4. Státní služba

13.19. Náhrady výdajů v souvislosti s výkonem služby

Náhrady výdajů v souvislosti s výkonem služby zákon o státní službě upravuje formou odkazu (delegace) na úpravu obsaženou v zákoníku práce.

Výslovně je však vyloučena možnost jakéhokoliv ujednání o poskytování cestovních náhrad v kolektivní dohodě.

Zákoník práce stanoví rozsah a podmínky náhrad.

Cestovními výdaji, za které poskytuje služební úřad státnímu zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou státnímu zaměstnanci při:

• služební cestě,
• cestě mimo sídlo služebního úřadu, organizačního útvaru, místo, ze kterého státní zaměstnanec nejčastěji začíná cesty za účelem výkonu služby, nebo místo výkonu služby z jiného místa (tzv. cesta mimo pravidelné pracoviště),
• výkonu služby v zahraničí.

Cestovní náhrady při služební cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště jsou:

• náhrada jízdních výdajů,
• náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
• náhrada výdajů za ubytování,
• náhrada zvýšených stravovacích výdajů (stravné),
• náhrada nutných vedlejších výdajů.

Právo na cestovní náhrady není vázáno na výkon služby, ale na dobu trvání služební cesty nebo cesty mimo pravidelné pracoviště.

Náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy a taxislužby přísluší státnímu zaměstnanci v prokázané výši.

Použije­­­‑li státní zaměstnanec se souhlasem služebního orgánu místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní prostředek, včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého služebním úřadem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.

Použije­­­‑li státní zaměstnanec na žádost služebního orgánu silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého služebním úřadem, přísluší mu za každý 1 km jízdy tzv. základní náhrada (kterou zákoník práce rozlišuje podle typu vozidla) a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.

Při cestách mimo pravidelné pracoviště za použití místní hromadné dopravy státní zaměstnanec jízdní výdaje prokazovat nemusí, neboť mu služební úřad poskytuje náhradu jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného platného v době konání cesty.

Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny státnímu zaměstnanci přísluší, trvá­­­‑li služební cesta déle než 7 kalendářních dnů.

Náhrada výdajů za ubytování, které vynaložil v souladu s podmínkami služební cesty, státnímu zaměstnanci přísluší v prokázané výši.

Stravné státnímu zaměstnanci přísluší, trvá­­­‑li služební cesta déle než 5 hodin. Výši stravného stanoví zákoník práce paušálními částkami (státní zaměstnanec nemusí prokazovat, jaké výdaje spojené se stravováním mu na služební cestě vznikly, ani zda se vůbec stravoval).

Jestliže je státnímu zaměstnanci během služební cesty poskytnuto bezplatné jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, stravné se za každé takto poskytnuté bezplatné jídlo snižuje.

Náhrada nutných vedlejších výdajů přísluší státnímu zaměstnanci v prokázané výši.

Nemůže­­­‑li státní zaměstnanec výši výdajů prokázat, avšak prohlásí­­­‑li je, přísluší mu náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání služební cesty.

Cestovní náhrady při zahraniční služební cestě jsou:

• náhrada jízdních výdajů,
• náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
• náhrada výdajů za ubytování,
• zahraniční stravné,
• náhrada nutných vedlejších výdajů.

Při zahraniční služební cestě vzniká státnímu zaměstnanci za část této cesty po území ČR právo na stejné náhrady jako při služební cestě a za část zahraniční služební cesty, která je vykonaná v zahraničí, vzniká státnímu zaměstnanci právo na cestovní náhrady v cizí měně.

Rozhodná doba je doba překročení státní hranice ČR nebo odlet a přílet letadla.

Zákoník práce stanoví některé odchylky úpravy cestovní náhrad při zahraniční služební cestě od úpravy cestovních náhrad při služební cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště.

Služební úřad např. může státnímu zaměstnanci poskytnout kapesné k úhradě neprokázaných výdajů až do výše 40 % zahraničního stravného.

Služební úřad je povinen státnímu zaměstnanci poskytnout zúčtovatelnou zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad (pokud se služební orgán se státním zaměstnancem nedohodne, že záloha poskytnuta nebude).

Jestliže se služební orgán nedohodne se státním zaměstnancem na jiné době, je státní zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů ode dne skončení služební cesty předložit služebnímu orgánu písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit nevyúčtovanou zálohu, pokud mu byla poskytnuta.

Jestliže se služební orgán nedohodne se státním zaměstnancem na jiné době, je služební orgán povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování cestovních náhrad.