3. Státní správa

2. Vláda

Postavení a ústavní zakotvení vlády v českém právním řádu bylo dostatečně popsáno v kapitole týkající se Ústavy ČR. V této části se budeme vládě věnovat ve smyslu jejích pravomocí a působnosti v rámci státní správy.

Vláda má územní kompetenci celostátní a je tedy orgánem se všeobecnou věcnou působností. Ústava její kompetenci ani deklaratorně nevymezuje, pouze stanoví, že vláda rozhoduje ve sboru o všech otázkách, pokud není zákonem stanoveno jinak.

Rozhodnutí má formu usnesení vlády, k jehož přijetí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů, což prakticky představuje jediný způsob, jak uskutečňuje oprávnění řídit veřejnou správu. Jednotlivá usnesení vlády mohou mít různý význam a právní důsledky.

Může se jednat například o usnesení vlády, kterým se schvaluje:

• vydání nařízení vlády,
• vydání interního normativního aktu,
• individuální právní akt,
• vládní návrh zákona,
• vyjádření vlády k návrhu zákona,
• programové prohlášení vlády nebo žádost o vyslovení důvěry.

Základem zaměření činnosti vlády bývá zpravidla dosažení určitých cílů, konkrétního programu. Vláda rovněž řídí, sjednocuje a kontroluje činnosti ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy.