19. Občanský zákoník

2.5. Zásada ochrany slabší strany

Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu a nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.

Za slabší stranu lze považovat toho, kdo je v daném vztahu fakticky slabší, např. spotřebitel, nezletilí, nájemce, pacient apod. Tato zásada se projevuje např. v ochraně spotřebitele a jeho práv v procesu uzavření nebo ukončení smlouvy s podnikatelem, kdy občanský zákoník v § 1814 explicitně uvádí, která jednání jsou zakázaná. Podnikatel je pro ilustraci povinen se zdržet ujednání, která jakkoliv omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo práva na náhradu újmy.