4. Státní služba

13.2. Obecně ke služební době

Služební dobu zákon o státní službě upravuje z větší části formou odkazu (delegace) na úpravu obsaženou v zákoníku práce.

Služební dobou je doba, v níž je státní zaměstnanec povinen vykonávat službu, a doba, v níž je připraven k výkonu služby. Služební doba je v rámci týdne dělena do směn. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Státní zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny, zároveň je povinen plně využívat služební dobu k výkonu služby.

Služební dobu rozvrhuje, začátek a konec služební doby určuje služební orgán. Služebním předpisem stanoví služební orgán podrobnější pravidla pro rozvržení služební doby včetně začátku a konce služební doby a pružného rozvržení služební doby.

Služební orgán je povinen vypracovat písemný týdenní rozvrh služební doby a seznámit s ním, popř. s jeho změnou státní zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je služební doba rozvržena.

Délka stanovené týdenní služební doby činí 40 hodin týdně.

Služební orgán může na žádost státnímu zaměstnanci povolit kratší služební dobu neboli tzv. zkrácený úvazek (viz výše).

Služební doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne.

Služební orgán může stanovenou týdenní služební dobu rozvrhnout:

• rovnoměrným způsobem – v každém týdnu je rozvržena celá služební doba a množství rozvržené služební doby se v jednotlivých týdnech neliší,
• nerovnoměrným způsobem – v jednotlivých týdnech je rozvrženo vyšší, popř. nižší množství služební doby, než kolik činí stanovená týdenní služební doba, přičemž v tzv. vyrovnávacím období musí služební orgán zajistit, aby průměrná týdenní služební doba nepřesahovala stanovenou týdenní služební dobu.