při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů a plní úkoly spojené s legislativní činností vlády.
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
  • Je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu.
• Ministerstvo vnitra
  • Je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu, jména a příjmení, matriky, státní občanství, občanské průkazy, hlášení pobytu, evidenci obyvatel a rodná čísla, sdružovací a shromažďovací právo a povolování organizací s mezinárodním prvkem, veřejné sbírky, archivnictví, zbraně a střelivo, požární ochranu, cestovní doklady, povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků, územní členění státu, státní hranice, jejich vyměřování, udržování a vedení dokumentárního díla, státní symboly, státní, hospodářské a služební tajemství. Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti správního řízení, správního trestání, spisové služby a postupů podle kontrolního řádu. Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti organizace a výkonu veřejné správy, v oblasti služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů a státní služby, plní koordinační úlohu pro informační a komunikační technologie a v oblasti evropských politických stran a evropských politických nadací se sídlem na území ČR. Ministerstvo vnitra v neposlední řadě zajišťuje komunikační sítě pro Policii ČR, složky integrovaného záchranného systému a územní orgány státní správy a provozuje informační systém pro nakládání s utajovanými informacemi mezi orgány veřejné moci.
• Ministerstvo zahraničních věcí
  • Je ústředním orgánem státní správy ČR pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc a vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje ČR k nim. Ministerstvo zabezpečuje vztahy ČR k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením, koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce, s výjimkou věcí náležejících do působnosti Ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo zahraničních věcí dále zejména koordinuje činnost ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy v oblasti zahraničních vztahů na jim svěřených úsecích státní správy, působí k tomu, aby na těchto úsecích byly dodržovány závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, jakož i z členství ČR v mezinárodních organizacích, zajišťuje ochranu práv a zájmů ČR a jejích občanů v zahraničí, řídí zastupitelské úřady v zahraničí, plní úkoly při zabezpečování styků s orgány cizích států v ČR a v zahraničí, plní úkoly při správě majetku ČR v zahraničí, koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod, zabezpečuje vyhlašování mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána, sleduje dodržování a provádění mezinárodních smluv a dohod z hlediska uplatňování zájmů zahraniční politiky ČR, uděluje souhlas v případech dovozu a vývozu vojenského materiálu.
• Ministerstvo zdravotnictví
  • Je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní služby, ochranu veřejného zdraví, zdravotnickou vědeckovýzkumnou činnost, poskytovatele zdravotních služeb v přímé řídící působnosti, zacházení s návykovými látkami, přípravky, prekursory a pomocnými látkami, vyhledávání, ochranu a využívání přírodních léčivých zdrojů, přírodních léčebných lázní a zdrojů přírodních minerálních vod, léčiva a prostředky zdravotnické techniky pro prevenci, diagnostiku a léčení lidí, zdravotní pojištění a zdravotnický informační systém, pro používání biocidních přípravků a uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh.
• Ministerstvo zemědělství
  • Je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, s výjimkou ochrany zemědělského půdního fondu, pro vodní hospodářství, kromě ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti vod, a pro potravinářský průmysl. Je rovněž ústředním orgánem státní správy lesů, myslivosti a rybářství, mimo území národních parků. Ministerstvo zemědělství řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu ČR, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Českou plemenářskou inspekci. Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy ve věcech veterinární péče, rostlinolékařské péče, péče o potraviny, péče o ochranu zvířat proti týrání a pro ochranu práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat.
• Ministerstvo životního prostředí
  • Je ústředním orgánem státní správy pro ochranu vod a vodních zdrojů, ochranu ovzduší, ochranu přírody a krajiny, ochranu zemědělského půdního fondu, výkon státní geologické služby, geologické práce a ekologický dohled nad těžbou, odpadové hospodářství, posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí, včetně těch, které přesahují hranice státu. Dále je ústředním orgánem státní správy pro myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích. Ministerstvo životního prostředí je orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí.

4.2. Zásady činnosti ústředních orgánů státní správy

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené v zákonech a v jiných obecně závazných právních předpisech a úkoly vyplývající z členství ČR v EU a v ostatních integračních seskupeních a mezinárodních organizacích, pokud jsou pro ČR závazné.

Ministerstva se ve veškeré své činnosti řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.

Při své činnosti zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě.

Ministerstva předkládají za svěřená odvětví podklady potřebné pro sestavení návrhů státních rozpočtů republiky a pro přípravu jiných opatření širšího dosahu.Rovněž zaujímají stanovisko k návrhům, které předkládají vládě jiná ministerstva, pokud se týkají okruhu jejich působnosti.

Ministerstva pečují o náležitou právní úpravu, připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim vláda uložila; dbají o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě.

Ministerstva zabezpečují ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce. Zabezpečují ve své působnosti úkoly, které vyplývají pro ČR z mezinárodních smluv, jakož i z členství v mezinárodních organizacích.

Ministerstva si navzájem vyměňují potřebné informace a podklady. Nižší orgány státní správy jim podávají zprávy a sdělují údaje, které si příslušná ministerstva vyžadují v rozsahu nezbytně nutném pro plnění svých úkolů.

Činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda ČR. Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády ČR, jejích orgánů, členů vlády, kteří nejsou pověřeni řízením ministerstva nebo jiného úřadu, a orgánů, o nichž tak stanoví zvláštní zákon nebo tak rozhodne vláda, plní Úřad vlády ČR. Vedoucího Úřadu vlády ČR jmenuje a odvolává vláda ČR. Činnost Úřadu vlády ČR řídí vedoucí Úřadu vlády ČR, s výjimkou organizačních věcí státní služby a služebních vztahů státních zaměstnanců; v těchto věcech 
postupuje vedoucí Úřadu vlády ČR podle zákona o státní službě.

Vláda může zřídit jako svůj poradní orgán Legislativní radu. V jejím čele stojí člen vlády.

Vláda může jako svůj poradní orgán zřídit rovněž Radu hospodářské a sociální dohody, v jejímž čele stojí předseda vlády.

4.3. Jiné ústřední správní úřady

Vedle ministerstev vykonávají státní správu v ČR také jiné ústřední orgány státní správy. I v jejich případě se jedná o monokratické správní úřady s celostátní územní a dílčí věcnou působností. Kompetence takovýchto správních úřadů stanoví zvláštní zákony. Liší se především v tom, kdo stojí v čele úřadu, jak je do této funkce ustaven a v neposlední řadě ve způsobu vymezení věcné působnosti.

V čele jiného ústředního orgánu státní správy není ministr, ale předseda či jinak definovaný vedoucí. Ve většině případů jsou vedoucí takovýchto úřadů jmenováni vládou. V souvislosti s vymezením dílčí věcné působnosti je nezbytné poznamenat, že je velice úzce specializována. Jako příklad je možno uvést dílčí věcnou působnost pro oblast průmyslového vlastnictví nebo jadernou bezpečnost. Z hlediska výkonu jejich pravomocí platí v zásadě totéž, co o výkonu pravomocí u ministerstev.

Mezi jiné ústřední orgány státní správy se v ČR řadí:

• Český statistický úřad,
• Český úřad zeměměřický a katastrální,
• Český báňský úřad,
• Úřad průmyslového vlastnictví,
• Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,
• Správa státních hmotných rezerv,
• Státní úřad pro jadernou bezpečnost,
• Národní bezpečnostní úřad,
• Energetický regulační úřad,
• Úřad vlády ČR,
• Český telekomunikační úřad,
• Úřad pro ochranu osobních údajů,
• Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
• Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí,
• Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost,
• Národní sportovní agentura
• Digitální informační agentura.

Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy tvoří organizační soustavu ústřední státní správy.

4.4. Další správní úřady s celostátní působností

Vedle ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy existují další správní úřady s celostátní působností, jejichž působnost se vztahuje na celé území státu.

Tyto správní úřady jsou zpravidla podřízeny konkrétnímu ministerstvu nebo některému jinému ústřednímu orgánu státní správy. Výjimečně tvoří tzv. součást ministerstev, či se vyskytují i případy, kdy podléhají jinému správnímu úřadu s celostátní působností.

Mezi jejich znaky patří:

• celostátní územní působnost a
• dílčí věcná působnost, poměrně úzce specializovaná.

V souvislosti s výkonem pravomocí v rámci státní správy jde u těchto dalších správních úřadů s celostátní působností zejména o výkon správního dozoru či o vydávání správních aktů. V souladu s ústavou jsou zřizovány zvláštním zákonem.

Mezi další správní úřady s celostátní působností se řadí například:

• Česká školní inspekce,
• Česká obchodní inspekce,
• Puncovní úřad,
• Státní úřad inspekce práce,
• Státní plavební správa.

5. Bezpečnostní sbory

Bezpečnostní sbory v ČR mohou být v různé míře, adekvátně poslání daného sboru, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem, vykonavateli státní správy.

Mezi bezpečnostní sbory vykonávající státní správu patří:

• Policie ČR
  • Působí na území celé republiky. Zákonem je definována jako jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor, jehož úkolem je především chránit bezpečnost osob, majetku, veřejný pořádek a plnit některé další úkoly.
• Hasičský záchranný sbor ČR
  • Je definován jako jednotný bezpečnostní sbor, jehož základním úkolem je chránit životy, zdraví obyvatel, životní prostředí, zvířata a majetek obyvatel před požáry a jinými mimořádnými událostmi a krizovými situacemi.
• Celní správa ČR
  • Představuje nejen soustavu celních orgánů, ale je také bezpečnostním sborem. Její úkoly jako veřejného bezpečnostního sboru vykonávají celníci.
• Vězeňská služba ČR
• Bezpečnostní informační služba
  • Je charakterizována jako ozbrojená zpravodajská služba ČR. Další zpravodajskou službou, která je bezpečnostním sborem, je Úřad pro zahraniční styky a informace.
    Zpravodajskou službou je i Vojenské zpravodajství, které však není bezpečnostním sborem, ale součástí Ministerstva obrany.
• Úřad pro zahraniční styky a informace
• Generální inspekce bezpečnostních sborů
  • Je ozbrojený bezpečnostní sbor, jehož úkolem je především vyhledávání, odhalování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a vyšetřování trestných činů, jejichž pachatelem je příslušník Policie ČR, celník, příslušník Vězeňské služby ČR, příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo zaměstnanec těchto sborů.

6. Nezávislé správní úřady

V případě nezávislých správních úřadů jde zpravidla o správní úřady s celostátní působností vykonávající státní správu ve smyslu materiálním, kdy jejich podřízenost vládě jako vrcholnému orgánu moci výkonné se buď netýká všech činností úřadu, nebo jsou tyto úřady „z dosahu“ vlády vyňaty zcela a stojí tak mimo organizační strukturu státní správy, ne však moci výkonné.

Nezávislost takovýchto správních úřadů se projevuje zejména v otázkách personálních, kdy se to týká jmenování a odvolávání vedoucích a dalších členů úřadu. V otázkách funkčních, což je charakterizováno nemožností vlády zasahovat do jejich činnosti interními akty, a v ekonomických otázkách se tato nezávislost vztahuje k přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu.

V zásadě je možné rozlišovat dvě skupiny nezávislých správních úřadů:

• úřady relativně nezávislé,
• úřady absolutně nezávislé.

Mezi tzv. úřady relativně nezávislé se řadí především některé správní úřady, jejichž základní úpravu obsahuje kompetenční zákon, dle kterého se řadí do skupiny jiných ústředních orgánů státní správy. Tyto ústřední orgány státní správy jsou vázány právním řádem, usneseními vlády a vláda je oprávněna a povinna řídit a kontrolovat jejich činnost. Z některých zvláštních zákonů však vyplývá, že v určitých věcech zaujímají některé z nich do jisté míry nezávislé postavení.

Do této skupiny je možno zařadit:

• Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
  • Je zákonem charakterizován jako ústřední orgán státní správy pro podporu a ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezování.
• Český statistický úřad
  • Zákon výslovně stanovuje, že Český statistický úřad se při výkonu státní statistické služby řídí zákony a ostatními právními předpisy, nikoli usneseními vlády, a že při vytváření statistických informací je nezávislý. Při získávání, zpracování a vyhodnocování údajů a statistických informací postupuje tak, aby nebyla narušena jejich objektivita a nebyly omezeny nebo zkresleny zveřejňované údaje.
• Energetický regulační úřad
  • Je definován jako správní úřad pro výkon regulace v energetice se samostatnou kapitolou státního rozpočtu ČR.
• Český telekomunikační úřad
  • Je zákonem charakterizován jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.

Do kategorie úřadů tzv. absolutně nezávislých lze začlenit:

• Radu pro rozhlasové a televizní vysílání
  • Je označena jako ústřední správní úřad, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a ve vztahu k tomuto vysílání dále plní určité dozorčí funkce.
• Úřad pro ochranu osobních údajů
  • Je zákonem označován jako nezávislý orgán, který ve své činnosti vystupuje nezávisle a řídí se pouze zákonem a jinými právními předpisy, přičemž do jeho činnosti lze zasahovat jen na základě zákona. Do jeho působnosti spadá dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů, přijímání podnětů a stížností na porušení povinností stanovených tímto zákonem při zpracování osobních údajů, projednávání přestupků a jiných správních deliktů a ukládání pokut v souvislosti s touto problematikou.

7. Nepřímí vykonavatelé státní správy

Nepřímý výkon státní správy vykonávají zejména orgány obcí (obecní úřady, pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, komise rady obce, zvláštní orgány obce, rada obce) a orgány krajů (krajský úřad, zvláštní orgán kraje, rada kraje) a vykonávají ji jako svoji přenesenou působnost.

V tomto případě orgány územních samosprávných celků vystupují jako správní úřady, přičemž v rámci jim svěřených pravomocí správního úřadu využívají všechny jejich složky.

V souvislosti s výkonem státní správy jako přenesené působnosti vydávají orgány územních samosprávných celků zejména:

• individuální správní akty,
• nařízení obcí a krajů,
• opatření obecné povahy,
• uzavírají veřejnoprávní smlouvy.

V řadě případů vykonávají orgány územních samosprávných celků také správní dozor jako například stavební dozor, vodoprávní dozor, případně i správní exekuci.

Nepřímým vykonavatelem státní správy mohou být pověřeny také fyzické 
a právnické osoby. V takovém případě je jim výkon státní správy propůjčen na základě zákona a jedná se většinou o výkon správního dozoru či vydávání správních aktů, zejména sankční povahy, například lesní stráž.

8. Územní samosprávy

V ČR existuje dvoustupňový systém územní samosprávy.

Dle Ústavy se ČR člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky (včetně hlavního města Prahy).

Ústava zaručuje samosprávu územních samosprávných celků. Zásahy státu do jejich činnosti jsou možné jen, vyžaduje‑li to ochrana zákona a jen způsobem, který stanoví zákon.

9. Orgány státní správy s územní působností

Vzhledem k zavedení spojeného modelu výkonu veřejné správy nepůsobí na území ČR správní úřady se všeobecnou působností, ale specializované správní úřady podřízené příslušným ústředním správním úřadům a územní pracoviště ústředních správních úřadů.

Do roku 2002, kdy došlo k jeho zrušení, byl správní úřadem se všeobecnou působností okresní úřad působící ve správním území okresu. Územní jednotka okresu i přes zrušení okresního úřadu stále přetrvává, stejně jako správní jednotka kraje.

Podle zákona č.51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů, se území ČR pro výkon státní správy člení na správní obvody krajů.

Správní obvody krajů s výjimkou správního obvodu hlavního města Prahy se člení na správní obvody obcí s rozšířenou působností.

Správní obvody obcí s rozšířenou působností jsou následně vymezeny výčtem území obcí a vojenských újezdů. V rámci dalšího územně správní členění státu jsou prostřednictvím správních obvodů obcí s rozšířenou působností vymezeny okresy. V hlavním městě Praze jsou pak na úrovni okresů vymezeny obvody, a to prostřednictvím správních obvodů městských částí.

Dle uvedeného zákona je v ČR 13 krajů, v jejichž správních obvodech jsou dále vymezeny okresy, které jsou následně definovány správními obvody obcí s rozšířenou působností. Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou správní obvody obcí s rozšířenou působností výčtem území obcí a vojenských újezdů. Ministerstvo vnitra může rovněž vyhláškou stanovit, že některé obce náleží do jiného okresu, než do kterého náleží správní obvod obce s rozšířenou působností, do něhož náleží tyto obce.

Samostatné postavení má pak hlavní město Praha, kdy je ve správním obvodu hlavního města Prahy na úrovni okresů vymezeno 10 obvodů, kterými jsou Praha 1 - Praha 10. V rámci zmocňovacího ustanovení pak stanoví Ministerstvo vnitra vyhláškou území obvodů hlavního města Prahy výčtem území městských částí.

Specializované správní úřady mohou působit ve vyšších územních samosprávných celcích (samosprávných krajích, např. 14 finančních úřadů se sídlem v krajských městech), v obcích s rozšířenou působností (např. orgán územního plánování, živnostenský úřad), v obcích s pověřeným obecním úřadem (např. stavební úřad), v územní jednotce okresu (např. Česká správa sociálního zabezpečení) nebo ve správním obvodu vymezeném jiným způsobem, např. výčtem obcí nebo správních obvodů uvedeném v zákoně nebo prováděcím právním předpisu.

Zatímco správní úřady musí být zřizovány zákonem, územní pracoviště lze zřídit podle uvážení příslušného ústředního úřadu (např. vyhláška Ministerstva financí o územních pracovištích finančních úřadů, která se nenacházejí v jejich sídlech).

10. Změna územně správního členění státu

Důsledkem zavedení spojeného modelu výkonu veřejné správy bylo vytvoření paralelní struktury územně správního členění.

Ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. bylo stanoveno 14 vyšších územních samosprávných celků (samosprávných krajů), jejichž území bylo vymezeno výčtem území okresů, které vykonávají v přenesené působnosti státní správu ve správním obvodu kraje (dle § 2 odst. 2 věty druhé zákona č. 129/2000 Sb., o krajích je vyjádřeno, že území samosprávného kraje je pro případ výkonu státní správy v přenesené působnosti správním obvodem). Jejich nově vzniklé územní struktuře se v průběhu let přizpůsobovaly některé orgány státu (např. krajské katastrální úřady, krajské hygienické stanice, krajské finanční úřady, krajská ředitelství policie).

Zvláštními zákony pak byla v průběhu let vymezena územní působnost správních úřadů, soudů, státních zastupitelství a dalších státních orgánů, a to buď vlastním výčtem obcí definujícím území správního obvodu (pro vymezení obvodní a krajské úrovně) nebo odkazem na okresy podle platného zákona o územně správním členění státu.

Dne 29. ledna 2020 byl schválen zákon č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), kterým byla překonána koncepčně odlišná členění státu a řešen problém ve skladebnosti územních jednotek.

Věcná podstata zákona o územně správním členění státu spočívá v zavedení 
jednotného všeobecného územně správního členění vycházejícího ze spojeného modelu výkonu veřejné správy. Řešení je založené na kontinuitě s reformou územní veřejné správy včetně vazby na přirozenou spádovost obyvatel obvodů existujících geografických center. Nová zákonná úprava obsahuje jako územně správní jednotky kraje, správní obvody obcí s rozšířenou působností a dále okresy s těmito obvody skladebné.

Cílem, který daná úprava naplňuje, je zejména zpřehlednění státní správy, a to především z hlediska odstranění dvojího vzájemně nesouladného členění státu a zajištění legislativní úpravy členění státu nejlépe vyhovující aktuálním podmínkám a potřebám v území. 

Zákon o územně správním členění státu ve svém obsahu zavádí níže uvedenou strukturu územně správního členění státu:

• území ČR se člení na správní obvody krajů a správní obvod hlavního města Prahy (podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb.),
• kraje se dále člení na správní obvody obcí s rozšířenou působností a od nich odvozené okresy,
• správní obvody obcí s rozšířenou působností jsou vymezeny výčtem území obcí a vojenských újezdů (upraveným prováděcí vyhláškou k zákonu), které je tvoří, přičemž území obce a území vojenského újezdu je vymezeno hranicí jednoho nebo více souvislých katastrálních území,
• hlavní město Praha má speciální členění na 10 obvodů, kterými jsou městské části Praha 1–10 (na úrovni okresů),
• všechny úrovně uvedeného členění území ČR jsou vzájemně skladebné.

Nová právní úprava obsažená v zákoně o územně správním členění státu vychází ze základních principů daných ústavním uspořádáním výkonné moci státu a územní samosprávy a vztahem územní samosprávy a státní správy v území i geografickými a dalšími relevantními věcnými hledisky územně správního členění státu.

Nová právní úprava o územně správním členění státu neruší specializovaná územněsprávní členění pro jednotlivé obory výkonu státní správy a nemění tudíž územní působnost pro výkon specializované státní správy. Představuje však nabídku všeobecného členění, která může být využita v zákonné úpravě působnosti orgánů státní správy. Nová zákonná úprava tak zejména ukazuje vývojovou tendenci, k jejímuž naplnění by se měl v budoucnu přiblížit 
i výkon specializované správy.

Právní úprava zákona o územně správním členění státu představuje podstatný krok směrem ke zvýšení skladebnosti územněsprávní struktury, neboť zavádí plnou skladebnost ve vztahu ke všeobecnému územněsprávnímu členění státu. Skladebnost je tímto zajištěna mezi kraji, správními obvody obcí s rozšířenou působností a od nich odvozenými okresy a obcemi.

Současně byly prováděcí vyhláškou č. 346/2020 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s rozšířenou působností, území obvodů hlavního města Prahy a příslušnosti některých obcí do jiného okresu vymezena území správních obvodů obcí s rozšířenou působností, území obvodů hlavního města Prahy a stanovena příslušnost některých obcí do jiných okresů.