2. Ústava ČR

4.5. Právo na soudní a jinou právní ochranu

Zajišťuje korektnost a spravedlnost soudního jednání, aby byla vyloučena justiční zvůle, např. možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, právo obviněného odepřít výpověď, právo na obhajobu, právní pomoc, právo na veřejný proces bez průtahů, presumpce neviny, nikdo nesmí být dvakrát souzen za totéž:

• právo na spravedlivý proces (čl. 36),
• právo na přezkoumání rozhodnutí (čl. 36),
• právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (čl. 36),
• právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 2),
• právo odepřít výpověď (čl. 37),
• právo na právní pomoc (čl. 37),
• rovnost účastníků řízení (čl. 37),
• právo na tlumočníka (čl. 37),
• právo na zákonného soudce (čl. 38),
• práva účastníků v řízení a podmínky vyloučení veřejnosti (čl. 38),
• » nullum crimen, nulla poena sine lege (čl. 39) - žádný trestný čin bez
• zákona, není trestu bez zákona,
• jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (čl. 40),
• presumpce neviny (čl. 40),
• právo na obhajobu (čl. 40),
• právo obviněného odepřít výpověď (čl. 40),
• princip ne bis in idem resp. princip res iudicata (čl. 40) - ne dvakrát v samé věci resp. věc rozsouzená (nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby)
• zákaz retroaktivity (čl. 40).