4. Státní služba

9.2. Vyslání na služební cestu

Státní zaměstnanec po časově omezenou dobu (po dobu nezbytně nutnou) vykonává službu mimo služební působiště.

Při vyslání na služební cestu se určí místo nástupu, místo cíle a místo ukončení služební cesty, doba trvání a způsob dopravy a ubytování, mohou se též určit další podmínky služební cesty.

Státní zaměstnanec na služební cestě koná službu podle příkazů představeného, který ho na tuto cestu vyslal. Vyslat státního zaměstnance na služební cestu lze i bez jeho souhlasu. 

Bez jejich předchozího souhlasu nelze vyslat tyto státní zaměstnance (souhlas musí být udělen písemně a založen do spisu):

• těhotné státní zaměstnankyně,
• státní zaměstnance se zdravotním postižením nebo se závažným zdravotním důvodem,
• státní zaměstnance pečující o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy,
• osamělé státní zaměstnance pečující o dítě do 15 let a
• státní zaměstnance pečující o osobu blízkou, která potřebuje značnou péči nebo pomoc ze závažného zdravotního důvodu.

Při vyslání musí být přihlédnuto ke zdravotnímu a osobnímu stavu státního zaměstnance a k jeho rodinným poměrům.

Státní zaměstnanec je povinen nastoupit služební cestu i ve dnech pracovního klidu, jestliže to je k plnění úkolů služby nezbytné.

Náhrady výdajů v souvislosti s vysláním na služební cestu se řídí zákoníkem práce.