Vytisknout jednu kapitoluVytisknout jednu kapitolu

4. Státní služba

6. Zákon o státní službě

Jak již bylo uvedeno, čl. 79 odst. 2 Ústavy ČR předpokládá, že právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upraví zákon. Tímto zákonem je zákon o státní službě.

Zákon o státní službě upravuje:

  • právní poměry státních zaměstnanců,
  • organizační věci státní služby,
  • služební vztahy státních zaměstnanců,
  • odměňování státních zaměstnanců,
  • řízení ve věcech služebního poměru státních zaměstnanců,
  • organizační věci týkající se zaměstnanců ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu.

Zákon o státní službě má 13 částí a dvě přílohy.

Zákon o státní službě zároveň vymezuje, na které osoby se jeho úprava nevztahuje.

Způsobnosti zákona o státní službě jsou vyňati nositelé politických funkcí, vedoucí některých tzv. nezávislých správních úřadů a zaměstnanci, kteří ve správních úřadech vykonávají pomocné a obslužné práce v pracovním poměru. Gestorem zákona o státní službě je Ministerstvo vnitra – sekce pro státní službu.

V § 12 odst.4 zákon č.2/1969 Sb., ozřízení ministerstev ajiných ústředních orgánů státní správy ČR, tzv. kompetenční zákon, stanoví, že Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti státní služby. Ministerstvo vnitra je tedy tím ústředním orgánem státní správy, který aktivně působí na služební úřady k dosažení souladu v jejich postupech v oblasti organizačních věcí státní služby a v oblasti služebních vztahů státních zaměstnanců. Koordinační úloha spočívá v jednotné aplikaci i interpretaci služebního práva (např. přijímání stanovisek a doporučení k nejasným či sporným otázkám) a rovněž směřuje do oblasti normotvorby.

V § 9 odst. 2 kompetenční zákon stanoví, že Ministerstvo práce a sociálních věcí společně s Ministerstvem financí připravuje a předkládá vládě návrhy právní úpravy v oblasti odměňování státních zaměstnanců.

V čele sekce pro státní službu stojí nejvyšší státní tajemník.

Nejvyšší státní tajemník

  • vydává služební předpisy,
  • pozastavuje účinnost služebního předpisu, podává návrh na zrušení služebního předpisu soudu,
  • vykonává ve služebních úřadech kontrolu ve služebních vztazích státních zaměstnanců,
  • navrhuje členy výběrových komisí pro výběrová řízení na služební místa vedoucích služebních úřadů,
  • zbavuje povinnosti mlčenlivosti vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad,
  • je součinný při provedení služebního hodnocení vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, a provádí služební hodnocení státního tajemníka a
  • je odvolacím orgánem vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, a státnímu tajemníkovi v řízeních ve věcech služby.

Zástupcem nejvyššího státního tajemníka je personální ředitel sekce pro státní službu. 

Personální ředitel sekce pro státní službu je zároveň služebním orgánem vůči státním zaměstnancům zařazeným v sekci pro státní službu.

Zákon o státní službě nabyl účinnosti z části dnem 6. listopadu 2014, plně pak dnem 1. ledna 2015.

Zákon o státní službě ve svých přechodných ustanoveních upravoval přechod zaměstnanců, kteří v orgánech státní správy vykonávali státní správu v pracovním poměru, do služebního poměru.

Zákon o státní službě je kodexovou úpravou, avšak i jako takový je doplněn dalšími zákony – v procesní oblasti především správním řádem, jenž se použije v řízení ve věcech služby podpůrně (princip subsidiarity), a v hmotněprávní oblasti zákoníkem práce, jenž se použije, pokud na něj zákon o státní službě výslovně odkazuje (princip delegace).

Zákon o státní službě na zákoník práce odkazuje např. v rámci úpravy služební doby a doby odpočinku, služebního volna, rozsahu úlev ve službě při zvýšení vzdělání státního zaměstnance, náhrad výdajů v souvislosti s výkonem služby, bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby nebo mateřské a rodičovské dovolené. Ustanoveními zákoníku práce se řídí i náhrada majetkové i nemajetkové újmy vzniklé služebnímu úřadu nebo státnímu zaměstnanci, jakož i zabezpečení státního zaměstnance při služebním úrazu nebo nemoci z povolání. Na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru se ustanovení zákoníku práce použijí obdobně. Zákoníkem práce se řídí též odměňování státních zaměstnanců, není‑li v zákoně o státní službě stanoveno jinak.

Zákon o státní službě je veřejnoprávní úpravou. Veřejnoprávní úpravy vykazují 
převahu kategorických (kogentních) právních norem (osobám se v nich jednostranným veřejnoprávním aktem ukládá, aby, bez ohledu na svou vůli, něco daly, něco učinily, něčeho se zdržely nebo něco strpěly). Smyslem úpravy zákona o státní službě je přizpůsobit státní službu potřebám státní správy, jako hierarchicky uspořádané, jednotné a centrálně řízené instituce. Z toho plynou zvláštní požadavky na státní zaměstnance a, jak již bylo uvedeno, jejich zvýšené právní povinnosti, omezení některých práv a zvýšená právní odpovědnost.

Zákon o státní službě stojí především na principech depolitizace, transparentnosti a profesionalizace. Respektování těchto principů a vytvoření stabilní státní služby po ČR požadovala též Evropská unie.

Prvky depolitizace (omezení možnosti politických vlivů na výkon státní správy):

  • v ministerstvech - hranice mezi místy obsazovanými na základě politických nominací a místy úřednickými (např. rozlišení politických náměstků člena vlády a vrchních ředitelů sekcí, rozlišení kabinetu člena vlády, do něhož jsou zařazeny osoby v pracovním poměru formulující politiky pro člena vlády, a kanceláře člena vlády, do níž jsou zařazeni státní zaměstnanci zabezpečující záležitosti pro člena vlády související s působností ministerstva nebo svěřenou agendou v případě členů vlády zařazených v Úřadu vlády ČR),
  • v ministerstvech - personální pravomoc v rukou služebních orgánů (státních tajemníků) odlišných od ministrů a vedoucího Úřadu vlády ČR,
    * skutečnost, že představený nemůže zastávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí.

Prvky transparentnosti:

  • podrobná pravidla přijímání státních zaměstnanců do služebního poměru (výběrová řízení),
  • podrobná pravidla odměňování státních zaměstnanců,
  • podrobná pravidla vydávání rozhodnutí majících vliv na služební poměr (řízení ve věcech státní služby) a možnost obrany proti vydaným rozhodnutím,
  • odvolávání představených pouze z důvodů stanovených v zákoně,
  • podrobná pravidla systemizace služebních míst a omezená možnost její změny, podrobná pravidla organizace služebních úřadů.

Prvky profesionalizace:

  • úřednická zkouška,
  • služební hodnocení,
  • omezení práv státních zaměstnanců (výdělečná činnost, dary),
  • omezení hospodářských práv státních zaměstnanců (zákaz členství v řídících a kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, jiná výdělečná činnost podléhá až na výjimky předchozímu souhlasu služebního orgánu),
  • omezení některých politických a sociálních práv státních zaměstnanců (představený nesmí vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo hnutí.