23. ČR a EU

1. Příprava na členství v EU

Zájem Československa o členství v Evropských společenstvích (dále jen „ES“) zazněl krátce po společenských změnách v listopadu 1989, kdy se objevila zmínka o „začlenění do evropské integrace“. V prosinci téhož roku zaslal předseda československé vlády dopis předsedovi Komise ES, v němž vyjádřil zájem Československa o členství v ES. Koncem roku 1990 zahájilo Československo rozhovory s ES o uzavření asociační dohody, kterou o rok později, společně s Polskem a Maďarskem, podepsalo.

Po rozpadu Československa ES ratifikační proces pozastavila. V roce 1993 byla podepsána asociační dohoda České republiky, která vstoupila v platnost v roce 1995. Do té doby se vzájemné vztahy řídily Prozatímní dohodou. V lednu 1996 podala ČR prostřednictvím předsedy vlády Václava Klause přihlášku ke členství v EU.

Na svém zasedání v červnu 1993 v Kodani rozhodla Evropská rada, že se asociované země střední a východní Evropy mohou, pokud si to přejí, stát členy EU. Zároveň byly stanoveny podmínky vstupu – viz „kodaňská kritéria“ [schopnost přijmout všechny povinnosti spojené se členstvím, plnění ekonomických a politických podmínek, dostatečná administrativní a soudní kapacita potřebná k převzetí legislativy EU zvané acquis (communautaire)].

Evropská rada následně vyzvala Komisi, aby provedla detailní analýzu dopadů východního rozšíření EU na jednotlivé politiky a budoucí vývoj EU a vypracovala posudky k jednotlivým žádostem o členství.

V prosinci 1997 uložila Evropská rada Komisi zpracování Pravidelných zpráv o pokroku v přípravě na členství dosaženého jednotlivými kandidátskými státy. Právní rámec procesu rozšiřování byl formulován v Přístupovém partnerství. ČR předložila Národní program přípravy na členství v EU.

Vlastní rozhovory o vstupu ČR do EU byly zahájeny v dubnu 1998 technickými jednáními – tzv. screeningem, tj. analytickým srovnáváním legislativy kandidátských zemí s evropským právem. Pro potřeby screeningu bylo acquis rozděleno dle oblastí do 31 kapitol.

Český vyjednávací tým vedl náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Telička, vyjednávací tým Komise Michael Leigh a později Rutger Wissels. Na technická jednání navázalo vlastní jednání o přistoupení na ministerské úrovni.

První hodnotící zpráva Komise z roku 1998 byla velmi kritická, především v oblastech státní správy a soudnictví. Vláda se v reakci pokusila zrychlit legislativní proces přejímání práva EU, výrazně pozitivnějšího hodnocení se ČR dostalo až ve zprávě z roku 2001. V listopadu 2003 byla vydána poslední hodnotící zpráva nazvaná Souhrnná zpráva o přípravách na členství.

Komise navrhla rozšířit Unii o deset zemí, což následně Evropská rada schválila.

Dne 1. května 2004 vstoupila ČR do EU společně s dalšími 9 státy (tj. Slovenskem Maďarskem, Polskem, Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Slovinskem, Kyprem a Maltou). EU se rozrostla na společenství 25 členských států a počet oficiálních jazyků se zvýšil na dvacet. Prvním českým eurokomisařem se na zkrácené období stal Pavel Telička.

2. Členství v EU

Při příležitosti diskuse o budoucnosti EU otevřel v prosinci 2005 předseda Komise José Manuel Barroso v Praze společně s českým eurokomisařem Vladimírem Špidlou první Eurocentrum v ČR.

V dubnu 2007 byl zveřejněn národní plán na zavedení eura, který se věnuje technickým, organizačním a právním aspektům zavedení společné měny. Stanovil také několik principů, kterými se přechod k euru musí řídit (právní jistota, ochrana spotřebitelů a minimalizace nákladů spojených se zavedením eura). V prosinci téhož roku vstoupila ČR do Schengenského prostoru. Kontroly na letištích byly zrušeny k 30. srpnu 2008.

ČR předsedala Radě EU dosud dvakrát, nejprve přebírala šestiměsíční předsednictví v Radě EU od Francie dne 1. ledna 2009 a od stejné země přebírala tuto roli i o 13 let později 1. července 2022. ČR byla po Slovinsku teprve druhým „novým“ členským státem, který měl možnost řídit Radu EU. Klíčovými prioritami prvního českého předsednictví byly tři „E“ – ekonomika, energetika a Evropa ve světě. Mottem předsednictví byla „Evropa bez bariér“.

Významným úkolem českého předsednictví bylo přispět k zajištění budoucího stabilního institucionálního rámce pro rozšiřující se Unii (dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy, zahájení procesu jmenování Komise pro následující funkční období 2009 - 2014).

První pololetí roku 2009 se zapsalo do historie EU jako období náročných zkoušek vyplývajících ze složité hospodářské a politické situace. Členské státy Unie a jejich obyvatelé musely v této době čelit problémům vyplývajícím z finanční krize a hospodářské recese, také mezinárodní situace byla značně neklidná.

Českému předsednictví se podařilo ve všech třech prioritních oblastech dosáhnout hmatatelných výsledků. V legislativní oblasti se díky úzké spolupráci s členskými státy a unijními institucemi, především s Evropským parlamentem, podařilo dokončit projednávání více než 80 konkrétních opatření.

V nelegislativní oblasti se rovněž podařilo dosáhnout řady významných úspěchů, ať už se jedná o zvládnutí krizových situací na poli zahraniční politiky a energetiky z počátku roku, odmítnutí ochranářských tendencí, rozhodná opatření na podporu evropského hospodářství, kroky směřující k diversifikaci dodávek energií a ochraně klimatu či výsledky jednání s klíčovými partnery EU ve světě.

Dnem 1. května 2011 přestala pro ČR platit přechodná období, která uplatňovaly některé státy na volný pohyb osob po EU.

V září 2012 zahájila v Praze na základě rozhodnutí Evropské rady z roku 2010 provoz Evropská kosmická agentura Galileo (GSA), která byla v souvislosti s pozdějším rozšířením pravomocí přejmenována na Agenturu EU pro evropské programy družicové navigace. Hlavním úkolem GSA je hájit veřejný zájem, fungovat jako regulační orgán pro evropské programy družicové navigace Galileo a EGNOS a položit základy udržitelného a ekonomicky životaschopného systému.

V dubnu 2015 schválila česká vláda Koncepci politiky ČR vůči EU. Za prioritu byla označena větší zodpovědnost EU za vlastní obranu a bezpečnost, prohlubování vnitřního trhu nebo efektivní čerpání z fondů EU. Koncepce počítá s řešením daňových úniků a podvodů a dále s aktivní přípravou ČR na vstup do eurozóny.

Druhé české předsednictví v r. 2022 si vytklo jako hlavní motto od Václava Havla „Evropa jako úkol“. Program tohoto předsednictví však podstatně ovlivnila probíhající geopolitická situace vyvolaná agresí Ruska na Ukrajině a potřebou adekvátně a rychle na ni reagovat.

Hlavními programovými pilíři se tak stala obnova Ukrajiny a zvládnutí uprchlické krize, energetická bezpečnost, posílení evropských obranných kapacit vč. kybernetického prostoru, strategická odolnost evropské ekonomiky či odolnost demokratických institucí.

2.1. Koordinace evropských záležitostí v ČR

Za účelem koordinace evropských záležitostí na národní úrovni existuje Výbor pro EU při Úřadu vlády ČR. Tento Výbor je stálým pracovním a poradním orgánem vlády pro otázky týkající se EU. Výbor pro EU zasedá na úrovni svých členů (ministři) nebo na pracovní úrovni (vysocí představitelé státní správy zpravidla na úrovni náměstků).

Předsedou Výboru pro EU (na vládní i pracovní úrovni) je předseda vlády.

Výbor pro EU na vládní úrovni formuluje strategické zájmy ve vztahu k členství ČR v EU, definuje postoj ČR k zásadním otázkám projednávaným v orgánech EU, schvaluje mandát pro Evropskou radu a projednává další otázky zásadní důležitosti, které souvisejí s členstvím ČR v EU.

Výbor pro EU na pracovní úrovni schvaluje instrukce pro jednání Výboru stálých zástupců (COREPER), mandáty pro jednání ministrů na zasedání Rad ministrů EU a další materiály související s aktuální agendou EU.

2.2. Stálé zastoupení ČR při EU

Stálé zastoupení České republiky při EU sídlí v Bruselu. Vzniklo k datu vstupu ČR do EU (tj. k 1. 5. 2004) transformací ze Stálé mise ČR při ES na základě usnesení vlády č. 208 z 27. února 2002.

Je hlavním spojovacím článkem mezi českou státní správou a orgány EU. Mezi jeho hlavní úkoly patří:

• zastupovat zájmy ČR v institucích EU,
• vytvářet podmínky pro úspěšnou účast ČR na zasedáních nejvyšších orgánů EU (Rady ministrů, Evropská rada),
• udržovat a prohlubovat pracovní kontakty s představiteli institucí EU, Stálými zastoupeními dalších zemí nebo nadnárodních a mezinárodních institucí a udržovat styky s občany ČR zaměstnanými či jinak působícími v institucích EU,
• informovat vládu ČR o politickém, ekonomickém a společenském dění v institucích EU.

Statutárním představitelem a vedoucím Stálého zastoupení je mimořádný a zplnomocněný velvyslanec a stálý představitel ČR při EU, který působí současně jako stálý zástupce ČR ve Výboru stálých zástupců (COREPER II). Zastupující stálý představitel ČR při EU pak působí jako stálý zástupce ČR v COREPER I.

2.3. Zastoupení Evropské komise v ČR

Zastoupení Komise v členských státech mají za úkol zvyšovat povědomí veřejnosti o činnosti Komise a sledovat vývoj veřejného mínění v dané zemi. Jejich úkoly jsou podobné úkolům Stálého zastoupení ČR při EU s tím rozdílem, že vystupují jménem Komise ve vztahu k orgánům členského státu.