18. Zákoník práce

11.1. Odpovědnost zaměstnance za škodu

Povinnost zaměstnance k náhradě škody, kterou způsobil zaměstnavateli, dělíme na povinnost obecnou a zvláštní. Škoda je s ohledem na výše uvedené majetková újma vyjádřitelná v penězích.

Zákoník práce upravuje čtyři základní druhy odpovědnosti:

• obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu,
• zvláštní odpovědnost zaměstnance za škodu
  • odpovědnost zaměstnance za nesplnění povinnosti k odvrácení škody,
  • odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen zaměstnanec vyúčtovat,
  • odpovědnost zaměstnance za ztrátu svěřených věcí.

Obecná odpovědnost

Mezi obecnou povinnost patří povinnost zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pokud by došlo ke škodě za jiných okolností, mohla by vzniknout např. odpovědnost občanskoprávní.

Ke vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu je třeba následujících podmínek (tzv. předpoklady odpovědnosti za škodu):

• vznik škody na straně zaměstnavatele,
• porušení právních povinností zaměstnancem (popř. úmyslné jednání proti dobrým mravům),
• zavinění na straně zaměstnance (úmysl či nedbalost),
• příčinná souvislost mezi porušením právních povinností (popř. úmyslným jednáním proti dobrým mravům) a vznikem škody.

Zavinění zaměstnance je s výjimkou případu schodku na svěřených hodnotách a ztráty svěřených věcí povinen prokázat zaměstnavatel. Při vzniku škody podle obecné odpovědnosti je zaměstnanec povinen nahradit skutečnou škodu zaměstnavateli, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Avšak byla­‑li škoda způsobena z nedbalosti, pak výše požadované náhrady škod nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se 4,5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti,
kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, pokud byla škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Je­‑li škoda způsobena úmyslně, může navíc zaměstnavatel požadovat i náhradu ušlého zisku.

Zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si způsobem přiměřeným okolnostem.

Zvláštní odpovědnost

Zaměstnanci, který nesplnil svoji povinnost k odvrácení škody, tedy nezakročil proti hrozící škodě, ani neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na hrozící škodu, může vzniknout povinnost, aby se podílel na úhradě vzniklé škody.

Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak.

Při určení výše náhrady škody je zaměstnavatel povinen přihlédnout především k okolnostem, které bránily splnění prevenční povinnosti zaměstnance a k významu škody pro zaměstnavatele. Výše náhrady škody nesmí nikdy přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného (hrubého) měsíčního výdělku zaměstnance.

Předpoklady této povinnosti k náhradě škody jsou tedy následující:

• porušení povinnosti zakročit proti hrozící škodě nebo upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance na hrozící škodu,
• vznik škody,
• příčinná souvislost, tedy vztah, kdy porušení povinnosti zaměstnance je příčinou, kvůli níž škoda vznikla,
• zavinění alespoň ve formě vědomé nedbalosti,
• nemožnost nahradit škodu jinak, zejména tím, že ji nahradí ten, kdo škodu přímo způsobil.

Zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem. Pokud zaměstnanec prokáže výše uvedené okolnosti, povinnosti k náhradě škody se tím zprostí.

Povinnost nahradit schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, je vázána na uzavřenou dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování.

Zaměstnanec odpovídá za vzniklou škodu v plném rozsahu, pokud se své povinnosti nezprostí. Zákoník práce uvádí důvody, na základě nichž se zaměstnanec může své odpovědnosti zprostit.

Dohoda o odpovědnosti nemůže být uzavřena před dovršením 18. roku věku, musí být uzavřena písemně, a především může být uzavřena jen k ochraně takových hodnot, které zákon připouští.

Jedná se o hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobní dispozice po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny. Nelze tedy dohodu o odpovědnosti uzavřít například na zařízení kanceláře nebo na zboží v samoobsluhách.

Ke zvláštnímu druhu povinnosti zaměstnance patří i náhrada škody vzniklá ztrátou svěřených věcí, které byly zaměstnanci svěřeny na základě písemného potvrzení nebo na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí v případě, že cena věci přesahuje 50000 Kč. Zaměstnanci jsou svěřovány zejména nástroje, ochranné pracovní prostředky a jiné podobné věci, které zaměstnanec používá při plnění pracovních úkolů. Rovněž tato dohoda může být uzavřena až dovršením 18. roku věku a musí být uzavřena písemně.