11. Kontrola ve veřejné správě

1. Základní premisy kontroly ve veřejné správě

Veřejná správa, zjednodušeně pro účely vymezení její kontroly, zaujímá podstatnou část výkonné moci. Je tak v zájmu společnosti, ale též podstatou demokratického právního státu, aby jako taková byla soustavně podrobována kontrole své činnosti, která mnohde může zasahovat (a také zasahuje) jak do práv a povinností jednotlivých osob (ať již fyzických či právnických), tak i do každodenního života a správy věcí společných.

Kontrola v systému veřejné správy tak zaujímá specifické postavení, jejímž úkolem je zejména zajištění zákonnosti výkonu veřejné správy, ale též její účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti.

Ke kontrolní činnosti ve veřejné správě by mělo být přistupováno systematicky, neboť její nekoordinovanost, nízká či naopak vysoká frekvence či nedůslednost mohou způsobit opak zamýšleného cíle, kterým je zejména zajištění bezchybného fungování veřejné správy, kritické hodnocení nedostatků a navrhování postupů pro zlepšení jejího výkonu. Neméně důležitým úkolem kontroly ve veřejné správě je též posilování důvěry v její profesionální a nestranný výkon ve veřejném zájmu.

Kontrola veřejné správy může být pojata především jako předběžná, průběžná a následná, přičemž procesem takové kontroly je vždy zjistit skutečný stav kontrolované věci, porovnat tuto skutečnost se stavem žádoucím, popsání případného zjištěného nesouladu mezi skutečností a žádoucím stavem a zjištění příčin takového rozdílu (resp. zajištění jeho nápravy).

Ve veřejné správě rozlišujeme:

• kontroly prováděné podle obecného právního předpisu,
• kontroly prováděné podle zvláštních právních předpisů,
• specifické kontroly.

2. Kontrola podle obecného právního předpisu

Kontrola podle obecného právního předpisu

2.1. Kontrolní řád

Obecným procesním právním předpisem pro oblast kontroly je zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Při jeho aplikaci se subsidiárně použije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „SŘ“).

Působnost kontrolního řádu

Kontrolní řád se užije na všechny kontrolní postupy, v jejichž rámci je kontrola 
vykonávaná jako vrchnostenská pravomoc, tedy jako výkon veřejné moci.

Typickými případy uplatnění kontroly jako vrchnostenské pravomoci (a tedy postupu dle kontrolního řádu) pak jsou:

• vnější kontroly vykonávané vůči nepodřízeným právnickým či fyzickým 
  osobám, anebo jiným orgánům [kontrola orgánů územních samosprávných celků (resp. výkonu jejich samostatné působnosti) či zájmové samosprávy (profesní komory s povinným členstvím, komory s nepovinným členstvím a vysokoškolská samospráva)],
• kontroly výkonu státní správy, realizované v rámci nadřízenosti a podřízenosti kontrolního orgánu a kontrolované osoby (kontrola výkonu přenesené působnosti územních samosprávných celků a kontrola tzv. dekoncentrovaných orgánů státní správy – např. specializované státní inspekce, veterinární správa, správa sociálního zabezpečení apod.),
• kontroly příspěvkových organizací (jak státu, tak územních samosprávných celků) a právnických osob založených státem či územním samosprávných celkem.

Výluky z působnosti kontrolního řádu:

• tzv. vnitřní kontroly (tedy kontroly prováděné uvnitř jednoho subjektu, resp. jednoho orgánu nebo organizační složky),
• postupy, které jsou permanentním monitoringem určitých osob od jejich 
  založení až do zrušení (např. bankovní dohled),
• kontrolní mechanismy uplatněné v rámci soukromoprávních vztahů
  (např. kontrola cestujících prováděná přepravním kontrolorem v dopravním prostředku),
• kontroly upravené speciálním právním předpisem (např. kontrola prováděná Nejvyšším kontrolním úřadem či daňová kontrola apod., některé viz dále v textu).

Vymezení toho, kdo může být kontrolním orgánem a kontrolovanou osobou je v kontrolním řádě pouze obecné. Konkrétní vymezení těchto subjektů je obsaženo v jiných (zvláštních) právních předpisech, které upravují hmotněprávní stránku konkrétních druhů kontrol.

2.2. Proces kontroly dle kontrolního řádu

Kontrola je proces zjišťování aktuálního stavu a jeho porovnání se stavem žádoucím s tím, že následná opatření jsou prováděna v jiných procesních režimech (např. podle SŘ).

Kontrolní orgán před samotnou kontrolou může provádět úkony předcházející kontrole, to znamená opatřovat si podklady pro posouzení, zda je účelné zahajovat a provést kontrolu či nikoliv. Tyto úkony kontrolní orgán může, ale nemusí nutně provést a využít. O úkonech předcházejících kontrole se pořizuje záznam.

Zahájení kontroly

Kontrola je zahajována vždy z moci úřední a provádí ji kontrolující, a to na základě pověření ke kontrole. Toto může mít formu písemného pověření či průkazu (dále pro stručnost jen „pověření ke kontrole“). Pověření vydává vedoucí kontrolního orgánu, anebo osoba k tomu pověřená vedoucím kontrolního orgánu (pro potřeby kontrolního řádu zvaná též „nadřízená osoba kontrolujícího“).

Kontrola se následně zahajuje tzv. prvním kontrolním úkonem, kterým je:

• předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě,
• předložení pověření ke kontrole jiné osobě, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela (dále též „povinná osoba“), která je přítomna na místě kontroly,
• doručením oznámení o zahájení kontroly kontrolované osobě, jehož součástí musí být pověření ke kontrole anebo seznam kontrolujících,
• první z kontrolních úkonů bezprostředně předcházejících předložení 
  pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo povinné osobě, jež je přítomna na místě kontroly, pokud je provedení takových kontrolních úkonů k výkonu kontroly třeba (jde zejména o situace předcházející prvním dvěma možnostem, např. provedení potřebného měření, sledování, prohlídky, zkoušky apod.).

Vedle kontrolujících se kontroly může účastnit přizvaná osoba, tedy fyzická osoba, vykazující odborné vzdělání či specializaci (např. znalci v oboru, tlumočníci, jiní experti, popř. zaměstnanci orgánu nadřízeného kontrolnímu orgánu apod.). Rozhodnutí, zda a jaké osoby budou ke kontrole přizvány je zcela na správním uvážení kontrolního orgánu. Je však nutné, aby tato osoba byla spjata s účelem kontroly. Přizvané osobě se (podobně jako kontrolujícímu) vystavuje pověření a má obdobná práva a povinnosti vůči kontrolované a povinné osobě jako kontrolující.

Práva a povinnosti kontrolujících a kontrolované osoby při kontrole

Kontrolující jsou oprávněni:

• vstupovat na pozemky, do staveb a jiných prostor,
• požadovat prokázání totožnosti fyzické osoby nacházející se na místě kontroly,
• provádět kontrolní nákupy, odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky,
• požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby (podklady) a zajišťovat originály takových podkladů,
• pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy,
• užívat technické prostředky kontrolované osoby v míře nezbytné pro průběh kontroly (např. kancelářskou a telekomunikační techniku za účelem vstupu do informačních systémů kontrolované osoby, pro pořízení fotokopií podkladů apod.), a to po předchozím projednání s kontrolovanou osobou,
• vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly (např. zpřístupnění širší dokumentace v souvislosti s kontrolou, zajištění přístupových práv do informačních systémů, zajištění uzamykatelných prostor při déletrvající kontrole).

Kontrolující jsou povinni:

• zjistit skutečný stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly,
• šetřit práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby, povinné osoby a třetí osoby (tj. osoby, u kterých není prováděna kontrola, ale tato se jich může dotýkat – klienti, občané, pracovníci jiných institucí sdílející totožné prostory apod.),
• předložit kontrolované osobě nebo povinné osobě pověření ke kontrole,
• vydat potvrzení o zajištěných originálních podkladech a pominou‑li důvody jejich zajištění, neprodleně tyto podklady vrátit,
• umožnit kontrolované osobě účastnit se kontrolních úkonů při výkonu kontroly na místě,
• vyhotovit protokol o kontrole a doručit jeho stejnopis kontrolované osobě.

Kontrolující i přizvané osoby jsou povinni zachovávat mlčenlivost, která trvá 
i po skončení pracovněprávního či jiného vztahu anebo služebního poměru. Tyto osoby mohou být mlčenlivosti zproštěni tím, v jehož zájmu je tato povinnost stanovena, anebo nadřízenou osobou kontrolujícího, vyžaduje‑li to veřejný zájem.

Kontrolovaná osoba je oprávněna:

• požadovat po kontrolujícím předložení pověření ke kontrole a dalšího dokumentu, který dokládá, že se jedná o osobu uvedenou v pověření ke kontrole (např. služební průkaz či obdobný doklad, pokud z pověření ke kontrole není patrna fyzická podoba kontrolujícího),
• namítat podjatost kontrolujícího nebo přizvané osoby,
• seznámit se s obsahem protokolu o kontrole a podávat námitky proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole.

Kontrolovaná osoba je povinna:

• vytvořit podmínky pro výkon kontroly,
• umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost,
• podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá.

Povinná osoba je povinna poskytnout kontrolujícímu součinnost potřebnou k výkonu kontroly, nelze‑li tuto součinnost zajistit prostřednictvím kontrolované osoby.

Pokud kontrolovaná osoba, resp. povinná osoba, neposkytuje požadovanou součinnost při kontrole, může se tímto jednáním dopustit přestupku, za který se ukládá pokuta.

Protokol o kontrole, námitky

Dokumentem, který je výsledkem kontroly, je protokol o kontrole. Tento musí být vyhotoven do 30 dnů (ve zvláště složitých případech do 60 dnů) od tzv. posledního kontrolního úkonu. Posledním kontrolním úkonem je takový úkon, po jehož provedení kontrolující disponuje veškerými podklady a zjištěními potřebnými pro vyhotovení protokolu o kontrole, a od kterého kontrolovaná osoba může oprávněně očekávat, že jí ve lhůtě stanovené zákonem bude doručen protokol o kontrole.

Protokol o kontrole musí obsahovat minimální náležitosti stanovené kontrolním řádem.

Proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole se kontrolovaná osoba může bránit námitkami, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení protokolu o kontrole, není‑li stanovena v protokolu o kontrole lhůta delší.

Námitky se podávají písemně, musí z nich být zřejmé proti jakému kontrolnímu zjištění směřují a musí obsahovat odůvodnění nesouhlasu s tímto kontrolním zjištěním.

Nevyhoví‑li námitkám vedoucí kontrolní skupiny nebo kontrolující ve lhůtě 7 dnů ode dne jejich doručení, vyřídí je nadřízená osoba kontrolujícího ve lhůtě 30 dnů ode dne jejich doručení tak, že jim vyhoví, částečně vyhoví, nebo je zamítne. Námitky, z nichž není zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují, nebo námitky, u nichž chybí odůvodnění, nadřízená osoba kontrolujícího zamítne jako nedůvodné.

Nadřízená osoba kontrolujícího zamítne také námitky podané opožděně nebo k tomu neoprávněnou osobou.

Námitky lze vyřizovat též v rámci navazujícího správního řízení, kdy jsou tyto vypořádány v rámci tohoto řízení v odůvodnění správního rozhodnutí.

Pokud z námitek, jimž bylo vyhověno, nebo z vlastního podnětu kontrolního orgánu vyplyne potřeba provedení dalších kontrolních úkonů, provádí se došetření věci a vyhotovuje se dodatek k protokolu o kontrole.

Ukončení kontroly

Kontrola je ukončena:

• marným uplynutím lhůty pro podání námitek vůči kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole nebo vzdáním se práva podat námitky,
• dnem doručení vyřízení námitek kontrolované osobě,
• dnem, ve kterém byly námitky předány k vyřízení správnímu orgánu.

O každé kontrole se vede kontrolní spis, přičemž z nahlížení do kontrolního spisu jsou vyloučeny dokumenty nebo jejich části, z nichž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole.

3. Kontrola podle zvláštních právních předpisů

Stěžejními zvláštními právní předpisy pro oblast kontroly ve veřejné správě jsou zejména:

• zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu“),
• zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“),
• zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších 
  předpisů (dále jen „zákon o přezkoumávání hospodaření“),
• zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve 
  znění pozdějších předpisů, a
• zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Jde o specifickou oblast kontrolní činnosti ve veřejné správě, která je vykonávaná přímo mezi orgány veřejné správy, uvnitř orgánů veřejné správy a též vůči žadatelům a příjemcům veřejné finanční podpory. Její vymezení je v předmětu finanční kontroly, kterým je hospodaření s veřejnými prostředky, kritériem hodnocení je pak nejen plnění právních povinností, ale i hospodárnost, účelnost, efektivnost a správnost.

Mezi oblasti dotčené finanční kontrolou patří zejména:

• rozpočty územních samosprávných celků (obcí, dobrovolných svazků obcí, krajů),
• státní rozpočet,
• finanční prostředky přijaté ze zahraničí na základě mezinárodních smluv a
• dodržování rozpočtových pravidel.

3.1. Veřejnosprávní finanční kontrola

Cílem veřejnosprávní kontroly jsou skutečnosti rozhodné pro hospodaření s veřejnými prostředky, zejména při jejich vynakládání, a to před jejich poskytnutím, v průběhu jejich čerpání a následně po jejich poskytnutí.

Tato kontrola je prováděna obecně všemi orgány veřejné správy s výjimkou Nejvyššího kontrolního úřadu. Tento rozsah kontrolních orgánů je zapříčiněn velkým množstvím kontrolovaných osob, mezi které spadají organizační složky státu, státní příspěvkové organizace, státní fondy, územní samosprávné celky, příspěvkové organizace územního samosprávného celku a jiné právnické osoby zřízené k plnění úkolů veřejné správy zvláštním právním předpisem nebo právnické osoby zřízené na základě zvláštního právního předpisu, které hospodaří s veřejnými prostředky, právnické nebo fyzické osoby, které jsou žadatelem o veřejnou finanční podporu nebo jejím příjemcem a další.

Veřejnosprávní finanční kontrolu upravuje zejména zákon o finanční kontrole, některé procesní otázky pak kontrolní řád.

3.2. Finanční kontrola vykonávaná dle mezinárodních smluv mezinárodními organizacemi

Finanční kontrola zahraničních prostředků vykonávaná dle mezinárodních smluv mezinárodními organizacemi je taktéž zaměřena na hospodaření s veřejnými prostředky, ovšem poskytnutými na základě mezinárodních smluv.

Kontrolním orgánem jsou orgány mezinárodních organizací, či jimi určení zmocněnci, a kontrolovanými osobami pak všechny orgány veřejné moci, které jsou příjemci těchto prostředků.

Tato kontrola je opět obdobně jako veřejnosprávní finanční kontrola upravena zákonem o finanční kontrole a spolu s ním pak vždy příslušnou mezinárodní smlouvou. Je též vhodné doplnit, že v současné době se tato kontrola dotýká zejména členství ČR v EU.

3.3. Přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí

Jak jest patrno již z označení, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků (a dobrovolných svazků obcí) je zaměřeno na přezkum kompletního hospodaření územních samosprávných celků, tedy všech obcí a krajů ČR bez výjimky. Mezi kontrolované osoby patří všechny obce, všechny kraje, všechny městské části územně členěných statutárních měst, hl. m. Praha a všechny dobrovolné svazky obcí.

Kontrolními orgány jsou Ministerstvo financí (v případě krajů), v případě hl. m. Prahy Ministerstvo financí nebo auditor či auditorská společnost, v případě obcí pak krajský úřad či auditor nebo auditorská společnost, stejně tak v případě dobrovolných svazků obcí.

Tato kontrola je povinná každoročně (její provedení je uloženo zákonem) a je upravena zákonem o přezkoumávání hospodaření.

3.4. Finanční kontrola hospodaření s prostředky státního rozpočtu

Mimo již uvedené kontrolní mechanizmy, které se zaměřují na kontrolu hospodaření státu, je nutno též zmínit finanční kontrolu dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v účinném znění (dále jen „rozpočtová pravidla“). Státní rozpočet je sestavován na období tzv. rozpočtového roku, který je shodný s rokem kalendářním. Tuto kontrolu provádí Ministerstvo financí, finanční úřady, jednotliví správci kapitol státního rozpočtu (např. ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy).

Jde o kontrolu hospodaření s prostředky státního rozpočtu, prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu, jinými peněžními prostředky státu, prostředky Národního fondu (tj. prostředky poskytnuté v rámci EU) a prostředky poskytnutými z Národního fondu.

Finanční kontrola podle rozpočtových pravidel se procesně taktéž řídí zákonem o finanční kontrole.

4. Specifické kontroly

Specifické kontroly

4.1. Vnější kontrolní systém

U vnější kontroly veřejné správy je předmětem kontroly sama veřejná správa, a to ze strany vnějších subjektů, kterými jsou zejména další orgány státu, ale též občané.

K nejvýznamnějším druhům těchto kontrol pak patří zejména následující:

Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu

Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislým kontrolním orgánem, který je zřízen Ústavou ČR.

Nejvyšší kontrolní úřad zejména prověřuje, jak stát hospodaří se státním majetkem a s prostředky získanými ze zahraničí, vyjadřuje se ke státnímu závěrečnému účtu a dohlíží na plnění státního rozpočtu.

Nejvyšší kontrolní úřad nemá ve své působnosti kontrolu prostředků územních samosprávných celků, ani kontrolu společností s majetkovou účastí státu či samospráv.

Objektivitu a nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu zajišťuje kolegiální charakter jeho vedení. Mezi orgány Nejvyššího kontrolního úřadu patří prezident, viceprezident, kolegium, senáty a Kárná komora Úřadu. Kontroly následně vykonávají členové Nejvyššího kontrolního úřadu a kontroloři.

Obecně lze přirovnat proces provádění a průběhu kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu k obdobnému postupu dle kontrolního řádu, nicméně kontrola prováděná Nejvyššího kontrolního úřadu je upravena zvláštním právním předpisem, a to zákonem o Nejvyšším kontrolním úřadu.

Kontrola Veřejného ochránce práv

Specifickou kontrolou činnosti orgánů veřejné moci je kontrola Veřejného ochránce práv, která působí zejména k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, které vykonávají státní správu, pokud je takové jednání v rozporu s právem nebo právu sice neodporuje, ale je jinak vadné či nesprávné, a též v případech, jsou‑li tyto or­­­gány nečinné.

Rozsah působnosti této kontroly je relativně široký a spadají pod ní ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území ČR a správní úřady jim podléhající, dále pak orgány uzemní samosprávy při výkonu státní správy, Česká národní banka, působí‑li jako správní úřad, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Policie ČR s výjimkou vyšetřování, kdy působí v trestním řízení, Armáda ČR a Hradní stráž, Vězeňská služba ČR, zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova a ochranné léčení a veřejné zdravotní pojišťovny. Orgány územních samosprávných celků při výkonu své samostatné působnosti a soudy při uplatňování soudní moci pod pravomoc Veřejného ochránce práv nespadají.

Provádění kontroly je upraveno zákonem č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Veřejný ochránce práv je, obdobně jako Nejvyšší kontrolní úřad, nezávislým orgánem. Je však třeba zdůraznit, že charakter kontroly je doplňkový a neformální a Veřejný ochránce práv nedisponuje nařizovací pravomocí. Nemůže tak zasahovat do poměrů kontrolovaných subjektů, dává pouze nezávazná doporučení.

Soudní kontrola

Kontrola veřejné správy vykonávaná soudy je vyjádřením ústavně zakotveného práva na soudní ochranu.

Kontrola veřejné správy vykonávaná soudy je především věcí tzv. správního soudnictví, vedle něho pak ve vymezených případech tzv. ústavního soudnictví.

Soudy ve správním soudnictví (krajské soudy a Nejvyšší správní soud) rozhodují o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, kompetenčních žalobách, ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí, o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.

Ústavní soud se nezabývá toliko ústavností, nýbrž i zákonností aktů, jež přezkoumává. Svou činností proto ovlivňuje veřejnou správu nejen nepřímo svými právními názory, které vyslovuje, ale i přímo tím, že přezkoumává některé její zásahy, rozhodnutí a právní předpisy, popř. je zrušuje nebo jiným způsobem vyvozuje důsledky z jejich neústavnosti nebo nezákonnosti.

Kontrola vykonávaná na základě podnětů občanů

Ve věcech veřejného či jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.

Jedná se o některými speciálními zákonnými právními předpisy rozvedené petiční právo, které je zaručeno ústavním pořádkem.

Kontrola zastupitelskými sbory

Předmětem tohoto typu kontroly ve veřejné správě je vztah mezi orgány veřejné správy a zákonodárným orgánem, resp. zastupitelskými orgány.

Výchozím principem je skutečnost, že orgány veřejné správy (veřejné moci) jsou od orgánů zákonodárných odvozeny. Zákonodárný orgán, tj. Parlament ČR (resp. Poslanecká sněmovna), je oprávněn kontrolovat vládu, zatímco zastupitelské orgány (zastupitelstva územních samosprávných celků) vykonávají kontrolu vůči jejich dalším orgánům v samostatné působnosti (kontrola těch činností, které nejsou vykonávány jako státem přenesená působnost). Tato kontrola je součástí realizace jejich samosprávně mocenských oprávnění (tzv. samostatné působnosti).

4.2. Vnitřní kontrolní systém

Vnitřní kontrola probíhá uvnitř každé organizace veřejné správy jako součást jejího řízení.

Skládá se z řídících a kontrolních mechanismů a interního auditu.

Řídící kontrola

Jedná se o stálý organizovaný proces, jehož účelem je dosažení stanovených cílů orgánu veřejné správy a minimalizování rizik.

Řídící kontrola sestává ze tří fází:

• předběžné kontroly, tedy kontroly plánovaných a připravovaných operací, nepřípustnosti slučování funkcí, rozdělení pravomocí uvnitř orgánu veřejné správy a oddělení funkcí tzv. příkazce operace, správce rozpočtu a hlavního účetního,
• průběžné a následné kontroly, které jsou zajišťovány uvnitř orgánu veřejné správy vedoucími nebo pověřenými zaměstnanci. Cílem je eliminace nehospodárného nakládání s těmito prostředky či protiprávního jednání.

Interní audit

Interní audit je nezávislé a objektivní přezkoumávání a vyhodnocování operací vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy. Jeho cílem je zjistit, zda jsou dodržovány právní předpisy, přijatá opatření a stanovené postupy v činnosti orgánů veřejné správy, zda rizika vztahující se k činnosti orgánů veřejné správy jsou včas rozpoznána a zda jsou přijímána odpovídající opatření k jejich zamezení nebo zmírnění a zda jsou plněna provozní a finanční kritéria.

Interní audit je zajišťován funkčně nezávislým útvarem, který je organizačně oddělen od řídících výkonných struktur. Provádí též dohled nad vnitřním kontrolním systémem, zejména pak jeho účinností. Interní audit zahrnuje:

• finanční audit (zjišťuje, zda všechny položky vykázané v účetních či finančních výkazech skutečně ukazují veškerý majetek a současně i jiné zdroje a řádné hospodaření a nakládání s nimi),
• audit systému (vyhodnocuje příjmy týkající se orgánů veřejné správy, dále zajištění řádné správy a financování veřejných prostředků a vymáhání pohledávek),
• audit výkonu (zjišťuje soulad jednotlivých operací s principem hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti).

5. Ostatní kontrolní mechanismy

Ostatní kontrolní mechanismy

5.1. Vnitřní kontrolní mechanismy u územních samosprávných celků

Kontrolní činnosti provádí orgány zastupitelstev obcí a krajů - kontrolní a finanční výbory zřizované dle příslušných zákonů o územních samosprávných celcích, které mají svůj předmět vymezen ze zákona nebo plní úkoly stanovené těmito zastupitelstvy. Procesně postupují dle zákonů o územních samosprávných celcích.

5.2. Vnitřní kontrola v rámci subjektů veřejné správy jinde neupravená

Jedná se o interní kontrolu v rámci organizace výše neuvedenou a nikde neupravenou. Jde např. o kontrolu naplňování služebních a pracovních práv a povinností, kontrolu procesních postupů v souladu s příslušnými právními předpisy apod.

Proces takových vnitřních kontrol si upravuje každá organizace sama, vychází přitom zejména z příslušných právních předpisů pro danou oblast (právní předpisy upravující služební či pracovní poměr státních zaměstnanců a zaměstnanců, úředníků územně samosprávných celků, SŘ atd.).