4. Státní služba

11.2. Práva státních zaměstnanců

Mezi práva státních zaměstnanců patří právo:

• na podporu služebního úřadu při výkonu služby, pokud ji státní zaměstnanec vykonává v mezích oprávnění stanovených jinými právními předpisy, zákonem o státní službě a služebními předpisy,
• na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby, včetně poskytnutí odborné literatury vztahující se k státním zaměstnancem vykonávanému oboru služby, a k činnostem, které státní zaměstnanec vykonává,
• na veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance, představeného nebo služebního orgánu,
• na absolvování přípravy k vykonání obecné a zvláštní části úřednické zkoušky a prohlubování vzdělání na náklady služebního úřadu,
• na plat a platový postup (postup v platových stupních podle dosažené započitatelné praxe),
• odmítnout vyřizovat služební úkoly, které nepatří do jeho oboru služby; toto právo státní zaměstnanec nemá, spadá­­­‑li služební úkol do působnosti organizačního útvaru, v němž je státní zaměstnanec zařazen, a při přeložení,
• odmítnout splnit služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, 
  služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně představený; toto právo státní zaměstnanec z povahy věci nemá, pokud představeného zastupuje,
• podat stížnost ve věcech výkonu služby a služebních vztazích,
• domáhat se zákonem stanoveným způsobem svých práv vyplývajících ze služebního poměru (např. podáním opravných prostředků v řízení ve věcech služby nebo námitek proti služebnímu hodnocení).