22. Práva EU

1. Prameny práva EU a jejich hierarchie

EU používá vlastní soubor právních norem, tj. má vlastní právní řád. Právo EU má přímý a nepřímý účinek na právní předpisy členských států EU. Právo EU se stává součástí právního řádu členských států.

Právní řád EU může být rozdělen na:

• primární právo (zakládací Smlouvy a obecné právní zásady) a
• sekundární právo (vychází ze zásad a cílů Smluv).

Zakládací Smlouvy: Smlouva o EU (SEU), Smlouva o fungování EU (SFEU) 
a k nim připojené protokoly (existuje 37 protokolů, 2 přílohy a 65 prohlášení, 
která jsou připojena ke Smlouvám, aniž by byla začleněna do plného znění 
právní normy),

Listina základních práv EU,

Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii
(Euratom) – doposud je v platnosti,

obecné zásady práva EU (jejich formulaci nacházíme v judikatuře Soudního 
dvora),

mezinárodní smlouvy uzavřené EU,

sekundární právní akty (nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení 
a stanoviska).

Smlouvy a obecné zásady práva EU jsou na vrcholu hierarchie práva EU a bývají označovány jako primární právo. Primárním právem je také Listina základních práv EU (toto postavení jí bylo přiznáno Lisabonskou smlouvou). Mezinárodní dohody uzavírané EU jsou primárnímu právu podřízeny.

Sekundární právo je tvořeno jednotlivými typy právních aktů (nařízení, směrnice, rozhodnutí, právně nezávazná doporučení a stanoviska) a je platné, pouze pokud je slučitelné se Smlouvami a mezinárodními smlouvami, které jsou mu nadřazeny.